Rozhovor s Honzou Bernátkem (AHARD, ex-SALAMANDRA,…)

Talentovaný ostravský zpěvák Honza Bernátek je novým hlasem skupiny AHARD. Vidět ho můžete například na letošních Masters of Rock či Rocktherapy. Je zároveň i bývalým členem kapely Salamandra. Jak se mu daří teď a co od něj můžeme v budoucnosti očekávat?

Ahoj, Honzo! Dřív než přejdu k tomu, čemu se právě věnuješ, bych ráda věděla, jak dlouho už zpíváš a co tě ke zpěvu přivedlo?

Ahoj! Zpívání se mi líbilo odjakživa, ale nikdo mě k tomu nevedl. Navíc, nevím jak je tomu teď, ale vyrůstal jsem v době, kdy, když kluk zpíval, ostatní kluci se na něj dívali skrz prsty, protože chlapi přece nezpívají. Zpívají holky, proto jsem se těmto aktivitám raději vyhýbal a předstíral hudební hluch (smích). Pořádně jsem se o zpěv začal zajímat teprve poté, co mě kámoši vytáhli na koncert Citrónu, konajícím se na dnes už neexistujícím stadionu Jiřího Kotase. Tato událost úplně změnila můj pohled na hudbu a poprvé jsem začal brát metalovou muziku jakožto poslouchatelný a co, dokonce úžasný styl hudby. Od té doby jsem snad prakticky denně piloval spolu s Láďou Křížkem album Radegast. Řval jsem jako tygr s vidinou, že jednou Láďu nahradím a muzika mě bude určitě živit. Po revoluci se vše změnilo a lidi začaly zajímat hlavně prachy a muzika se stala přítěží. Zůstala jen malá skupinka muzikantů, kteří s tím prostě nedovedli praštit, anebo zůstali v naději, že snad jednou zase bude líp.

Jaká je tedy Tvá celková hudební minulost?

Po základce jsem se toužil naučit hrát na kytaru, tak jsem se nechal naverbovat do školního orchestru. Nelituji toho, ale neprobíhalo to dle mého očekávání. Bylo to ještě za bolševika a prioritou státní organizace byla hlavně dechová hudba, vše ostatní bylo jen okrajovou záležitostí. Byla mi přidělena trumpeta a drtily se pochody a koncertní skladby pro mezi-školní soutěže. Naučil jsem se něco o hudebních základech včetně not, ale jinak to byl docela životní omyl. Na stranu druhou, dostali jsme se k nástrojům a vybavení, na které bychom jinak neměli šanci sehnat peníze.

A co se kapel týče?

 Po škole jsme spolu s bývalými členy tohoto orchestru dali dohromady tancovačkovou formaci s názvem Bastard (ostravský). Hráli jsme Vitacity, Kreysony a další pecky té doby. Nic netrvá věčně a já musel na vojnu, ale vzal jsem si s sebou alespoň španělku (smích). Díky kytaře si mě všimnul vojenský orchestr, já se rázem stal zpívajícím kytaristou a oslňoval místní slečny skladbami, jako byly „Dotknu se ohně“ a podobně. Bohužel to vydrželo pouze cca půl roku, protože se po převratu začalo rušit i naše Šumavské PS kasino.

Po návratu jsem se ucházel o pozici zpěváka u místních Izabel, ale Béďa Perzyna neměl, Satan-žel, zájem. Potkal jsem se tam ale s Petrem Toporcerem, jenž mě nasměroval do skupiny Fast. Kluci měli velké ambice, které tuto formaci nakonec zahubily. Škoda. Po krátké pauze jsem se vrátil zpět k Bastardu, který zatím za pomoci Richarda Janoty a kluků z Citrónu nabyl na popularitě a pořádal tancovačky na profesionální úrovni. Hráli jsme nové songy od GammaRay, Helloween, Manowar, AC/DC. Bohužel honba za penězi jednoho z členů vše zhatila a Bastard se rozpadá. Další epizodkou byla spolupráce s kozlovickým Exitusem, kde se ale po krátké době rozhodl vrátit Aleš Pustka a já šel zas o dům dál do dalšího boje se skupinou FESTR. Hráli jsme Van Halen, Judas Priest atd. Na dlouhá léta jsem poté zakotvil v zábavovém Rezonu. Byly to skvělé časy, ale čím jsem starší, tím víc chápu, že zábavovka je řehole, kde se člověk neskutečně nadře, prochlastá životně důležité okamžiky a nakonec i orgány a stejně to nikam nevede. Mě prostě baví tvořit hudbu a vymýšlet nové věci.

Vidím, že život jsi, co se hudby týče, měl opravdu pestrý. Nicméně mě ještě zajímá, jak ses dostal ke kapele Salamandra, se kterou jsi nahrál album Imperatus?

Po odchodu z Rezonu jsem se dal dohromady s partičkou s názvem Teasers. Po krátké době mě na koncertě oné kapely potkal Vašek Moch, který mě už viděl na jiné akci a usoudil, že bych mohl být vhodnou „záplatou“ za právě odcházejícího Ivana Borovského. Do Salamandry už mě kdysi lanařili po odchodu Halamíčka, ale já jsem už nějak netoužil po „historickém“ speed metalu, a dal jsem jim košem. Nyní se po sedmi letech ozvali znovu a já po dlouhém váhání usoudil, že bych to tedy zkusil. Nahradit Ivana v „rozmlsané“ Salamandře ale nebyl jednoduchý úkol, a tak to prostě nevyšlo. Potřebovali sebevědomím překypujícího frontmana, který by se s nimi i fanoušky prochlastával ke střízlivosti a přitom byl navíc pěvecky bezchybný. Tento způsob života, kde si hraješ na celebritu a nakonec ani hudební styl, mi nebyl příliš blízký. Mám rád veškerou kvalitní muziku, ale hrát 99% písní v rytmu „sypajících se brambor“ a přitom si sahat na dno svých sil, mi prostě není blízké. Hudba je o pohodě, radosti, a ne o utrpení a stresech. Když tě muzika živí a ty se jí můžeš opravdu na 100% věnovat, potom myslím, že se dá i leccos překousnout, ale pokud je ti „pouhým“ koníčkem, je to opravdu náročné.

Jsi novým přírůstkem kapely AHARD, kde jsi nahradil bývalého frontmana Bohumíra Žídka. Jak se Ti ve skupině daří?

V Ahardu jsem sice příliš krátce, měli jsme zatím jen pár zkoušek, ale kluci na mě působí neskutečně pohodově. Nic není problém, nikdo si na nic nehraje, na všem se dá dohodnout, mám prostor se realizovat jak skladatelsky, tak i textařsky. Zatím se zdá, že je to takový protipól Salamandry. Nepouští se do zbytečných akcí a člověku zbude čas i na jiné aktivity. To ovšem neznamená, že by se Ahard nějak ulejval (smích).

V každé kapele se s příchodem nového člena jistým způsobem změní zvuk či tzv. feeling. Na jaké změny se s Tvým příchodem do AHARD můžeme připravit?

Myslím si, že hudba částečně změkne, bude melodičtější, možná i vyspělejší a líbivější. Alespoň v to doufám. Bobin do toho klukům moc nemluvil, zato já mám docela jasné představy, jak by to mělo vypadat. Doufám, že tyto mé intervence víc pomůžou, než uškodí (smích).

Když už se bavíme o budoucnosti kapely, na stránkách se Vaši fanoušci mohou dočíst o připravovaném materiálu na nové CD. Můžeš mi o tomto CD něco prozradit?

Nové CD jsem už částečně nakousnul v minulých otázkách. Já nějaké nápady mám, kluci taky, takže to dáme dohromady a uvidíme, co z toho vzejde. Kluci to se skládáním mají trochu složitější, protože ještě spolupracují s Tanjou Kauerovou a současně zaučují do společných repertoárů nového baskytaristu Petra Galambicu. Každopádně, tak nějak v mezičase by měly vznikat podklady pro nové CD Ahardu, jež by se mělo dávat dohromady někdy v zimě 2015 – 2016. Mé představy jsou takové, že by nové CD mělo být poněkud progresivnější, ale nevím, jak se s touto mou představou ztotožní jádro Ahardu tvořeno starou hardrockovou školou.

Od léta Tě čeká několik koncertů včetně vystoupení na Masters of Rock. Jak se na vystoupení připravuješ? Jsi před nimi nervózní?

Ne, nějaká ta nervozita samozřejmě probíhá, ale když už jsem na pódiu a vím, že není cesty zpět (smích). Snažím se to neřešit. Někdy se sice něco nepovede podle představ, ale jsme jen lidé, částečně opilí adrenalinem a dobrý pivkem a pokud chce někdo studiovou kvalitu, tak ať si koupí CD a tam vesele analyzuje.

Jinak na MoRu jsem si zkusil „Ronnie James Dio Stage“ a musím říct, že je to skvělý pocit, vidět pod sebou nějakých 10 000 lidí. Původně jsem měl z této spousty lidí lehké obavy, ale zjistil jsem, že by mi nevadilo ani kdyby jich tam bylo stokrát víc. Mám pocit stejné zodpovědnosti, jestli hraju pro hrstku lidí anebo pro statisíce. Chvíli jsem na A stage postával i za Helloween a takový kotel bych teda chtěl jednou zažít na vlastí produkci. Ještě teď se mi ježí chlupy. Ale je to hodně o hracím čase, když je tma, lidi jsou patřičně naladěni a světla rozjedou svou show. Uvidíme, jaké to bude s Ahardem na béčku.

Máš krom AHARD ještě nějaké další projekty, či tvoříš něco soukromého? Kde všude Tě můžeme slyšet?

Po odchodu ze Salamandry jsem nazpíval Šimonu Greškovi z My Project jednu skladbu s názvem Valkýra.

Někdy vypomáhám známým ze zábavovek (třeba Ex-Fire), když jim vybouchne zpěvák, ale nikam se nehrnu, mám rád své pohodlí (úsměv).

Jinak, jak už jsem říkal, mám nějaké vlastní skladby v „šuplíku“, tak uvidíme, které se uplatní.

Co tedy hudebně plánuješ do budoucna?

Každopádně dělat hudbu, buď jen tak doma pro radost a jakési sebeuspokojení z libých tónů a romantických textů, a pokud půjde vše, jak má, tak vymést co nejvíce skvělých fesťáků či klubů a dělat lidem radost dobrou muzikou.

Máš nějakého oblíbeného umělce, který je pro Tebe inspirací?

Na počátku to byl Láďa Křížek. Hodně mě ovlivnila koupě jedné z mých prvních kazet s albem od Black Sabbath „Tyr“. To mě naprosto uchvátilo, protože jsem nikdy předtím netušil, jakých úžasných podob může nabýt metalová hudba a hlavně zpěv. Takže další umělec je Tony Martin, který tuto desku nazpíval. Dále se dostáváme ke jménu Ronnie James Dio a našli by se i další, ale snažím se na nikoho neupínat a zůstat svůj. Kdyby všichni zpívali stejně skvěle a měli stejný hlas, k čemu by to bylo dobré, kde by potom byla všechna ta rozmanitost?

Někdy poslouchám operní pěvce a jsem uchvácen jejich uměním, ale když se dostanou do duetu s „obyčejným“ neškoleným zpěvákem, pochopím, že celá tato školená dřina totálně zničí originalitu a osobitost, jež nám byla dána do vínku. Jsou sice skvělí, ale všichni zní v podstatě stejně. Tak to alespoň slyším já.

Teď mám pro Tebe možná poněkud zapeklitou otázku. Co si myslíš o české hudební scéně?

Dobrá otázka. Je celá v prdeli. Je spousta skvělých muzikantů a kapel, ale nemají pomalu žádnou šanci si někde zahrát. Platí drahé zkušebny, kupují drahé a kvalitní nástroje, dřou tam někde ve sklepě třeba i denně, a když chtějí vystoupit, tak aby ještě pořadatelům zaplatili, že jim to vůbec milostivě dovolí. Celou scénu ovládá pouze několik kapel, které měly to štěstí začít v době, kdy si nějaké to jméno ještě vybudovat šlo. Každý pořadatel ví, že doba je zlá a lidi mu přijdou pouze na zaběhnutý název. A od toho se to všechno odvíjí. Pokud nepřitáhneš lidi, nikdo tě nechce a všechno to lopocení jde do kytek. Musíš prolézt těmi správnými anály a chlastat se správnými lidmi. Je prakticky jedno, jak hraješ, důležité je, koho znáš.

Díky za Tvůj čas. Je zde něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?

Těším se na Vás a na spousty prima akcí, které by bez Vaší účasti prostě nebyly vůbec uskutečnitelné. A ještě snad za všechny muzikanty. To já děkuji za podporu a Váš čas.

Rozhovor s Honzou Bernátkem (AHARD, ex-SALAMANDRA,…)

About The Author
- Cvok, hater, milovník hudby, gothic stylu, industrialu a rumu.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>