Eternal Hate Fest v Nýrsku byl, stejně jako každým rokem, velmi očekávanou událostí mezi vyznavači black metalu, a to o to více, když před lety skončil největší žánrový festival v ČR – Hell Fast Attack. Letošní ročník se nesl ve znamení úctyhodného čísla 16, a bohužel vůbec poprvé, co jsem EHF navštívil, se neobešel bez komplikací, ale k tomu se dostaneme v průběhu článku.

Do Areálu pod sjezdovou jsme přijeli zhruba okolo druhé hodiny odpolední a hrát již měli Napalm Attack. Na místo toho ale pódium okupovali headlineři Nokturnal Mortum, kteří zvučili, aby mohli v noci okamžitě začít hrát, alespoň tak jsem to pochopil. Napalm Attack začali hrát zhruba za hodinu? Napalm Attack je jednočlenný projekt osoby říkající si Exhumator. Tohoto pána můžete znát z kapel jako HřbitovExhumator, Projekt-H a Trautenauer 666.

Napalm Attack po areálu rozsévali zkázu, alespoň se o to tedy snažili. Hudbu samotnou pohřbíval bicí automat, díky kterému zněla tato destruktivní jednota strojově a neohrabaně. Názvy skladeb působily úsměvně, jako například „Třetí světová“.Válečnou atmosféru měla dotvářet zvolená image, například plynové masky a přilby rozestavěné po pódiu prostě nemohly chybět. Podle mě šlo však o klišé, které působilo úsměvně. Na druhou stranu to k tomu prostě patří, a celkově na start festivalu to bylo dostačující vystoupení, alespoň nenávistná atmosféra byla přítomna, ale nic víc. Ke konci jsem se odebral ke stánku s pivem (naštěstí jsem tedy minul údajně nesnesitelný cover od Root), abych zjistil, že obě stanoviště jsou pod nátlakem nekonečných front, a to z důvodu, že se letošního EHF účastnilo více hlav a bylo málo výčepů. Tudíž si člověk mohl vybrat – stát tři čtvrtě hodiny ve frontě a smažit se na slunci, přijít o kapelu, nebo umřít bez piva na place. Podle mého šlo o závažný kolaps, naštěstí byl v průběhu dne přidán další výčep, a k večeru už nebyly fronty tak drastické.

Nornír byli obrovským překvapením, opravdu příjemným. Dvě lesní divoženky a zbylí dva pánové představili poutavě zahraný black metal norského střihu, který byl doplněný o temný folk, místy hraničící s ambientem a hezkým čistým zpěvem, který neměl nijak velký rozsah, ale svůj účel maximálně splnil. Nornír ukázali (na rozdíl od jiných), že i klasický black metal se dá hrát chytře a může mít jistou hloubku. Nornír navíc pohlcovali areál opravdu temnou, místy zase melancholickou atmosférou, a to pomocí moudře prokládaných riffů, které měly dostatečně zajímavé melodie a tah, a vše dovršoval havraní, ale ne nuceně agresivní vokál frontmanky. Její projev spíše doplňoval atmosféru a perfektně zapadal do zbytku. Tito Němci musejí v klubech perlit. Když si k tomu člověk spojil atmosferický dým a osvětlení…

Italská akvizice Apocryphal byla vyloženě nuda, jinak to popsat prostě nejde. Monotónní black metal mě nebavil už při zvukovce, a při začátku setu jsem se odporoučel, přičemž i Dark Fury, na které jsem se těšil, jsem odsledoval ze zadní části areálu, neboť žabí skřek opilého frontmana, který nezvládal ani chůzi po pódiu, padajíc neustále do publika nebo na své spoluhráče, působil strašně vtipně, amatérsky a naprosto trapně. Nechápu přítomné jedince, kteří si set užívali. Takoví lidé se spíše inspirovali kapelou v intenzivní konzumaci alkoholu, spíše než aby chápali, že je ta hudba prostě špatná, vokály i kytary mimo rytmus. Nejvíce vtipné byly pózy zpěváka, například máchání rukama, jako by byl nějaký skřet nebo zlobr.

Italové Kurgaal byli poměrně očekávanou bandou, protože se tu již představili tuším že v Plzni. Desky jsem neslyšel, a asi je ani vyhledávat nebudu. Ne že by byla hudba úplně špatná, ale ani motivace po koncertě v Nýrsku není. Kurgaal do lidí naprali velkou dávku energie. Hlavní řvoun neustále hecoval publikum, které mu doslova zobalo z ruky. Show tedy vynikající, ale chtělo by to více kreativní přístup ke skládání, protože se skladby slévaly v jeden celek díky absenci výraznějších momentů, jež by mohly songy odlišit od sebe samých. Čím delší koncert byl, tím mé nadšení upadalo, plus pokud má kapela texty typu Satan, Lucifer, Satan, Lucifer, je něco vskutku špatně. Jako bych se vrátil do puberty. Kurgaal nejsou špatnou kapelou, jen by se mohli otevřít novým možnostem, na místo snahy být co nejvíc trve, pak to totiž působí vtipně.

Sekhmet jsem přesycen. Minulý rok jsem je viděl opravdu mnohokrát, přičemž si mohu přičíst každý rok v Nýrsku. Jelikož šlo o koncert podobný jako minulý rok, a to i co se show týče, připomenu svůj názor na kapelu reportem minulým, který si můžete přečíst zde. Sekhmet zahráli profesionální set, tedy black metal, který je různorodý, dynamický a precizně odehraný, proto mi ke kapele nejde označení „alkoholický black metal“, což sedí spíše na Dark FurySekhmet jsou rok co rok vítanou akvizicí, i když mají neměnnou show a stejný setlist. 

Nokturnal Mortum – zvučení na začátku festivalu zdá se nestačilo, a tak probíhaly dlouhé přípravy ještě před koncertem samotným, přičemž to Ukrajinci zbytečně natahovali (dlouhé převlékání se do svých kožichů). To vedlo k časové tísni, která festival provázela. A co hůř, od první skladby byl zvuk absolutně špatně. Vokál byl nepříjemně vysoko a pod sebou utápěl především kytary, takže převažovaly epické samply a zpěv. I když se postupně zvuk docela vyrovnal, nadšení se nedostavilo. V případě Nokturnal Mortum jsem toho očekával asi příliš, nebo si to neumím vysvětlit, ale kapela mi přišla spíše docela dobrá než skvělá. Naštvalo mě osekání „White Tower“, skladby, na níž jsem se těšil celý festival, a tak jako jediné, co mě probudilo z hibernace, byla hitovka „Ukrajina“, kterou kapela podala hezky. Skladby z „Істина“ jsou ale naživo opravdu epické a kapela instrumentálně podala skvělý výkon. Mě však ukrajinská legenda tak úplně nepřesvědčila.

Inferno to měli na Eternal Hate Festu vol. 16 velmi těžké. Díky časovému skluzu bylo na kapelu tlačeno co se týče času, plus zvukař si to opravdu nedával, protože totálně zprasil intro, které obsahovalo rušivé zvuky, díky nimž byly vypnuty i intermezza. Tak byly ve skladbách hluchá místa, jako například hned u první skladby The Innermost Disillusion“ z poslední úspěšné řadovky „Gnosis Kardias“. Na zvuk jako takový se názory lišily. Možná šly trošku stáhnou bicí, ale Ondra D.I.E je opravdová bubenická třída, a tak jsem si jeho palbu skutečně vychutnával. Naštěstí jsem stál v pozici, kdy jsem slyšel i oba kytaristy, a dokonce jsem rozuměl textům hlavního protagonisty – Adramelecha.

I přes zmíněné komplikace jsem z Inferno upadal do bezvědomí, omráčen psychedelickou atmosférou z jiných světů, z temných snů. Inferno střídali rychlé smrště s těmi psychedelicky atmosferickými. Díky tomuto podání skladeb koncert bavil, protože hudba Inferna není monotónní, ale umělecky se rozvíjí díky kreativnímu sestavení kompozic. Kytarové party kytaristů mohu označit za skutečnou magii, a to i v živém podání. Atmosféra byla chladná až mrazivá, přičemž se při rituálu začal zvedat vítr, a spolu s modrým osvětlením a zlatavým reflektory se otevírala brána do další dimenze.

Inferno i přesto, že se jim špatně hrálo, do svého konání dávali veškerou energii, což se podepisovalo například na naprosto zfanatizovaném Adramelechovi, který působil spíše jako nějaká temná entita než jako člověk. Jeho grimasy, pohyby a charakteristický vokál v Nýrsku absolutně vynikly. Nejsilnější pasáže přišly s gradací skladeb, kdy gradoval i vokál, jenž bral místy dech, stejně jako pohled na zcela posedlého Adramelecha, který při projevu i klečel a oddával se svým vizím. Velmi temné, emotivní a umělecké vystoupení.

Letošní Eternal Hate Fest neproběhl zcela bez komplikací. Šílené fronty na pivo, časový skluz a problémy se zvukem. Pozitivum je zvyšující se návštěvnost festivalu, i když opět především díky Němcům. Co se hudební produkce týče, i přes technické problémy se nejvíce předvedli Inferno, kteří svým hlubokým uměleckým přednesem vykouzlili omračující atmosféru. Za největší průšvih považuji opileckou tragikomedii Dark Fury nebo kapelu Apocryphal, která působila jako pouhý rámus bez nápadu. Kurgaal byli také spíše úsměvní díky textům, jejichž snad každé páté slovo bylo Satan nebo Lucifer. Hudebně nešlo o nějak obohacující zážitek a jeden aby výrazné momenty pohledal, i když měl set alespoň nějakou tu energii. Velkým překvapením byli Němci Nornír, kteří dokázali, že i klasický black metal může být na úrovni. Temný, zahraný s dávkou elegance, ctící tradice hezkou instrumentací. Potěšila sychravá atmosféra, plus folkové pasáže, díky nimž jsem ucítil dotek chladného severu a deštěm nasátých voňavých lesů. Za zklamání považuji také headlinery Nokturnal Mortum, kteří i přes předlouhé zvučení (začátek festivalu a před setem) doplatili na nevyrovnaný zvuk, přičemž jsem od nich celkově čekal mnohem více a koncert jsem přijal spíše rozpačitě.

Autoři fotografií: Petr Kindl, Inferno – Ronny Dark

Kapely: Nokturnal Mortum, Inferno, Sekhmet, Kurgaal, Dark Fury, NornírApocryphal, Napalm Attack

Místo konání: Areál pod sjezdovkou, Nýrsko

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x