Pro poslední českou zastávku letošního Hellhammeru bylo vyvoleno Brno. Temní bohové na hlavní město moravské kotliny udeřili začínajícími mrazy, když se však mezi čtyřmi stěnami Melodky začaly ozývat dunivé zvuky a neúprosné tóny kytarových riffů, bylo to jako ocitnout se v pekle plném bouřlivých emocí a tajemně se táhnoucí atmosféry.

Embrace the Darkness přilili olej do ohně jako první. Na jejich vystoupení jsem se obzvláště těšila, protože kapelu sleduji již delší dobu, ale zatím se mi nepoštěstilo je vidět naživo. Debutové album „The Nameless“ mě opravdu zaujalo, a i když se poslední dobou čím dál více vzdaluju poslechu death metalu, jejich set jsem si užila naplno. Nejspíš to bylo díky tomu, že tato kuřimská smečka nehraje obyčejný death, ale do jejich hudby je přimíchána i silná příchuť doomu s stesknivými melodiemi, které jsou nejvíce vykreslovány houslemi. Z počátku vystoupení se možná daly zaznamenat menší chybičky, ale je nutno podotknout, že Embrace the Darkness celou parádu odstartovali příjemně a stylově.

Jako druzí na pódium vtrhli jihočeští Desire for Sorrow. Tuto bandu jsem měla možnost zhlédnout již několikrát, a i přesto, že do Brna přijeli s novou sestavou, neočekávala jsem nic převratného. Ale ono přece jen něco nového bylo, a to nejenom fakt, že kapela již nemá klávesáka a jeho mezeru zaplňují samply, především mi však byla naservírována perfektní show, kdy kapela sršela dynamickou energií a obrovským elánem. Hned od úvodního brnknutí do strun bylo jasné, že tato mašinérie nyní smete vše, co jí stojí v cestě, a zároveň vámi švihne na kolena díky nádherným instrumentálním pasážím. Set byl nabušený skladbami z nového alba „Visions“, jež kapelu samo o sobě vrhá do nových hudebních vod a otvírá jim nepoznané dveře na prknech metalu. Nebyly opomenuty ani staré a dobré vály, se kterými bylo publikum obeznámeno asi nejvíce, ale i tak se mnozí nechali strhnout už na začátku představení. Po vystoupení jsem si kapelu odchytla a provedla s nimi rozhovor, který můžete očekávat již brzy. Kvůli tomu jsem však nestihla britské Lychgate, proto teď nechám mluvit kolegu, aby vám svoje zážitky ze show mystických ostrovanů popsal on.

Po Desire for Sorrow scéna zhasla a potemněla, přičemž pódium obsadili do kápí zahalení hudebníci za podpory dýmu a spíše mírného osvětlení. Lychgate z Anglie mnohým popletli hlavy svou neuchopitelností a avantgardností, mě však doslova zhypnotizovali svojí obřadní temnotou okořeněnou o varhany, které z útvaru činí unikát. I přes to, že mám jejich studiovou tvorbu poměrně slušně zaposlouchanou, jsem měl v určitých pasážích co dělat, abych pobral, co se právě linulo z pódia, a to střídali někdy i přímočaré jednodušší pasáže. Kapitolou samou pro sebe byl zpěvák Greg (Esoteric), jehož projev obsahoval obřadní čisté zpěvy a black metalové skřeky, jeho kombinace obou poloh byla úchvatná. Velmi mě bavil také bubeník, zpětně jsem zjistil, že se jedná o T. J. F. Vallelyho, hrajícího v Řeckých Acherontas, kde však hraje zamaskován a prezentuje se v jejich řadách krátce. Zatímco kapela byla spíše nehybná, Vallely svoje bicí nešetřil a nebál se více se odvázat. (Mystic)

Pořadatelé Welicoruss vstoupili na pódium velmi energicky, okamžitě a divoce rozproudili krev fanoušků stojících v předních řadách. Jako jediní z celého line-upu zahalili klub salvami tónů s folkovým nádechem. Jejich hudba je plná energie, hlavně díky instrumentálním samplům nesoucí pohanského ducha, i když z ní nečpí tolik temných příměsí jako u ostatních kapel, jež se v ten den představily. Set byl odehrán výborně, na publikum rozhodně dobře zapůsobil a ještě více jej naladil na zlatý hřeb večera. Já jej brala spíš jako takový lehčí odpočinek od silné emocionální hudby, která měla za chvíli nastat. 🙂

Hlavní hvězdy večera, rakouští Harakiri for the Sky, opravdu zazářili! Post-blackový kolos, který se na této scéně pomalu začíná prodírat na vysokou pozici, všechny příchozí utvrdil v tom, že rozhodně neupadne v zapomnění. Jejich vystoupení, pro mě první osobní setkání s nimi, totiž zanechalo cejch, který bude hořet, dokud je neuvidím znovu. Troufám si říct, že byli přesně takoví, jaké si je většina představovala. Tíživá melancholie, truchlivé riffy, vokály jako loutky ukazující emoce vycházející z nejhlubšího lidského nitra. Něco, co vás pohltí a zakousne se vám to do vaší plačící duše. Voňavá temnota, které se nechcete pustit. Je třeba říci, že výkon všech členů kapely byl obdivuhodný, šlo vidět, že možná i přes menší návštěvnost ze sebe kapela vydává vše a show si užívá zároveň s fanoušky. A nebudu se stydět ani za tvrzení, že zněli přesně jako na albu, v určitých pasážích možná i lépe.

Bohužel se na místě vyskytli i lidé, kteří s podporou kapely neměli nic společného, a nejenom, že se chovali nepříjemně a dokonce agresivně, ba dokonce svou rebelii zakončili probodnutím pneumatik u auta Harakiri for the Sky. Což člověka opravdu mrzí, hlavně vůči kapele, která celý incident řeší a zároveň podotýká, že do Brna se vrátí, čehož si opravdu vážím… Byl to totiž velký zážitek a moc bych chtěla poděkovat Welicoruss za uspořádání této výborné akce a pozvání kapel, které předvedly perfektní show a společně vytvořily dokonalou symbiózu .:)

 

O autorovi

Metalcore & Black Metal <3

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x