Rozhovor: Písničky, kastly a klejbl aneb něco o Revelation Tour 2017

Když jsem mířila do Modrý Vopice na koncert Vanguard a Embrace the Darkness, rozhodně jsem se těšila jen v rámci možností. Hladová a přetažená jsem uvažovala o tom, že zůstanu asi jen chvíli, pozdravím kluky a zase zmizím. Ostatně, vím, jakou muziku dělají, znám jejich nahrávky a koncert tentokrát vezmu jako přátelskou podporu, protože jsem unavená a chce se mi spát. Potom jsem ale prošla dveřmi a bylo to jako vklouznout z reality, zahrnující našlapaný autobus, nepříjemné lidi, únavu a vztek, do oázy, kde se podává mix barevných drinků s paraplíčky a ocukrovaným okrajem sklenice. Hned po vstupu mi došlo, že Moraváci pouze nepřijeli na koncert v rámci tour. Oni si přijeli užít koncert v rámci tour. Ten rozdíl byl znát. Zatraceně. Musím přiznat, neodešla jsem, ale vyposlechla si epické Koloss, hodně vyladěné Noisebleed a nakonec i brněnské pohodáře Vanguard a heroicky znějící kuřimské Embrace the Darkness, s rozšířenými zornicemi udiveného dítěte a s pocitem, že tuhle domáckou pohodu těžko překoná jakákoli světová kapela. Byla to chvíle uvědomění si toho, že pár kroků od domova může člověk zažít koncert s perfektní atmosférou a pořádnou porcí vynikající hudby. Stálo za to se vykopat do toho našlapaného autobusu a neodejít předčasně.

Já jsem viděla jen jednu stránku „Revelation tour 2017“. Jen jeden naprosto vydařený koncert. Ale ta neuvěřitelně nabuzená banda melodiků z Moravy si stejným způsobem užívala od konce srpna do poloviny září. Docela mě zajímalo, jak vypadala tahle malá lidská jaderná elektrárna na cestách. Určitě bych chtěla udělat s oběma kapelami rozhovor ještě jednou, v klidu a ve větším rozsahu, na druhou stranu, bylo docela pěkné zachytit zčerstva dojem z jejich tour, bezprostředně po jeho skončení. Takže o turné, písničkách, katlech a klejbech mi povídali Aleš Krupica aka Seth Corttus (Embrace the Darkness), Jindra Bubeník (Embrace the Darkness) a Filip Vrba (Vanguard).

Takže Vanguard a Embrace the Darkness, skoro na konci (ještě vás něco čeká) společné tour. Podle fotek to byla epická jízda.

Aleš: Vlastně už jsme na konci. Ty zbylé dvě show, jak zítra oznámíme, se konat nebudou, jedna z důvodu nedorozumění a druhá z důvodu obecně špatného přístupu.

Jindra: Jízda to byla, epická z části asi taky.

Aleš: K jízdě bych dodal snad jen slova Kastl, Klejbl, Tvojemáma, Podctivá česká práce a… nevím, na něco jsem určitě zapomněl. Někdo mě určitě doplní.

Speciálnímu slovníku se můžete buď taktně vyhnout, nebo se k němu vrátit. Nakonec mi nezbylo, než se k němu vrátit, ale o tom až později. Pozn.

Filip: Jojo, tour je v podstatě za náma, trošku si to akorát připomeneme v říjnu zastávkou v Kyjově.

Všechny koncerty vypadaly výborně na fotkách (mimochodem, fotografka byla úžasná), jeden koncert jsem si prožila a musím říct, že to bylo absolutně vynikající. Vaše dojmy? Kde se vám hrálo nejlíp a kde to naopak vázlo?

Filip: Za mě byla asi největší sranda, obecně vzato, v Praze a nejhůř se mi hrálo nejspíš v Trnavě. Všechny zastávky byly ale super díky své unikátní atmosféře, a to i bez ohledu na účast.

Aleš: Nejvíc to asi vázlo v Plzni v Parlamentu, kde nám chyběl bicmen. Osobně bylo pro mě asi největší překvapení v Krakově ve „Schizofrenia Caffe“, myslel jsem, že to bude výkonnostní propadák, a nakonec se hrálo víc než dobře. Nejlíp se mi asi hrálo v Praze, ve Vopici, i když to se bije s Kuřimí. Nevím, co bylo lepší…

Historka o chybějícím bicmenovi je asi pro každou kapelu dost strašidelná. Před koncertem v Plzni bubeník Venca Nováček musel z rodinných důvodů vynechat. Následný koncert měl díky tomu hodně nestandardní průběh, ale infarktovou situaci kapela zvládla se ctí, i když ne s nejlepšími pocity z odehraného koncertu. Na dalších koncertech naštěstí Venca Nováček nescházel.

Jindra: Každej má nějákýho jinýho favorita. Já preferuju Ostravu, tam se mi hrálo asi nejlíp a klub Chlív pro mě byl jedno velký překvapení, no, bohužel ne, co se týče návštěvnosti. Jinak bych asi vypíchnul Folk Metal Fest. Kluci to tam umí suprově ozvučit a atmosféra je tam každoročně perfektní. Ohledně fotek bych rád pozdravoval Míšu Hermanovou a poděkoval jí za trpělivost s námi! Měla to chvilkama fakt těžký. No a jinak velkej dík patři všem kapelám, co nám pomohly. Bylo to těžký a bez nich bychom to nedali.

Michaela Hermanová zvládla zdokumentovat turné v opravdu profesionální kvalitě (více jejích fotografií najdete na FB stránce kapely). A hostující kapely poskytly na mnoha místech support bez dlouhých cirátů. Někdy může mít člověk dobrý pocit z toho, že klišé o metalistech jako o příjemných a pohodových lidech nejsou ve skutečnosti vždycky klišé. Pozn.

Fotky jsou parádní. A taky live video Embrace. Povedlo se. Abych si českou kapelu pustila víckrát za sebou, to už se mi dlouho nestalo. Video vzniklo na tour?

Jindra: Video vzniklo na jedné akci, myslím, že ještě před tour. Dělalo se na něm dost úprav, proto bylo vydané tak pozdě. Plán byl mnohem dříve. Je super, že se video líbí, děkujeme!

Aleš: S tím se váže poděkování pro klub Melodka za půjčení prostor a vlastně všem, kdo nám v tom pomáhali, a že těch lidí bylo.

Vypadá to, že jste se dokonale propojili. Mimochodem, dvě melodeathové kapely z Brna (a okolí). Proč zrovna melodic death metal v zemi, kde má tak málo fanoušků? Tady táhne spíš metalcore…

Filip: To je dost komplexní otázka. Osobně asi nedokážu zodpovědět v rozumně dlouhým odstavci. Za Vanguard bych hodně zjednodušeně řekl, že sami sebe asi nepovažujeme za úplně čistokrevný melodic death metal a ani to tak není myšleno.

Jindra: To je jednoduchý. Kdysi jsem si pustil Insomnium a pár dalších podobných skupin a řekl jsem si, že takovou hudbu chci hrát. Pak stačilo najít pár podobně smýšlejících lidí a je hotovo.

Vždycky mě překvapí, jak málo lidí tu dělá melodeath, a vy, obě kapely ho děláte na nadstandardně vysoké úrovni.

Jindra: Jestli je to, co děláme, na nadstandardně vysoké úrovni, nevím, ale baví mě to. To je asi hlavní hnací motor.

Po turné jste hodně slušně sehraní. Zní to vážně dobře. Plánujete něco dalšího společně?

Aleš: Určitě toho plánujeme hodně. Rýsuje se teď něco v Praze, klapne nám akce v Kyjově s Inner Sphere, ale asi toho budu domlouvat víc. Na tour jsme srostli v mnoha věcech. Filip Vrba s námi třeba hrál v Ostravě a Polsku z důvodu nemoci Martina (kytaristy ) a zvládl se to naučit za jeden den. Všechna čest!

A co po tour? Obě kapely za sebou mají EP a singl… Co dlouhohrající album? Budete na něčem pracovat?

Aleš: Zazněl nápad, že bychom udělali splitko, protože se nám líbí kombinace orlice s hvězdičkou, ale to je ještě daleko. Za nás určitě počítám především s tvorbou nových věcí a doděláváním alba. Asi to chvilku zabere. Jinak já osobně letím někam pryč, abych si odpočinul. Jsem po tour vymačkanej jak citrón… nebo limetal… (Tuhle větu jsem prostě neměla to srdce vyhodit.)

Jindra: Máme s kytaristou rozdělaný nový materiál, na kterém začínáme skládat songy. Zabere to dost času, chceme udělat hudbu dost propracovanou.

Filip: Nadcházející CD, jak už novější skladby napovídají, bude o něco tvrdší a propracovanější. Postupně jsme u nových songů přešli na sedmistrunný kytary, který nám dávají víc prostoru a taky tvrdší sound, momentálně chceme dál rozvíjet rozdělaný věci a přes podzim, zimu se zaměřit na tvorbu obecně.

Takže propracovanější Embrace a tvrdší Vanguard. Jsem zvědavá! Mimochodem, nový bubeník Embrace the Darkness je super. Ten člověk umí bubnovat!

Aleš: To uměl i starý. Nicméně Venca určitě poděkuje za kompliment. Svým příchodem udělal hodně velkou oběť, a vlastně musíme poděkovat celé jeho rodině, že nám ho půjčuje.

Jindra: Jsme za něho hodně rádi, je to velká posila do týmu. Je to velkej dříč, jak v profesním, tak v hudebním životě.

Doufám, že rodina bude pokračovat v půjčování. Vážně. Morava má prostě rytmus v krvi. A řekněte, budou ještě nějaké změny v sestavách, nebo vydržíte tak, jak jste?

Jindra: To nikdo neví. Měnit asi ale nic nechceme, prostor pro vylepšování je. Hlavně si myslím, že nás tour celkem změnila. Snad k lepšímu.

Filip: U nás už, doufejme, nebudou.

Hráli jste už někdy tak intenzivně, jako na tour?

Aleš: Takhle asi nikdy, ale je to velká zkušenost, je to vlastně docela dost namáhavé. Kdyby vyšel původní plán, tři krát čtyři dny v kuse, tak by to bylo asi víc v klidu, ale když se do toho plete práce, neustálé vracení se domů a podobně, je to hodně těžký. Dost jsme si toho museli udělat sami. Na druhou stranu, hodně jsme se poučili z chyb.

Neumím si moc představit, jak se tohle všechno dá zvládnout s prací. Zní to šíleně.

Aleš: Lidi, co chodí na noční, to znají, ale tohle je ještě něco horšího… Tady se ti totiž přetáčí režim ze dne na den.

Já si myslím, že vás to muselo docela semlít. Žádná ponorka? Vážně jste byli tak v pohodě, jak to vypadalo na fotkách?

Aleš: Já myslím že je to ještě horší… Nám se totiž vytvořil přesný opak ponorky – závislost. Píšeme si joky normálně v týdnu a posíláme si fotky kastlů. Já si nedokážu představit den, kdy bych neslyšel aspoň jednou Vanguard.

Filip: Souhlasím, když tour skončilo, ve mě osobně to zanechalo dost velký prázdno, nejraději bych to dal ještě jednou. Na druhou stranu, těžko říct, jak by to vypadalo, kdybychom spolu byli fakt každej den, měsíc v kuse. I když věřím, že spíš dobře, teda pokud by nás nezabily kastly.

Jindra: Rozhodně to bylo něco, na co se jen tak nezapomene. Ať už joky, písničky, kastly, místa, kde jsme byli a hráli, nadávání na D1… Skvělej zážitek. Znova? Jo. Ale jinam a jindy.

Aleš: Jojo… ty kastly byly zákeřný… hlavně po cestě do Trnavy.

Ten pocit, kdy sedíte u stolu s bandou mediků a oni se baví latinsky a válí se smíchy po stole, zatímco vy se tváříte jako idiot… tak ten pocit můžete zažít i s bandou muzikantů, kteří si během společné cesty vytvořili vlastní systém interních vtipů. Pozn.

Sakra… kastly… za prvý, jsem ženská, a za druhý…. jsem ženská. Zasvěťte mě, co jsou kastly?

Jindra: Kastl je nejlepší kámoš. Takovej ten, co se směje, když se válíš ve sračkách. Přepravka na piva 10×10, plastová. 20 piv tam je. Myslím…

Dobře, kastl jsem pochopila. To je kámoš, kterého mají rády i ženské…

Aleš: My ženský rádi na tour nemáme… My máme kastly, písničky a klejbla.

Filip: Potvrzuji!

Kastl jsem pochopila. A teď Klejbl.

Aleš: Klejbl je třetí základní esence. Je to vlastně náš (a až to bude, číst tak mě zastřelí) tourmanager Michal Kleibl, kterej to s náma odjel a vzorně se o nás staral, a my jsme si za odměnu z něj dělali srandu.

Ještě jsme mu teda nestihli založit stránku na FB – KVLT ov KLEJBL… Ale to přijde!

Filip: Nejzodpovědnější osoba celýho tour, která za nás zemřela za 2. světové války.

Jindra: Míša Kleibl, budiž mu země lehká, je člověk, bez kterýho by se tato tour nemohla konat. Velké díky jeho neskutečně trpělivosti, ochotě, řidičskýmu skillu a ještě jednou trpělivosti.

Filip: A taky finanční gramotnosti!

Máte teď srovnání, Čechy, Morava, Slezsko, Polsko, Slovensko… Liší se publikum? Nebo jsme jedna sebranka, která chce prostě jen blbnout pod stagí?

Aleš: No v Polsku byly ty lidi laxnější, ale obecně bych řekl, že doma je vždycky nejlíp. Ono je to tím, že šedesát kilometrů od baráku tě nikdo nezná…

Filip: Řekl bych, že se fans asi neliší, liší se přístup ke kapelám. Když kapelu neznají a nemají žádný očekávání, musí se kapela sakra snažit, aby zaujmula.

No, u Vanguard se neobávám, že by nezaujali. Já byla skoro vyděšená, jak jste kontaktní s publikem. Embrace proti vám působili jako decentní, kultivovaní pánové. Což samozřejmě jsou!

Filip: Myslím, že u nás se u toho prostě každej bavíme svým způsobem. Naše vystoupení není nijak předpřipravený, mnohdy ani nemáme stanovený pořadí songů, ale to je na nás asi zjevný.

Aleš: Myslím, že to souvisí s hudbou a s náladou… Když na to přijde, umíme to taky rozjet.

Máte vynikající dar improvizace. Myslím, že fanoušci se dost bavili. Ono bylo znát, že to sedlo všem. Jinak, když jsem psala, jak mě překvapil zvuk obou kapel naživo, jste na nějaké pomyslné metě? Je to ten zvuk? Nebo se chcete rozvíjet jinam? Zní vaše hudba přesně tak, jak jste si představovali, když jste začínali, že jednou bude znít?

Jindra: Na to mám asi jednoduchou odpověď. Ani náhodou.

Filip: Asi přesně nerozumím otázce, znít ve smyslu soundu, nebo znít ve smyslu hudebním? Je to samozřejmě provázaný, ale s odkazem na živý vystoupení to spíš chápu jako sound.

Jindra: Za mě je to tedy chápáno jako sound naživo.

Filip: V tuhle chvíli bych řekl, že jsme spokojeni v obou rovinách.

Nejen zvuk, ale i hudební stránka byla vynikající. Mnohem silnější a nosnější, než na nahrávkách obou kapel. To se stává málokdy. Většinou je studiovka skvělá a živák katastrofální.

Aleš: Právě z toho důvodu jsme nahráli katastrofální studiovku, abychom měli lepší zvuk live! Ne, to samozřejmě není pravda, ale rádi si to venku kontrolujeme. Víme, jak chceme znít, a zvukařům to dáváme jasně najevo. Moc houslí, málo houslí, moc kytar… Jen ty bicí nikdy neztlumíš.

Filip: My jsme se studiovkou dodnes spokojeni, jestli live vystoupení znělo ještě líp, jsme o to raději. Člověk vidí zpětně na všem něco ke zlepšení, ale právě to pak může dohnat live.

Aleš: Jak jsem uvedl výše, nedokážu si bez toho už představit život. Všem doporučuju zajít si na naše společné koncerty a chvilku s námi pobýt. Je to návykové.

Děkujeme mockrát a podporujte lokální kapely!

Images: ©Michaela Hermanová Photography

Podobné články

Rozhovor: Písničky, kastly a klejbl aneb něco o Revelation Tour 2017

About The Author
- Suomi - Finnish metal from Aamunkajo to Zyprexa - Rubrika: Finský koutek

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>