Krakow je vskutku místem, kde jsem ještě nebyl a když jsem tedy zjistil, že má oblíbená partička se na svém turné objeví v tomto městě, tak jsem nikterak neváhal a zajistil si lístky na tuto akci. Jednak proto, že spojím fajné a pěkné, ale taky proto, že možná zjistím kam budu na koncerty jezdit, protože Polsko je zemí metalu zaslíbené, na rozdíl od Moravy. Respektive od Severní Moravy, aby bylo jasné.

Koncertní vystoupení Moonspell bylo stanoveno na den svátku, takže jsem si ani nemusel brát volno. No neberte to, když je to tak výhodné. Tahle portugalská smečka však na turné není sama, a nutno doznat, že si k sobě pozvali opravdu kontrastní umělce. Tím první je bezesporu kapela Jaded Star ,která je složena z hudebníku jak řeckých , tak i italských a přivážejí na své vystoupení, směsici power a heavy metalu v čele s ženským vokálem. Přiznám se, že toto není můj šálek kávy, ale protože jsem kapelu naživo ještě neviděl a bylo nutno provést zářez na pažbě, uvítal jsem i tuto možnost. Druhým spolkem, který má na svém turné zajištěné vystoupení s Moonspell je  francouzská gruba  Dagoba. Jejich industrial, thrash řízly death metalem, je tím rychlejším a tvrdším zpestřením  Road to Extinction a fanoušci, právě těchto stylu si přijdou na své. Kapelu Moonspell myslím nemusím nijak představovat, to by bylo tady na Obscuru , nošení dříví do lesa.

Koncert začal zhruba kolem sedmé hodiny a sliboval pro všechny fandy metalu zajímavý zážitek. Pořadatelé myslím docela dobře zmapovali fanoušky těchto tří kapel, a tak z celého večera si měli odnést dobrý pocit, jak fandové melodických linek, tak i tvrdých rifů, popřípadě obojího dokupy.

Zhruba kolem sedmé se na pódiu objevila první kapela  Jadded Star. Ze zvyku jsem si stoupnul dopředu, jednak proto, že jsem chtěl mít ten nejlepší výhled a jednak jsem chtěl zachytit co nejvíce energie z podávaného power metalu. Tento nápad jsem však po prvních tonech seznal za špatný a jal jsem se po vzoru hudebních fajnšmekrů najít spíše výhodnou pozici pro poslech.  Krakowský klub Fabryka, kde se koncert odehrával má totiž docela dobrou akustiku a pro blázny vepředu není nijak přívětivý. Občas by neškodilo, kdyby se zvukař prošel dopředu. Nicméně byl jsem si jistý, že se to změní, až se klub řádně zaplní. Po první odehrané skladbě, se tak ale nestalo a nutno podotknout, že ani další songy pod pódiem nepřidali příliš posluchačů.  Třeba kapela měla jenom smůlu, protože otvírali. Přeci jenom více fanoušku by nasbírali na koncertě, kde vystupovali třeba Amaranthe, nebo jiná smečka patřící spíše do toho popovějšího kastlíku.  Ani Wake up a ani pomalejší  You’ll See  mě zkrátka neoslovily. Ačkoliv se kapela snažila prodat svou muziku co nejlépe, navenek to spíše vypadalo na hodně vlažný výlet do jižních zemí evropského kontinentů. Kypré tvary zpěvačky pro mnohé nadšence slovanských žen přinesli oku nejedny slastné pohledy, ale o to v téhle muzice nejde na prvním místě. Zkrátka mě jejich vystoupení nijak nedostalo a podle zbytku postávajících si myslím, že i oni měli stejný názor. Zbytek setu jsem strávil v provizorním beforeStage, nebo tak nějak by se dalo nazvat místo, kde z relativně velkých reproduktoru bylo možno vyslechnout muziku ze sálu, pohodlně se usadit na polstrovaných paletách a vychutnat si Litovel.

To druhá kapela naštvaných Marseičanů, slibovala jiný zážitek a  musím přiznat, že jsem se i docela těšil.  Dagoba do Krakowa přivezla nekompromisní thash death metal a protože je toto moje oblíbená kombinace, hodně jsem si tuhle kapelu před vystoupení naposlouchal, abych nebyl překvapen, až to na mě chlapi vysypou. Úvodní intro a skladbu The Sunset Curse jsem si již po zkušenosti z prvního setu vyslechl s podstatně vyšším počtem posluchačů v ideálním trojúhelníku.  Francouzi spustili smrtelnou řežbu a sál začínal připomínat diky kouři ostravskou kotlinu.  U těchto kapel tohoto stylu mi občas vadí melodická linka sledující spíše metalcorové postupy, ale protože netrvá dlouho, jenom jsem to polknul. Tak nějak mi to však začalo celou harmonii brutálního výlevu kazit. Na desce se to dá celkem zkousnout, tady mi to vadilo poněkud více. Asi stárnu nebo co.   A protože jsem řídil, Litovel nepřipadal v úvahu. Pochopte, že třepat hlavou se dá u Vaderu, ale jak Vám do toho začne, melodicky prozpěvovat Jirka Korn, tak Vám z toho jak mě jebne. Dagoba takových písní naštěstí nemá tolik, takže jsem statečně vydržel. Pod podiem se však vytvořil slušný kotel a nutno přiznat, že jsem se i místy více bavil, při pohledu do něj, než na podium. Jak do sebe narážejí copaté holčiny s vysokými botami a nenechávají v klidu žádného o hlavu a třídu vyššího chlapa.  Hrálo se hodně z jejich poslední desky Tales Of The Black Dawn, která vyšla někdy v červenci, takže jsem si jejich nový počin mohl skoro celý vyslechnout i na živo.  Nakonec to nebylo tak zlé a klub už se začínal taky pěkně plnit, takže se vytvořila celkem pěkná atmoška pro ten dnešní thrash-death metal. Nezbytná  20 minutová čekačka na kapelu v beforeStage se zdála nekonečná. Nebylo kde sednout a pomalu mě začali bolet nohy. Na portugalce, však nehodlám sedět. Přiznám se že je to kapela,kvůli které jsem do Krakowa přijel ,tak to přeci nevzdám. Stačilo udělat trochu ramena a už jsem byl v sále.

Moonspell začali hrát krátce po deváté hodině, a protože rovněž mají venku novou desku, kterou jak kritici, tak fanoušci velice chválí, nemohli začít ničím jiným než intrem La Baphomette. Husí skůra po celém těle… A pak úvodní věc z nového alba – song  Breathe. V klubu začalo být více než plno a teplota nebývale lezla nahoru. Potem nasycená atmosféra houstla, ale to už začala hrát druhá věc v pořadí. Titulní melodická vypalovačka z posledního alba Extinct. Tak v tomto bodě bych především chtěl poděkovat zvukaři, protože ačkoliv jsem stál takříkajíc mimo, abych příliš neclonil,  zvuk byl perfektní. Díky dvěma metrům vidím dostatečně, takže co si více přát. Night Eternal je sice věc z roku 2013, ale do setu zapadla jak prdel na hrnec. Skvělá rychlá věc, která zvedla teplotu zase o něco výše a vpředu to počalo vřít. Moonspell vystřídali prakticky všechny hitovky ze svých posledních pěti desek a pěkně je namíchali i s novým albem. Názvy všech odehraných věcí si už nepamatuji, ale vím, že kromě toho, že se odehrála skoro celá poslední deska, přišlo i na věci jako Opium, Alma Mater, Vampiria nebo trochu folkovější Ataegina. Zhruba někde v půli vystoupení této portugalské smečky si pozval Fernando na pódium zpěvačku z Jaded Star a společně si střihli duet Scorpion Flower, který původně zpívá Anneke. Jakmile začali hrát Vampirii, vše zrudlo krví mladých panen a z dlouhého Fernandova pláště začala vystrkovat své drápky temnota. Mráz mi běhal po zádech a každou chvíli jsem očekával studený dech na mém krku. Epický konečný rituál vzletu k Měsíci ukončil tuto obavu, a já si tak mohl v klidu vychutnat zbytek koncertu v němém transu. Konec celého 100 minutového setu ukončila epická skladba FullMoon Madness. Bolely mě nohy, bylo mi teplo, ale byl jsem naprosto nadšený. V průběhu vystoupení Moonspell jsem pociťoval jistou závist Polákům – jednak proto, že se nemusí štrachat v noci zpátky 200 km, ale hlavně proto, že si mohou za celkem mrzký peníz tento koncert užít ještě dvakrát. Byla to opravdu fajná impreza. Ještě teď, když píšu tenhle report, mi v hlavě zní poslední tóny skladby… Fuuuuull Moooon Maadnessss…

Ti, kteří se chystají letos na Zimní Masters, určitě tyto tři kapelky uvidí, ale ruku na srdce, 100 minut Vám Moonspell určitě nedají a přeci jenom kontakt v klubu je o něčem jiném. Já osobně bych neměnil.

O autorovi

Prakticky neexistuje nic, co bych o sobě nevěděl, ale zároveň nic, co bych chtěl, aby věděli ostatní. Podstata tajemna :-)

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x