Rozhovor s Denoi

Metal, rap a elektro? Že to nejde k sobě? Ale jde a kluci z kapely Denoi se vám to na následujících řádcích pokusí vysvětlit!

Zdravím kapelu Denoi a na úvod klasická otázka, jaké byly vaše hudební začátky a kdy a z čeho vzešel impuls k založení Denoi?

Popravdě jsme začali fungovat už před třemi lety, tehdy nás bylo 6 a jmenovali jsme se Denoisum. Chtěli jsme dělat tvrdou taneční hudbu se spoustou elektroniky, ale vyrůstali jsme všichni na nu-metalu a tak bylo víceméně logické, že jsme ho i hráli. V průběhu času jsme naši tvorbu tvarovali a měnili, až jsme se dopracovali ke kusům, jako je „One Night Toys“ nebo „Crush The Club!“ a to byla doba, kdy jsme se rozloučili s druhým kytaristou. DJ Pepa od nás sice odešel, ale vazby byly natolik silné, že pro nás tvoří „z tepla svojí ložnice“… No a se všemi těmito změnami jsme potřebovali něco udělat i my, a tak jsme se přejmenovali na „Denoi“.

Spojit rap, taneční hudbu a metal není nic jednoduchého. Jak se tedy zrodila taková kombinace?

Budu Ti maličko oponovat – jednoduché to naopak je: Přijdeš do podniku, kde se začnou hrát fláky z devadesátek, jako je Rage Against The Machine nebo Nirvana a Ty cítíš energii, která přirozeně prostě jen svojí silou proudí Tvým tělem. Potom pustí nějakou tetu Gagovou nebo Katarinu Peryovou a energie je pryč. Určitě si nedovolíme říct, že jejich hudba není dobrá nebo kvalitní, ale ta energetická vlna, kterou hledáš, tam chybí. No a tak jsme měli v dalším směru jasno – dělat taneční elektronickou hudbu s energií metalu a hard-core.

Na svém bandzone profilu uvádíte, že chcete zavést do podvědomí pojem Dance metal. Jak to zamýšlíte udělat? Dřinou, potem a vlastní krví – koncertováním do konce sil…?

Věříme tomu, že to, co děláme na naší hudební scéně, chybí a lidé to docení, když budou mít možnost se s takovou hudbou setkat… Jenom, ať už se to k nim dostane (smích všech).

Nebojíte se příliš negativních reakcí od lidí, preferující klasické metalové postupy?

Spíše s tím počítáme, ale nebojíme se. Víme, že nejsme žádní ortodoxní metalisti a nejednou jsme slyšeli, že hrajeme popík nebo dívčí hard-core z internátní školy… Když ale potom slyšíš odezvu od lidí, kteří sdílejí naše pocity, no… Jejich podpora je prostě cítit, moc Ti to dodá sil.

Loni vám vyšel debut s názvem Disco Violence. Jak probíhal tvůrčí proces?

Chlape, to byl porod – co Ti budu vyprávět. Samotné nahrávání jsme rozložili asi do čtyř měsíců. Souběžně s tím jsme zhruba stejně dlouho tvořili grafiku, obal CD a organizovali focení po brněnských klubech. Práce kolem tohoto projektu bylo skutečně hodně, ale dělali jsme ji s maximálním nasazením a jestli se povedla… To nám řeknou lidi sami.

Celé desce vévodí nářezovka Disco Violence, ve které je vše, co slibujete. Dá se označit za vaši dosavadní top skladbu?

Byl to náš první song, co jsme udělali a jakýsi odrazový můstek ještě před vzpomínanými Denoisum. Pro Denoi to ale byla skladba „Crush The Club“ – jestli je tohle náš Top song, záleží na tom, jak si album naposloucháš a vnitřně uspořádáš. Každopádně vál „Disco Violence“ vystihuje myšlenku, kterou jsme chtěli vyjádřit celým albem (proto se podle něj taky jmenuje, ne, cha cha).

Nemohu nezmínit My House, My Castle. Jak jste přišli na ty trubky a opičí skřekot? Velice originální.

Asi si vzpomeneš na okamžik, kdy Tě najednou „osvítí“ a víš úplně přesně, co máš udělat, aby to dosedlo – tak to se právě tady stalo.

Na desce odvádí kus práce DJ Pepindo. Bylo složité ho překecat k hraní s metalovou kapelou?

Na začátku se trošičku ošíval, ale nebylo moc těžké ho ukecat. Pepovi se totiž daří vše, čeho se dotkne. Ať už je to psaní software pro Boeingy, kojení nebo elektronická muzika. Musíme říct, že zejména díky němu se nám podařilo na album dostat tak výjimečný zvuk, na který jsme patřičně pyšní.

Jaké jsou nejbližší plány Denoi?

Tento rok chceme co nejvíce koncertovat a chtěli bychom natočit i další klip (kdy a na jaký song ještě není rozhodnuto).

Jaká je vaše vysněná akce, případně interpret, se kterým byste chtěli jet šňůru?

Popravdě je to dost individuální. Na čem se však asi shodneme všichni, jsou legendy jako Slipknot, Korn či Limp Bizkit nebo mladší Enter Shikari a Bring Me The Horizon. No a akce… Sníme o mnoha tuzemských i zahraničních, a když o něčem opravdu intenzivně sníš… Tak to prostě nakonec dáš.

Máte-li vzkaz pro čtenáře obscuro.cz, sem s ním.

Máme kytaristu a neformálního lídra naší sestavy s „nejasným původem asi někde ze Slovenska“ (opět smích) a tato otázka je pro něj jako ušitá (omluva za neúplnou slovenskou diakritiku). A jeho odpověď: Děcka, to, čo robíme, robíme preto, že nám chýbá trocha tvrdej muziky v rádiách i na diskotékách. Pametátě si tie časy, keď hitparádem vladly kapely jako Guano Apes, Marilyn Manson, Limp Bizkit či Rammstein? Nesere vas, že su těraz v rádiách s prepáčením samé sračičky? My si myslíme, že je najvyšší čas to zmeniť, aj keď vieme, že to nebudě lahke. Buděme robiť všetko preto, aby sme to zmenili a priniesli hudbu s „gulami“ do mainstreamu. Takže nesedte doma, dvihnite zadky a podte na koncert – kapely vás potrebujů. Hudba vas potřebuje, pretože pokial nic nebudeme robiť, tak sa nič nezlepsi.

A já dodávám: obscuro.cz, to jsou hlavně moc fajn lidi.

Podobné články

Rozhovor s Denoi

About The Author
- Až o sobě něco zajímavého zjistím, dám vědět

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na