Red Moon Architect jsou melodická death doomová kapela z finské Kouvoly. Představují styl, který má omezený počet posluchačů. Co se ale kvality týče, Red Moon jsou jednou ze špiček žánru ve Finsku. Fanoušci jejich slavnějších kolegů Swallow the Sun už na ně pravděpodobně narazili a slyšeli některé ze dvou alb (Concealed Silence, Fall), u kterých kritika nešetřila chválou.
V těchto dnech vychází novinka „Return of the Black Butterflies“, kterou už redakce Obscura mohla slyšet. Znovu jde o vysoce kvalitní hudbu, která spojuje náročný poslech a řemeslnou dokonalost.
A protože si Red Moon Architect zaslouží pozornost i podporu nových fanoušků, položili jsme pár otázek zakladateli celého projektu. Saku Moilanen, bubeník, klávesista, skladatel a srdce Red Moon Architect pro Obscuro.cz.
Saku, ty jsi srdcem celého projektu Red Moon Architect, můžeme říct, rodinného projektu, protože druhý Moilanen ve vašem lineupu asi nebude shoda jmen. Jak vlastně kapela vznikla?
Všechno začalo jako můj sólový projekt. Hrál jsem pak s The Hypothesis a potom jsem se znovu vrátil k myšlence na založení kapely. Cítil jsem potřebu dělat něco odlišného. U The Hypothesis jsem hrál na klávesy, bicí pro mě byly druhým nástrojem.
Ani jsem nevěděl, co to ten doom metal vlastně je. A potom jsem slyšel jednu píseň od Swallow the Sun. Falling World. Hned mě to chytlo. V tu dobu jsem zajišťoval nahrávání pro Black Sun Aeon. Okamžitě jsem zamluvil studio a začal psát písně po nocích, když bylo studio volné. První album jsem dokončil s pomocí Juusa (Juuso Turkki, Hypothesis), který hrál na kytaru, a vokalisty Franse Aalta. Anni (Anni Viljanen, vokalistka Red Moon Architect) se mnou studovala a já jsem cítil, že má skvělý hlas, což má.
Dalším krokem bylo vytvořit line-up pro živé koncerty. Další dvě alba už jsme nahrávali v kompletní sestavě, vyjma změn vokalistů.
Vaše jméno, Red Moon Architect, je jen dekorativní pojem, nebo má nějaký hlubší význam?
Je to hlavně vynikající jméno. Líbí se mi jeho vizuální aspekt. Rudý měsíc má také hodně symbolickou historii, ale hlubší význam pro mě osobně nemá.
Kapela vznikla v roce 2011, takže nejste tak dlouho na scéně, jde stále o dost nový projekt. Dává vám to větší prostor k růstu? Větší svobodu? Nebo už jste se zformovali do tvaru, který jste si na začátku představovali?
Řekl bych, že jsme v těchto letech hodně vyzráli. A tak by to mělo být. Nemá smysl vytvářet stejné album pořád dokola. Jsem nyní velice spokojený s naším zvukem a jsme nesmírně hrdí na nové album. Rostli jsme jako osobnosti a hudebníci, což se odráží v naší hudbě. Rád bych řekl, že můžeme svobodně vytvářet hudbu, jakou si usmyslíme, ale nevěřím, že bychom v budoucnu chtěli nějak drasticky měnit náš styl.
Red Moon Architect představuje kvalitní instrumentaci, vynikající, hluboký a silný zvuk a emocionální náboj. Co dalšího vás charakterizuje?
Kontrast. Hluboký growl a charakter funerálního doom metalu v kombinaci s čistým ženským vokálem a nádhernými melodiemi. Velkou roli mají také klávesy, zvlášť na třetím albu.
Za pár dní představíte své nové album „Return of the Black Butterflies“. Vaše třetí dlouhohrající album. To přináší asi hodně napětí a očekávání. Obáváte se, jak přijme album kritika a posluchači? Zatím jsou reakce pozitivní.
Neřekl bych, že mám obavy, vydávání nové desky je vždycky vzrušující. Jsem si naprosto jistý, že nové album je naše nejlepší, a opravdu by mě překvapilo, kdyby ho naši fanoušci nepřijali dobře. Jistě, pro každého to nemusí být jeho šálek čaje. Písně jsou tentokrát delší a hlubší.
Melodický doom není zrovna pro mnoho lidí atraktivní žánr. Mluvím hlavně o nefinském publiku. Je obtížné v tomto žánru uspět?
S doom metalem je obecně obtížné uspět v rámci hudebního průmyslu. Pro mě je nejdůležitější, že si nás fanoušci doom metalu najdou a že jim něco naše hudba dá. Doom metal, zvlášť funeral doom, je pro mě skutečně léčivá hudba. Když získají jiní lidé při poslechu naší hudby stejný pocit, je to skvělé. Pokud budeme jednou úspěšnější, nebudeme si stěžovat. Ale prioritou je hudba samotná.
Finsko je zemí, ke které melodický death a doom organicky patří. I když u vás existuje specifická spolupráce mezi hudebníky, není obtížné zaujmout publikum a stát se výraznou, snadno rozpoznatelnou kapelou?
To já nevím, to mi pověz ty (smích). Máme v kapele hudebníky, kteří jsou na finské metalové scéně dost známí, ale nemyslím, že na tom nějak zvlášť záleží. Finsko je malá země, takže je to asi nevyhnutelné. I kdyby snad kapely měly některé členy společné, vždycky budou mít vlastního tahouna. Různí lidé vytvářejí různé koncepty. Například my a Crimson Sun, ve kterých hraje Jukka Jauhiainen. Vsadím se, že z poslechu hudby to spojení mezi námi a nimi nepoznáš.
Máme dobrou pověst a finský metal je obecně považován za příslib dobré kvality všude na světě.
Mimochodem, jaký pocit máš z toho, že vaše album je často srovnávané s novým albem Kaunis Kuolematon, Vapaus?
Ani jsem si to neuvědomil! Vůbec mi to nevadí. Ve skutečnosti jsem nahrával a mixoval Vapaus. Skvělí kluci a vynikající kapela. Máme stejné melancholické prvky, ale v mnoha věcech máme zcela jiný přístup.
Ty jsi velmi všestranný a zkušený hudebník. Proč ses rozhodl pro doom metal po zkušenostech v tak známých projektech, jako jsou například The Hypothesis, RoutaSielu nebo Crimson Sun? Je to osobní cesta do stínu? Nebo to považuješ za zajímavý styl, který může oslovit širší publikum?
Chtěl jsem vytvořit něco, co nestojí jen na hudebních schopnostech, ale co zdůrazňuje kompozice a vytváří silné emoce. A jak jsem už řekl předtím, doom je pro mě hudební terapie. Potřebuji ho v životě, ve všech vzestupech i pádech, které přináší. Zároveň studuji a hraji fusion jazz na klávesy. To zvedá moje hudební i teoretické schopnosti na maximum. Red Moon Architect jsou hlavně o náladě a souhře se skvělými přáteli. Kdybych chtěl, mohl bych asi dělat pop metal, ale nejsem člověk, který by toužil být v centru pozornosti.
„Return of the Black Butterflies“ navazuje na téma z vašeho prvního alba Concealed Silence. Je to návrat ve vlastních stopách, nebo je to vzpomínka, která se stala inspirací pro něco nového?
Byla to vzpomínka, když jsem psal nové písně.
Nyní předpokládám, že nastal čas propagace nového alba. Připravujete i koncerty mimo Finsko?
Budeme mít nejprve pár vystoupení ve Finsku a představíme nový line-up. Potom plánujeme pár vystoupení v Estonsku a představení s jednou doom metalovou kapelou v Německu. Ale uvidíme. Momentálně dohadujeme koncerty a chceme hrát pro vás pro všechny.
A co budoucnost? Jak vidíš vaši budoucnost?
Právě teď plánujeme koncerty a zkoušíme nové písně. S největší pravděpodobností začnu příští zimu a možná dřív připravovat nový materiál. Zpětná vazba k tomuto albu bude mít velký vliv na plánování turné a tak podobně. Hodně věcí je třeba zvážit. Naše budoucnost vypadá lépe než kdykoli předtím.
Red Moon Architect se album skutečně povedlo a rozhovor se Saku Moilanenem je, jak už to u finských hudebníků bývá, velice příjemná záležitost. Album určitě stojí za poslech a za to, aby měl člověk v ruce fyzickou kopii, protože jde i o příjemnou designovou záležitost pro sběratele. Mohu jen doporučit, aby posluchači tuhle lahůdku finské doom metalové scény nepřehlédli a hlavně nepřeslechli.
Děkujeme za rozhovor.
Recenzi na album Red Moon Architect najdete zde:
Recenze: Red Moon Architect – Return of the Black Butterflies
