Rozhovor: Desire for Sorrow a pokec na Hellhammer Festivalu

Desire for Sorrow jsem na Hellhammeru měla vidět již po několikáté a jako vždy jsem se na jejich vystoupení těšila. Za srdce mě totiž chytli hned od prvního okamžiku, kdy jsem jejich směsici symphonic blacku a deathu slyšela poprvé a prohlásila jsem něco ve smyslu, že „tento styl metalu mě stejně vždycky bavil nejvíce a je to to pravé ořechové, co dokáže moje vlasy dostat do vzduchu, ale zároveň se mi to nějakým způsobem zaryje pod kůži a určité symfonické, srdcervoucí pasáže mě pak pronásledují ještě pár dní.“

Rozhovor byl naplánován předem, ale nejvíce se do centra mé pozornosti dostala jejich show,  kterou jako vůbec první, odehráli v nové sestavě. Upřímně jsem nečekala nic převratného, co by mě překvapilo, nakonec se ale tento můj předpoklad ukázal mylným. Bylo mi naservírováno perfektní představení plné dynamické energie a obrovského elánu. Šlo vidět, že kluky vystoupení opravdu baví a užívají si jej každým coulem. Instrumentální předěly, ale i přímo instrumentální složky ve skladbách, mě naživo naprosto dostaly a přenesly někam do temného světa stínů a přízraků… Rychlé pasáže drtily všechno živé kolem a dokázaly strhnout i publikum, které se pomalu dostávalo do varu. Po koncertě jsem si kluky odchytla na rozhovor, který je možná trochu netradiční, ale doufám, že si užijete jeho autentičnost a uvolněnost 🙂

 Prvním tématem, které bych s vámi ráda probrala, je rozhodně nová sestava. Na podiu s vámi byl nový basák, který je údajně vašim původním členem…

Ziky: Je to náš bývalý kytarista.

 Také jsem si všimla, že nemáte klávesáka. Čím je to způsobeno? Nechtělo se vám hledat nikoho nového?

 Ziky : Ani úplně ne, protože sehnat někoho, kdo by to zahrál je obtížné. Už jenom, když jsme sháněli baskytaristu, tak jsme měli problémy najít člověka, který umí aspoň trochu hrát, takže jsme se rozhodli, že takto to bude jednodušší…

 Co se týče dnešního představení, musím říct, že bylo opravdu úžasné.  Byli jste perfektně sehraní, sršela z vás energie. Je to i tím, že basáka znáte, takže jste si nemuseli zvykat na někoho nového?

 Ziky : Hmm… (všichni smích). Jo, hlavně některé songy, které jsme hráli už znal, takže se jenom doučil ty nové. A není to takové to, když máš nového člověka a nevíš, co od něj čekat… Známe se, proto to bylo lehčí.

Pojďme si teď povídat o novém albu „Visions“, které jste vydali v tomto v roce. Psala jsem na něj recenzi, kterou jste určitě četli…

 Horvi: Nádherná… Nejlepší recenze…

Děkuji. (smích)

 Horvi: Opravdu mě to dojalo….

(smích)

 Přijde mi, že nové album je vyspělejší a že k hudbě máte trochu jiný přístup. Je to tím, že jste nasbírali zkušenosti na koncertech a celkově na hudební scéně?

 Horvi: Chtěli jsme pokročit dál, jít do modernějších vln. Songy jsou tvrdší, jsou víc do deathu, původního blacku tam už moc nezůstalo. Nechceme se opakovat. Hlavně jsme na albu chtěli mít orchestry, které jsou masivnější a mají brutálnější zvuk. Zúročili jsme všechno, co jsme se do teď naučili a dotáhli jsme to do maxima.

 Hodně lidí o vás říká, že jste black, ale mně osobně to tak nepřipadá. Nějaké influence tam určitě jsou, ale ne zas tak moc…

 Ziky: Dnes jsme se o tom právě bavili v autě, proč si pořád píšeme, že jsme black, protože to s tím nemá už moc společného.

 Horvi: Ale pořád to z blacku vychází. Ten Zikyho vokál je stále blackový. I když na novém albu máme více deathových pasáží, můžete tam slyšet i growl.

 Libor: Vlastně něco jako Cradle of Filth. (smích)

 No právě, že skoro všichni vás srovnávají s Cradle.

 Horvi: Ale tak teď už to není tak Cradlovské…

 Myslím si, že furt jo, když vemu v úvahu názory, které jsem slyšela na nové album…

 Horvi: Já jsem slyšel nové album COF a ani trošku podobné mi to nepřišlo…

Mně podobný nepřišel ani váš debut. A možná je to tím, že lidi vaši hudbu ani pořádně neposlouchají… Neumí se do toho pořádně zažrat a odlišit to.

 Horvi: Je to možné. Většinou se ozvou ti, kterým se to nelíbí. A čeští fanoušci, i muzikanti, rádi komentují hudbu druhých, což my taky někdy děláme, je to takový nešvar…

 Ziky: Máme teď i mnohem více corových prvků. Nyní hrajeme něco jako black core….

 Core tam teda neslyším (smích).

 Horvi, Ziky: To je dobře. (smích)

 Přemýšlíte třeba už i nad dalším albem nebo teď necháváte všechno dojet, když máte čerstvě venku „Visions“?

 Horvi: Momentálně jsme měli tolik starostí sehnat dalšího člena, nazkoušet nový set a všechno připravit, abychom byli vůbec schopni hrát. Nějak jsme se museli vypořádat s tím problémem, že kluci od nás odešli. Takže všechno bylo hektické a zatím jsme nad tím vůbec nepřemýšleli. Samozřejmě ale, že další album plánujeme, to je jasné, kapela funguje dál. Budou Cdčka, budou zase další singly, určitě něco vymyslíme. Ale zatím budeme těžit z „Visions“. Plánujeme i klipy, jeden už je natočený a bude zveřejněný v lednu.

 A můžeš říct, ke kterému songu?

 Horvi: Ne, to bude překvapení…

 Ziky: Jestli můžu ještě něco dodat… Když jsme se rozpadli a bylo to hektické, tak i přesto nové album nechceme zahodit. Ze začátku nebyl nový klip, nic, ale nezahodíme ho, protože stálo hodně práce a peněz. Rádi bysme k němu natočili minimálně dva videoklipy a pak začneme pracovat na další desce.

 Můžu se zeptat, co se stalo, že jste se rozpadli, pokud o tom chcete mluvit…

 Ziky: Jednodušše…  Nemohli jsme se na ničem dohodnout. Každý už to viděl trošku jinak.

 Horvi : Už běhen nahrávání alba jsme si nerozuměli a vznikaly určité rozbroje. Tak to plynulo dále a nakonec kluci přišli s tím, že se od nás oddělí, a jestli v DFS budeme chtít pokračovat, tak nám nebudou bránit a půjdou vlastní cestou. Pak jsme se sešli se Zikym a říkali jsme si, že jsme natočili nové CD a ještě z něj nic nevzešlo, přitom nám na něm hodně záleží a myslíme si, že se nám hodně povedlo. Proto jsme chtěli pokračovat. Hned jsme volali Liborovi, který byl v Irsku.

 Libor: Celý den mi zvonil mobil. (smích)

 Horvi: Celý den jsme mu volali, jestli do toho s námi jde a on řekl „jo“.

 Libor: Řekl jsem „dobře“.

 Horvi: Tak už to frčelo.

 Zmiňovali jste se o tom, že jsou ve vaší hudbě corové prvky… Popravdě mi vždycky k vám seděl, i podle image, temný deathcore. Je možné, že v budoucnu  úplně vyřadíte death a black a budete dělat jen temnější core?

 Ziky: To úplně v plánu nemáme. Uvidíme, kam to půjde, ale já to vidím tak, že chceme ty blackové prvky smíchat s něčím novějším a modernějším, aby naše hudba oslovila, jak starší posluchače blacku, tak ty, co poslouchají i ty homo kapely (:D).

 Chtěli byste fanouškům a lidem, kteří vaše zbrusunové album ještě neslyšeli něco říci? Nalákat je k poslechu?

 Horvi: Doporučil bych jim přečíst si tvoji recenzi.

 Minulý rok jste jeli turné po Mexiku, vím, že máte spoustu zážitků, můžete některé z nich povyprávět čtenářům Obscura?

 Horvi: Ty jo, jaké třeba…

 Libor: Na toto turné se vykašlal bubeník a mně zase celý den zvonil mobil…

 Horvi: Jeden mafián nám chtěl zastřelit manažera, takže to bylo zajímavé, ale přežili jsme…

 Ziky: Hlavně to byl strašný punk, některé koncerty byly dobré a některé byly takové, že jsme měli basu, kytary, klávesy zapojené do kytarových komb…

 A když jste do Mexica přijeli, znali vás tam? Věděli lidé, kdo jste?

 Horvi: Jeden týpek dokonce celý koncert vyřvával, že chce zahrát „Heretic God“. A když jsme mu tento song zahráli, málem přepadl někam dozadu a byl z toho úplně vyřízený…

 Ziky: Ale ať tě ti lidi znají nebo ne, vidí bílého člověka z Evropy a dívají se na tebe jako na rock star. Byli jsme třeba na snídani, a lidi, aniž by věděli, kdo jsme, se s náma fotili, protože jsme kapela z Evropy.

 Horvi: Taky jsme měli čas a udělali jsme si výlet do Acapulca, chodili jsme tam po pláži a holky byly vyřízené z Libora, jak je vysoký, štíhlý a blonďatý. Nebo jsme šli po ulici a neustále se nás ptali, jestli nejsme třeba Suicide Silence.

Podobné články

Rozhovor: Desire for Sorrow a pokec na Hellhammer Festivalu

About The Author
- Šéfredaktorka/Metalcore & Black Metal <3

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na