Report Goothom 2018 black metal day

Čím je člověk starší, tím více nabývá dojmu, že je třeba hledat perly v relativně husté sítí větších či menších letních festivalů. Přiznám se však, že velké festivaly, jakkoli hostí jména velkých kapel, mě zase tolik neberou. Může za to především buďto velká fluktuace lidí nebo až přílišná komerčnost, která celou akci staví spíše do světla kalkulu než k samotnému představení kapel ve více dnech. Proto jsem se nechal zlákat nabídkou, že strávím začátek léta na slovenském festivalu Goothom.

Přeci jenom tak trochu rozhodovalo i to, že na festivalu vystoupí spoustu kapel, které jsem naživo ještě neviděl, a že se akce nekoná zas až tak daleko od mého bydliště. Když k tomu přidám, že se fesťák konal ve dnech státních svátků, nebylo co řešit.

Na festival jsem dojel bohužel trochu pozdě, takže jsem polskou grupu PROCH, která festival zahajovala, zaslechl ještě u vstupu do areálu, kde jsem si vystál malou frontu na náramky. Nicméně zhruba v polovině jejich vystoupení jsem již stál před pódiem, takže jsem své osobní skóre trochu vylepšil. Poláci předvedli dle mého názoru úctyhodný výkon drobně se opírající o tvorbu známějších krajanů Behemoth. Díky tomu, že pro některé festival začal již o den dříve, byla pod pódiem slušná sestava hudebních nadrženců, kteří zajistili zahajující kapele solidní poklonu. Nebo možná to způsobil i fakt, že na pozici vokalisty se objevila sličná blondýna. Těžko říct, na začátek podle mě slušný black metal, který ale po delším poslechu začne trochu nudit.

Po skončení jejich vystoupení jsem se jal prozkoumat terén a postavit ležení. Předtím jsem však objevil relativně skromný stánek s jídlem, který, jak se později ukázalo, byl celkem dostatečný, neboť jsem nemusel nikdy na cokoliv k zakousnutí dlouho čekat. O poznání menší prostor byl dán vegetariánům, kteří jsou obecně na festivalech v menšině. Nicméně je celkem fajn, že se na ně nezapomíná. Pivní stan a stánky s merchem tvořily relativně uzavřený prostor, takže to na mě působilo celkem kompaktně. Toitoiky rozmístěné nahodile po areálu festivalu zase plnily strategický záměr.

Protože někteří nedočkavci přijeli na festival už ve středu, tedy o den dříve, byl areál již obsazen různými leženími a samozřejmě byly zabrané pevné instalace tábořiště, které poskytuji jisté strategické výhody. Jak jsem později zjistil, systém, který na Goothom panuje, je v poslední době již ojedinělým, a ačkoliv na jednu stranu ubírá pořadateli na výdělku, přidává festivalu větší pohodu. Setkal jsem se totiž často s tím, že nebylo možné vnést na festival nic, co nebylo nakoupeno přímo v areálu. Tady se to nijak neřeší, což možná svým způsobem přispívalo i k tomu, že jsem na nic moc dlouho nečekal a všeho bylo dostatek.

Poté, co jsem zcela nestrategicky zvolil místo pro postavení stanu, jsem si byl poslechnout druhou kapelu, která již začala svůj set pěkně zostra. Druhým zástupcem Black metalového čtvrtku byli totiž brněnští ASGARD, kteří, jak jsem se doslechl, hraji v této sestavě naposled. I tady patři hošanům velký dík za super vystoupení. Zhruba po třetí skladbě mi došlo, že sound, který obvykle bývá pro menší kapely značně ochuzen, je zde v celku jasný a bez jistých omezení. Pokud takhle hraji kapely na začátku, jak potom bude vypadat zvuk u hlavních spolků? Přiznám se však, že Asgard není můj šálek kávy, takže jsem jejich vystoupení neviděl celé a raději jsem zaplnil již tak dosti prázdný žaludek.

Původně měli pokračovat první slovenští zástupci ortodoxního death metalu PHANTASMA, ale na pódiu se začali chystat Poláci, takže Slováci zřejmě nedorazili anebo se zalekli bouřky a deště, který Revištské Podzámčie trochu postrašil.

Polskou grupu IN TWILIGHT’S EMBRACE jsem si povinně ještě před příjezdem na festival naposlouchal, a protože black metal od Poláků mám rád, ani tady jsem pod pódiem nemohl chybět. Jejich hutný, skoro až death metalový sound, který se rozezněl údolím, poprvé přitáhl k pódiu větší počet posluchačů. Ačkoliv jsem se v úvodu chvíli pletl fotografům pod nohy, abych udělal taky nějakou tu fotku, poctivě jsem zbytek jejich setu odstál před zvukařem, neboť jsem chtěl mít ten nejlepší zážitek. Nutno říci, že musím opět poděkovat za skvělý výběr organizátorovi. Kypící zlo z tváře Cypriana dolehlo k mé mysli a nebýt rychlé záchrany v podobě doušku zvětralého nošovického moku, musel bych vyhledat pomoc inkvizitora.

V těsném závěsu za touto skvělou polskou jízdou se na pódiu objevila kapela ROOT v čele s nesmrtelným Big Bossem. Loni to Brňákům nevyšlo kvůli zácpě na dálnici a na Gothoomu nevystoupili, takže to podle mě chtěli v letošním roce festivalu splatit, neboť, jak jsem později slyšel i od jiných návštěvníků, stavěli vystoupení RooT hodně vysoko. Kromě již skoro klasických fláků jako „Hřbitov“ nebo „666“ došlo i na výuku matematiky či obdarování vlastníka 66. lístku výbornou deskou Temple in the Underworld, protože ten s číslem 666 nebyl k nalezení. Delší stání za mikrofonem dává Big Bossovi zabrat, takže si pomohl židlí, což svým způsobem vystoupení na kvalitě neubralo. Ostatně, mně být jako jemu 666 let, byl bych nejspíš rád, pokud bych se na tu stage vůbec dostal. Opět skvělý zážitek a hlavně dobré naladění na další blackovou smečku.

Slunce se pomalu začalo klonit k západu, a přestože na festival nepadla ještě pořádná tma, na pódiu se řádně setmělo. Švýcaři SCHAMMASCH patřili k mým festivalovým favoritům a jejich vystoupení místo favorita rozhodně potvrdilo. Celkem přesně se kolegovi Mysticovi podařilo vystihnout jejich styl, když tvrdí: „O postupném vývoji a překračování svých doposud získaných kvalit u této kapely určitě není pochyb a je patrné, že tito v tajuplných maskách skrytí poslové přicházející z mimosmyslových dimenzí mají vytyčený jasný směr a rozhodně se nevyznačují zamrznutím. Jedno je jisté, Schammasch si budují svůj posvátný chrám, rozšiřují jej a přijímají nové a nové vědění.“

Přiznám se, že ono střídání rychlých kytarových riffů a až doomových postupů je přesně to, co mám u téhle kapele nejraději. Je to tak trochu progresivnější kousek, takže stejně jako u jiných kapel prolínajících se tímto stylem lze i zde nalézt spoustu technických vyhrávek a zajímavých aranží. Bylo to zkrátka epické a fajné. Přesně po jejich vystoupení mělo dojit k další blackmetalové smršti na hony vzdálené romantice z dalekého severu, ale vzhledem k tomu, že Island je trochu z ruky, pánové ze SVARTIDAUÐI nestihli připoj na bárku do Reviště, tudíž museli zaskočit chlapi z Inferna. O nic prakticky nešlo, obě kapely měly ten den hrát, akorát se to trochu pomíchalo. U mě dobrý.

INFERNO je, jak již z názvu vidno, kapela, která si rozhodně na black metal jen nehraje a dává to již dobrých 22 let znát kvalitní produkcí této hudby, což smečku staví na horní příčky žebříčku u většiny fanoušku zčernalého kovu minimálně v České republice. Jejich set, podobně jako u legendárních Master’s Hammer, obsahuje kromě klasických black metalových postupů i trochu té psychedelie, nicméně podané v jisté harmonii. Téměř divadelní podání nasranosti celou scénu ještě více umocnilo. Zhruba někde tady jsem se začal trochu bát, zda má duše najde ještě kdy světlo. 🙂

DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT byl rozhodně jedním z tahounů tohoto večera. Alespoň to hlásala soupiska dne. I pod pódiem se vytvořil o poznání větší kotel. Démonická Onielar, která se na stagi předvedla, však dle mého názoru jela místy na meziplyn. Netvrdím, že to bylo špatné, to rozhodně ne. Silný sound  ničící vše okolo drtil snad až příliš vše, co nám v hlavách ten večer utkvělo, a zhruba v polovině setu kapely jsem se začal nudit. Z drobné letargie mě občas vytrhl zpěvaččin vřískot, který prostřelil noc jak blesk a v údolí působil dosti hororově. Místy o něco přetažený zvuk a možná i drobná únava mé osoby způsobily, že jsem zbytek setu odseděl na trestné lavičce za zvukařem, kde se nás mimochodem sešlo docela dost, takže se domnívám, že ani ženská s blond vlasy pod zadek s maskou na tváři není pravou zárukou přeplněného kotle.

Opět drobné občerstvení a hurá na další black metalovou lahůdku v podobě polské grupy BLAZE OF PERDITION. Pokud jsou DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT představitelem toho nenávistného BM, pak tito Poláci dávají dle mého názoru přednost propracovanějšímu a procítěnějšímu metalu. Alespoň to na mě tak působilo. Střídání oněch lehce táhlých partů se zběsilou hrou na kytaru bylo určitým balzámem po drticím nástupu německé smečky.

Posledním spolkem, který se ten den představil, byli dlouho očekávaní Islanďané SVARTIDAUÐI. Myslím si, že ačkoli to pořadatel původně neplánoval, potvrdila tato banda jisté pravidlo toho nejlepšího nakonec. Myslím si, že načasování bylo dokonalé. Metal, kterým se SVARTIDAUÐI prezentuji, je totiž jistou směsicí stylů, které představovaly kapely v předchozích vystoupeních, podanou v harmonickém až letargickém provedení s kapkou toho chmurného severu. Nicméně se přiznám, že jsem toho měl za celý den dost, takže jsem zbytek jejich setu slyšel už ve stanu. I tak jsem si připadal, jako bych si lehl k bedně, takže jsem o hudební zážitek nepřišel. Někdy nad ránem jsem ještě zaslechl, že na pódiu běží nějaký film, ale to už mi bylo celkem jedno…

První festivalový den na Gothoomu byl opravdu luxusní. O dalších dnech zase příště…

Podobné články

Report Goothom 2018 black metal day

About The Author
- Prakticky neexistuje nic, co bych o sobě nevěděl, ale zároveň nic, co bych chtěl, aby věděli ostatní. Podstata tajemna :-)

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na