Metalová scéna – to jsou samozřejmě fans a muzikanti, ale i nespočetně mnoho dalších lidiček, kteří píší, natáčí, komentují a všelijak jinak mažou soukolí velkého metalového kolotoče. Jednou z nich je spisovateka, youtuberka a majitelka metalového distra Sayuki Okada alias Metal Mania Sayuki. Sayuki je původem z Japonska, ale v současnosti žije na západě Polska se svým patnerem, který je take aktivní na polské metalové scéně. Nedávno jsme informovali o její knize „Eastern European Black Metal Guidebook“, což je průvodce východoevropským black metalem, který vyšel v Japonsku. Krátký pohled na její facebookovou fanpage ale odhalil, že Sayuki není činná jenom jako novinářka, ale že je aktivní i jako youtuberka. Videa na svém kanálu zveřejňuje vícekrát do týdne a opatřuje je anglickými titulky, takže si je můžete bez větších problémů shlédnout sami (pokud ovšem umíte anglicky). Třeba v tomto videu Sayuki mluví o tom, co ji překvapovalo na Polsku, když se tam přestěhovala – mimo jiného to byly záchody bez splachování ve vlacích, či že si lidé vymačkávají akné, nebo že tam seniorky nosí podpatky. Sayuki umí taky slušně polsky (i když to s japonskou skromností popírá) a v pár videích se se svou polštinou předvedla. Kromě reportů z koncertů se jedná většinou o osobní vlogy o jejím životě v Polsku a dalších aktivitách vice či méně souvisejících s muzikou. Za zmínku stojí její po japonském způsobu roztomilý – či kawaii, chcete-li – způsob jak vzdávat hold oblíbeným black metalovým kapelám a to vytvářením bento boxů s logy a obaly alb – na jejím kanále najdete celou sérii těchto videí. I přes svou „tvrďáckou“ image je Sayuki milá holka a pohodářka, tak jsme ji kontaktovali, abychom si popovídali o jejím psaní, youtubingu, její lásce k Polsku a celkově o tom, co se děje v životě japonské metlošky.
Obscuro: Nejdřív nám prozraď, jak ses dostala do extrémního metalu. Které metalové album tě zaujalo jako první? Byl toho času metal mezi tvými vrstevníky či spolužáky populární, nebo jsi byla tak trochu rebelka?
Sayuki: Začala jsem poslouchat tvrdou muziku už když jsem studovala základní školu. Tou dobou to byli hlavně Dir en grey [pozn. populární japonská alt-metalová kapela]. Potom jsem začala poslouchat víc extrémní muziku a v patnácti jsem narazila na Merciful Fate. Neměla jsem ponětí, kdo jsou, našla jsem jejich album „Time“ v obchodě se secondhanovými CD. Přitahoval mě jeho obal. A ta muzika… byla jsem v šoku! Nikdy jsem neslyšela tak zvláštní muziku a zamilovala jsem se potom do Kinga Diamonda. Když jsem chodila do školy, neměla jsem v okruhu svých známých žádné metalisty. Tam, odkud pocházím, nebyl metal populární. Žila jsem na venkově, do Tokya to trvalo dvě hodiny vlakem, ale já jsem jezdila buď tam, nebo do dalších měst skoro každý týden kupovat cédéčka.
O: Co tě dostalo konkrétně k black metalu, co tě k tomuto stylu přitahovalo?
S: Poté, co jsem začala poslouchat Kinga Diamonda, jsem se začala zajímat víc o undergroundovou muziku. Brzy jsem objevila black metal. Koupila jsem si nějaká cédéčka ve stejném obchodě, kam jsem pravidelně chodila. Nevím, které album nebo skupina to přesně byla, možná to byla kompilace Nordic Metal: A Tribute to Euronymous či Under a Funeral Moon. Doteď si pamatuju, když jsem poprvé slyšela Darkthrone – hrozně mě to vyděsilo a neměla jsem odvahu si to pustit ještě další měsíc. Ale začalo mě to přitahovat. Zajímala mě ta cizost, podivnost a ponurost black metalu.
O: Kdy ses začala zajímat o Polsko? Bylo to kvůli polskému black metalu?
S: Když jsem studovala univerzitu, psala jsem bakalářku o o nacistických koncentračních táborech. A můj profesor mi řekl, že bych měla navštívit koncentrační tábor Osvětim. Polsko jsem navštívila v prosinci roku 2011. To byla moje první návštěva. Tenkrát jsem navštívila taky Německo, protože jsem chtěla vidět i německé koncentrační tábory. Polsko mě ale silně přitahovalo. Byla jsem fascinována polskou přírodou, z ptačí perspektivy mi Polsko připomíná můj rodný kraj. Zvlášť v zimě je to krásné, působí to tak osamělým a majestátním dojmem. V ten moment jsem se rozhodla, že v Polsku budu jednou žít. Po této cestě jsem zhlédla Kieslowského „Dekalog“ a celkově jsem se víc začala o Polsko zajímat. V roce 2012 jsem objevila skupinu Furia a díky tomu jsem začala sledovat polský black metal. Ten jsem vlastně znala už dřív, asi v šestnácti jsem poslouchala Christ Agony, ale tenkrát jsem nevěděla, že jsou z Polska.
O: Jak dlouho jsi žila v Polsku? Co tě překvapilo na Polsku nebo na Polácích, když ses tam přestěhovala?
S: Do Polska jsem se ještě neodstěhovala nadobro. Rozhodnu se asi letos [jestli tam zůstanu, či ne]. V Polsku jsem strávila celkově dva roky. Byla jsem překvapená tím, jak jsou Poláci milí. Vím, že ne všichni jsou milí, potkala jsem i nepříjemné lidi. Ale milých lidí jsem potkala spousty. Když má někdo problém, tak mu ostatní pomůžou, i když jsou chudí. To pro mě bylo překvapení.
O: Jak dlouho se učíš Polsky?
S: Učím se polsky sama tři roky. Jsem líná učit se jazyky, moje polština je pořád na úrovni tříletého dítěte.
O: Můžeš říct jednu pozitivní a jednu negativní věc o životě v Evropě?
S: V Evropě se pořádá hodně metalových koncertů. To je jedna kladná věc. Negativní věc… těžko si tu člověk může dát dobré japonské jídlo.
O: Kdo jsou tvé top 3 polské blackmetalové kapely?
S: To je pro mě těžká otázka. V tento moment, pokud bych měla vybrat, tak by to byli Furia, Arkona a Batushka.
O: Můžeš nám přiblížit, jak kniha vznikla? Kdys na ni začala pracovat? Začala jsi psát recenze a sloupky s tím, že nakonec budou v knize?
S: Editor začal sledovat moji aktivitu na internetu tři roky nazpět. Vždycky scoutuje lidi, kteří chtějí psát o extrémním metalu a dal mi nabídku. Na knize jsem začala pracovat v dubnu 2017. Předtím jsem napsala pár recenzí a sloupků pro mé distro Dekalog11 a jiná média. Pro knihu jsem ale začala skoro se vším nanovo.
O: Jaké jsou tvé plány do budoucna? Plánuješ další knihu o metalu?
S: Ano, píšu teď novou knihu, obsah je ale pro zatím tajný. A pak bych ráda uspořádala blackmetalový koncert v Polsku. Chtěla bych tam pozvat své oblíbené kapely.
O: Díky, že sis na nás udělala čas Sayuki. Držíme palce tvým budoucím projektům!
