Český grindcore je pověstný svým svérázem a osobitostí a mezi českými kapelami patří Mincing Fury jednoznačně k těm osobitějším. Kapela je aktivní od začátku tisíciletí a s novou deskou Thousand Years of Emptiness dokazuje, že se rozhodně nechystá na odpočinek. Nahrávka mimochodem dostala od Obscura velmi kladné hodnocení, a také jsme ji zařadili k deseti nejlepším českým deskám loňského roku. O aktuálním dění i o minulosti a formování kapely jsme mluvili s vokalistou Reefem, nejdéle působícím členem kapely, který má také v režii pořádání festivalu Antitrend v Žabčicích.
Mohl bys představit kapelu deseti slovy?
Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay. Ale to je jen 8 slov. Takže možná spíš takto: Reef – zpěv, Milcunt – zpěv, Motorák – kytara, Had – basa, Dicko – bicí.
Můžeš trochu pohovořit o svých začátcích v kapele? Jak to tehdy vypadalo s činností uskupení?
V úplném začátku kapely nikdo z nynějších členů nebyl, jen já jsem zažil nahrávání debutové desky „Lamentations”. Kapelu založily dvě figurky brněnské scény – kytarista Mařa (dnes hraje ve Spineless Fuckers a Slup) a zpěvák Topi (dnes hraje v Kandar a dřív působil především v Pigsty). Oba seděli v hospodě a probírali, že by bylo fajn založit kapelu. Tato fáze trvala několik let. Pak se do kapely přidal bubeník Mara a basák Mira. Následně jsem pak přišel já a nahrála se první deska a rozjelo se koncertování. To bylo cca kolem roku 2002. Následně si kapela prošla celou řadou personálních změn.
Kdy jste poprvé hráli v zahraničí?
Bylo to hned v roce 2002, ihned po vydání první desky, na kterou byly super ohlasy, což nás následně vyvrhlo do širšího podvědomí grindového undergroundu nejen u nás. První zahraniční štace byly v Rakousku, hned poté to byl Švajc a Německo. Za ta léta jsme již zahráli ve 13 různých evropských zemích. Byly nabídky i na různé exotiky (Jižní či Střední Amerika, Indonésie, Rusko…), ale k tomu nikdy nakonec nedošlo.
Podělte se o nějaké nezapomenutelné zážitky či historky z turné.
Těch by bylo na celou knížku! Především polské turné (10 dní, 10 koncertů) ve společnosti kamarádů polských Parricide a ukrajinských Mental Demise se neslo v naprostém alkoholovém oparu. Podobně tomu bylo i na 2 EU turné, tam jsme pro změnu hráli a chlastali společně s našinci Contrastic a Amíky Screaming Afterbirth, resp. s Pigsty a Mucopus. Kdybych měl vybrat jen jeden zážitek, tak to asi bude spaní v dešti uprostřed pole, kousek za benzínkou ve Velké Británii.
Jak často jste vloni vystupovali?
Odhadem to mohlo být něco kolem 20 koncertů či účastí na festivalech. Krom koncertů v ČR se letos podařilo zahrát hned 4x v Německu a 1x na Slovensku, Rakousku a Slovinsku. Na příští rok už je nyní v plánu spousta dalších zajímavých koncertů či festivalů.
Kde proběhly poslední koncerty? Kde máte naplánováno hrát?
Přes zimu většinou máme malou „pauzu“, koncertů bývá obecně méně. Takže další koncerty jsou v plánu až v únoru 2018, kdy se 3 víkendy po sobě nazastavíme, protože je v plánu in-door fest v Ostravě, pak křest naší nové desky v Brně na Melodce a double koncert v Rakousku a Slovinsku. Především jaro a začátek léta vypadá už teď koncertně opravdu nabitě.
Jak došlo k tomu, že se na novém albu objevil jako hostující vokálista Jason Keysner?
Jason je můj dobrý kamoš už z dob EU turné v roce 2006, zažili jsme tam spolu spousty srandy. V té době ještě zpíval v méně známých Mucopus, následně pak ve Skinless a nyní řve v kultovce Origin. Loni jsme se viděli na koncertě Origin v Bratislavě, slovo dalo slovo a nakonec nám nazpíval jeden celý song (jmenovitě Fake Fate) na nové fošně. Je to vlastně taková „vracečka“ za moje hostování na poslední desce Mucopus.
Jak důležité jsou double vokály pro identitu kapely? Byly součástí MF už od začátku? Co k tomu vedlo? Přemýšlelo se někdy během historie kapely, že byste měli jen jednoho zpěváka?
Dva sólo zpěváci jsou pro muziku MF poměrně důležití, je to tak už nějak historicky dané. Když se podíváme do celé téměř dvacetileté historie kapely, tak dvojice zpěváků se měnily následovně: Topi + Pepa / Topi + já/ já + Mrtvola / já + Red Alertka / já + Milcunt. Nikdy nás ani nenapadlo, že by měl být zpěvák jen jeden, vždycky když někdo odešel (nebo byl odejit), hned se hledal druhý zpěvák. V současné sestavě zpíváme dokonce tři, kytarista Motorák dělá ještě backing vokály. A to ještě nepočítám tlučmena Dicka, který kdysi dávno měl grindový projekt, kde zpíval a určitě by rád zpíval i nadále, leč za bicíma to zkrátka nejde. Snažíme se stejně jako v naší muzice o co největší pestrost, asi by byla blbost mít dva sólo zpěváky, kteří by zněli podobně. A taky čím víc lidí na pódiu, tím větší bordel a show :-).
Jak vzniká váš typický song (texty, riffy, aranžmá atd.)?
V dnešní sestavě tvoří hudbu především kytarista Motorák a bicman Dicko. Všichni ostatní pak mají možnost se k jednotlivým pasážím vyjádřit a případně upravit nějaké detaily k všestranné spokojenosti. Snažíme se naší muziku často zpestřit různými zvraty, stopkami a breaky, neradi totiž omíláme dokola jeden riff či nějaké téma, chceme dělat muziku pokud možno co nejpestřejší a s překvapivými zvraty, prostě aby nenudila. Texty skládám především já, něco málo druhý zpěvák Milcunt a nebo náš externí „skladatel“ kamarád Máňa.
Jedna trošku osobnější otázka: proč ses stal grindovým vokálistou a ne třeba rapperem? Je to podle tebe spíš shoda okolností, nebo je za tím nějaká hluboká životní filozofie?
Prostě hned v pubertě mě extrémní metal (hlavně death a grind) oslovil a od té doby mě to už nepustilo. Už od začátku jsem obdivoval především vtahované hluboké „guttural“ vokály, a když mě kdysi dávno u piva na nějakém fesťáku naučil zpěvák z kapely Dark (později pak Dark Gamballe) DeSed základy této techniky (sám byl tuším docela průkopníkem tohoto stylu u nás v ČR v 90. letech). Začal jsem to sám zkoušet a tento styl se snažím zdokonalovat už nějakých 20 let, snad je slyšet alespoň nějaká progrese :-). Kdybych se v polovině 90. let chytil špatné party, mohl sem dnes rappovat o tom, jak nějaká buchta má velké kozy, nosit obrácený kšilt, zlaté řetězy kolem krku a kalhoty nízko u pasu :-).
Myslíš si, že na českém grindu je něco specifického? Je na MF něco specificky českého?
Na českém grindu je určitě něco specifického, jinak by nebyl tak vyhlášený po světě. Co přesně, těžko říct. Možná ta snaha o originalitu a zároveň je z (alespoň některých) českých kapel slyšet nadsázka. Vždyť i některé naše songy (Kačenka, Devolution apod.) jsou prostě prdel, jednoduchá muzika a debilní texty. Kolikrát se nestačíme divit, že čím větší pičovinu složíš, tím má u lidí větší úspěch. Ale tak je to asi všude, stačí si poslechnout jakékoliv meainstreamové rádio, tam vlastně nic jiného než pičoviny neuslyšíš – a kolik to poslouchá lidí :-). Mimochodem na nové desce jsme si taky jednu kravinu neodpustili, je to úplně poslední song s názvem „Paranormal Abnormal“ a krom songu jako takového (který se od zbytku desky liší svou jednoduchostí a nadsázkou) je úplný závěr myšlen coby parodie na dnešní agrometalové sračky (a že jich u nás není zrovna málo). To je tak, když jdeš jedno ráno v Žabčicích ještě pod vlivem s kytaristou Motorákem a zpěvákem Milošem do obchodu koupit rohlíky a salám…:-).
Díky, Reefe, ať se daří!
