Rozhovor se Silvou (ONA) – „Texty popisují moje pocity, strachy, touhy a probouzející se nemoc, hledání naděje a síly k niternímu boji“

Třebíčská hardcore/metalová kapela ONA vydala debut „The Calling” a tak je na čase vyzpovídat frontmanku Silvu a poodhalit detaily vzniku tohoto vydařeného debutu, na něhož si zde můžete přečíst recenzi a nahlédnout do budoucnosti tohoto nadějného jména.

Zdravím tě, Silvo! Začneme takovými spíše ohranými otázkami, bez kterých se to však neobejde. Jak jsi s odstupem času spokojená s vaším debutovým albem „The Calling“ a jak se daří prodeji?

Ahoj Radku! Jak můžu být nespokojená? Běhám po pódiích už odmalička a tohle je úplně první pořádný album, na kterém jsem se podílela (když nepočítám pokus o cover CD Ivety Bartošové, když mi bylo asi 6), takže jsem si splnila další sen, a to je vždycky dobrý pocit! A co se CD týče, tak se můžeme pochlubit tím, že už objevilo i Nový svět! 😉

Všiml jsem si, že jsem nebyl jediný, kdo chválil, a na album máte samé pochvalné recenze a reakce. Očekávala si tak pozitivní ohlasy, nebo jsi z toho překvapená? Určitě je to skvělá motivace pro budoucnost kapely!

Děkuji, vážím si toho! Nevím, jestli je výstižné slovo „očekávala“, spíš bych řekla „snažně doufala“:) Dali jsme do toho opravdu hodně energie, času i peněz a snažili jsme se to udělat nejlépe, jak nám šlo. Dnes bychom možná udělali něco jinak, ale „The Calling“ nás jako kapelu vystihuje. Je to náš debut, první hotová věc, kterou jsme společně splácali dohromady a nechali tak nahlédnout lidi do našeho pojetí hudby, potažmo světa. Takže to, že má tak kladné ohlasy, je naprosto úžasné!

Jak probíhalo skládání songů a textů? Předpokládám, že ty si měla na starosti textovou náplň, kdo má v kapele vlastně hlavní slovo a rozhoduje o tom, co na desku půjde a co ne a jak by měla znít její finální verze?

Každý z nás umí, vnímá a zvládá něco jiného a „The Calling“ je to, co vznikne, když se to všechno smíchá dohromady. Každý do toho dal kus sebe. Kluci svoje nástroje a já zpěv a texty, ale to není to hlavní, jestli víš, jak to myslím. Navíc hoši jsou schopni rozebrat cokoli do poslední molekuly, jen aby se přesdvědčili, že je přesně tam, kde ji chceme mít. Takže vlastně nemáme někoho, kdo by měl hlavní slovo. Vždycky se na všem ve finále shodneme, jen to někdy trvá déle. Žádná demokracie – musíme být spokojení všichni! 😉

Mohla bys přiblížit čtenářům, o čem textová náplň je a co ti bylo inspirací?

Texty na „The Calling“ popisují můj vnitřní dialog a vývoj kolem roku 2015. V té době jsem mimo jiné skončila v psychiatrické léčebně, kam mě nakonec zahnaly moje stavy, které málem skončily totální sebedestrukcí. Texty popisují právě tyto moje pocity, strachy, touhy a probouzející se nemoc, hledání naděje a síly k niternímu boji.

Co má vyjadřovat ona bytost na přebalu alba od Ladislava Tristana Nekudy, jakou má spojitost s texty a co pro tebe osobně znamená?

Tato bytost vyjadřuje album jako takové, ale hlavní inspirací je píseň „Parasite“. Ukazovala jsem Tristanovi mé znázornění tohoto svého démona, který mě někdy ovládá. To, jak ho vnímám a cítím. Kluci do toho přidali svoje nápady a postřehy. Tristan to pak ztvárnil svým osobitým způsobem. Vše jsme pak klasicky do nekonečna probírali a utvářeli do konečné podoby, která ve finále vystihuje všechny písně a pocity, které jsme do alba dávali. Nejde jen o „tu příšerku“ na obalu, celý design je tématický k CD.

Jak jste na Vladislava narazili? Jeho práce je zajímavá, docela až znepokojující, a odráží náladu alba, které je syrové a spíše temnější, místy až nervní. Souhlasíš vlastně s náladami, které v albu cítím?

Znáš teorii Šesti stupňů odloučení? Tristan je shodou okolností táta přítelkyně našeho basáka. Nám se líbí jeho tvorba a jemu naše, tak jsme spojili síly dohromady a osobně z toho mám dobrý pocit! S náladami naprosto souhlasím a jsem ráda, že to v tom vidíš. To album má v sobě hodně emocí, ale ty temnější jsou tam dominantnější, takže celá ta věc je vlastně, jak jsi hezky řekl, taková nervní. Ale je v ní schovaná i spousta naděje a motivace. Ale tu je obecně těžší najít 😉

U tebe se ještě na chvíli zastavíme, protože tvůj hlas je na desce opravdu skvělý. Podle mě jsi se hezky „vyzpívala“ a na „The Calling“ máš určitě vyzrálejší a barvitější projev, především pak čisté zpěvy jsou velice příjemné. Cvičila jsi před nahráváním nějak speciálně hlas, nebo jsi sama od sebe nečekala takové výsledky a jedná se o vyzpívání se díky koncertům?

Wow, díky, moc si Tvých slov vážím! Moc ráda bych Ti tu říkala, jak cvičím tři hodiny denně a dodržuji speciální režim, ale opak je pravdou. Ani zdaleka se tomu nevěnuji tak, jak bych chtěla/měla. Asi jde spíš o to, že už svůj hlas lépe znám a vím, co mu sedí. Zkouším pořád nové a nové styly a nálady a hledám to, co se mi líbí, co mi sedí a vyjadřuje mě. Baví mě hrát si s různými vokálními styly. Kluci do toho taky hodně mluví a nedají mi pokoj, dokud nevyzkoušíme různé způsoby a neshodneme se. Některé části jsem byla 3× přezpívat, i když už byly „hotové“. Zdaleka nezvládám vše, co bych chtěla. Za poslední roky mi třeba hodně zhrubl hlas. Když jsem zpívala v dětském pěveckém sboru Primavera, byla jsem první soprán. Dnes je můj hlas asi o oktávu níž, než byl ještě před pár lety, což je neuvěřitelný rozdíl a já si na to opravdu těžko zvykám.

Jaký rozdíl spatřuješ v technice zpěvu v LateXjesuS a ONA? Předpokládám, že ONA je pro tebe náročnější a větší výzva, než tomu bylo v prvně zmíněném útvaru.

To je relativní… Jak jsem říkala, hodně mi zhrubl hlas, takže některé pasáže v Latexech dnes zpívám jen stěží. Nevím, jestli to jde srovnávat. Latexi jsou jiní než ONA a já vždycky tvořím pěvecké linky podle toho, jak to zrovna cítím. A baví mě experimentovat se styly, takže nejde o to, jestli je něco těžší nebo ne. Je to jiné, i písně jsou z jiných životních období a inspirací. ONA je novější, takže tam už jsou slyšet jiné vlivy a pokusy 🙂

Můžeš vlastně prozradit, proč skončili LateXjesuS, pokud o tom můžeš mluvit?

LateXjesuS vlastně úplně neskončil (teď jsme třeba hráli v Praze na soukromé akci), spíš spí a my ho jen velmi výjimečně probouzíme. Jak já, tak i Ellen má svou hlavní kapelu a LxJ je spíš projekt. Ellen se teď věnuje svým Alvaréz Peréz, se kterými budou slavit 25. výročí kapely, a já ONA. Myslím, že se spolu na pódiu ještě někdy potkáme, ale kdy, jak a jestli vůbec, to je zatím ve hvězdách. Ale můžu prozradit, že bychom rádi udělali videoklip k naší nejnovější „Pink Death“, jen tak, pro radost.

Album bylo nahráno v Sonidos studiu a zvuk je hezky čistý, i když jsem v recenzi musel zmínit jeho nedostatky, i tak je vše hezky slyšet a má své přednosti. Proč padla volba na tohle studio a můžeš popsat, jak se vám v něm pracovalo?

Hledali jsme něco, co by bylo dostupné jak fyzicky, tak i finančně. Zároveň jsme šli po kvalitě a modernějším zvuku a nějak nám z toho vyšel nejlépe právě Sonidos. Strávili jsme tam dost času, ale jsem za to ráda. Se Zdenym se spolupracovalo parádně, musím říct, že fakt sedí a maká. Pak si dá pět minut pauzu (stihne oběd, cigáro, záchod a tak) a jede dál – wow, nechápu! Celkově můžu doporučit 🙂

Jak vlastně souhlasíš s mým tvrzení ohledně produkce v mojí recenzi?

To je těžká otázka. Jakožto člověk, který byl součástí tvořícího procesu, to vnímám samozřejmě jinak, než „běžný posluchač“. Nejsem schopná objektivního náhledu, po všech těch nekonečných posleších a úpravách. Já to beru tak, že jsme to udělali nejlíp, jak to v dané situaci šlo, a z chyb se poučíme pro příště.

Co teď čeká kapelu ONA a přijde nějaké větší turné na podporu debutu?

Momentálně se snažíme co nejvíc koncertovat a propagovat CD, jak jen to jde. Každou chvíli by se snad měl objevit první videoklip. Už teď můžu prozradit, že to bude k písni „Parasite“ a bude to temnější záležitost. A snažíme se i makat na nových věcech.

Pokud už víš, kde zhruba budete vystupovat, můžeš říci, na co se těšíš nejvíce, a máš nějaké cíle, kde by sis chtěla s kapelou zazpívat?

Těším se na každý koncert. To je to, proč to celé dělám. Na pódiu jsem nejvíc sama sebou, prožívám každou emoci v písni a je to pro mě nejlepší terapie – můžu se ze všeho vyřvat! Moc ráda bych si zahrála třeba na Fajtfestu, Brutalu… To je vše hudba budoucnosti (klep, klep). A nějaký vysněný koncert? Teď se mi splnil velký sen – hráli jsme s INFECTED RAIN, kde se samotná Lena stala kmotrou našeho debutu! A dál? Pro mě osobně by to byla třeba společná akce s IN THIS MOMENT, jako kapela bychom asi umřeli z koncertu s GOJIRA, LEPROUS, JINJER… Jo, to by bylo boží!

Budete vystupovat i na nějakých festivalech, nebo bude ONA klubová záležitost?

Jednáme samozřejmě i s festivaly. Ale bohužel jsme vydali CD později, než jsme plánovali, takže jsme prošvihli tu správnou dobu na booking festivalů. Ale některé budou a příští rok se pokusíme to podchytit včas 🙂 Pokud to teď čte nějaký pořadatel a má místo v line-upu – jsme na příjmu! 😉

Jak jste na tom s šířením vaší hudby v zahraničí, jsou nějaké reakce, dostali jste se mimo ČR a mohla by se rýsovat nějaká vystoupení mimo naší kotlinu?

Zrovna včera mi napsal náš fanoušek z Mexika, že dorazilo CD (po asi třech měsících!) a pouštěl ho na rodinné oslavě, kde sklidilo úspěch, to bylo moc milé! Také jsme jedno CD posílali až do Japonska! Teď nás čeká náš první zahraniční koncert ve Vídni, tak snad to bude první krok vzhůru do světa!

Nemá cenu ptát se na zážitky z koncertů, nebo na který nejradši vzpomínáš, protože je mi jasné, že by to padlo na váš křest „The Calling“, kde jste si zahráli po boku Infected Rain a kde vám album pokřtila právě Lena. Takže, co pro tebe tato formace znamená, jaký vliv na tvorbu ONA má a je ti Lena vzorem?

To máš recht, tohle se jen tak nepřekoná… Ten večer byl naprosto úžasný, nikdy by mě nenapadlo, že hned první CD bude mít takovou kmotru! Byla to neuvěřitelná shoda okolností, takže laťka je poměrně vysoko… Mě INFECTED RAIN hodně pomohli v nejhorších chvílích, kdy jsem byla zavřená na uzavřeném oddělení v psychiatrické léčebně. Lena píše krásně motivující texty, které byly jednou z věcí, které mi pomohly ven a zpět do reality. Takže už jen potkat ji a moci jí osobně poděkovat byla čest. Slovo dalo slovo a najednou je to naše kmotra, nechápu! Lena je mi vzorem hlavně v tom, že dělá to, co ji baví, kašle na předsudky a rady a dělá to tak, jak to cítí a chce. To je obdivuhodné. A to, že to zvládá a vyvíjí se, mě motivuje, protože její cíle jsou hodně totožné s těmi mými…

Mohlo by se stát, že byste spáchali společné turné, nebo to vidíš jako nereálnou možnost?

Život se mě snaží přesvědčit, že nic není nemožné, takže uvidíme;)

Nepřemýšlela si nad tím, oslovit Lenu ohledně vzájemných hostovaček na příštích deskách? Myslím si, že by to bylo zajímavým krokem.

To by určitě bylo… Uvidíme, jak se to bude vyvíjet… 😉

Co dalšího vlastně posloucháš ve volném čase a co má vliv na tvůj zpěv?

Tak na můj zpěv má vliv hodně věcí. Je to takový mix toho, co slyším, cítím a zkouším… Taky jsem silný kuřák, to má taky vliv, bohužel. Nejde jen o to, co aktivně poslouchám, inspirace je všude. Když někde něco slyším (a může to být třeba „blbej“ křik v hororu), přemýšlím, jak ten zvuk vzniká, jak ho udělat a kam a jestli se hodí. Jinak moje aktuální „nej“ kapely jsou asi IN THIS MOMENT, INFECTED RAIN, JINJER, LEPROUS, WITHIN TEMPTATION, EMILIE AUTUMN a moje guilty pleasure je Lady GaGa… 🙂

Se kterou další kapelou bys v budoucnosti chtěla vystoupit na jednom pódiu?

Jak jsem psala výše, pro mě by to byli asi IN THIS MOMENT. Ale musím říct, že kdykoli se člověk potká na jedné akci s kapelou, kterou má rád, je to neuvěřitelné… A když nad tím tak přemýšlím, ani tam taková kapela nemusí být. Pódium je prostě droga sama o sobě… Takže v budoucnu bych hlavně chtěla, abych na těch pódiích byla schopná stále vystupovat…. 🙂

ONA má tedy krásně našlápnuto. Chystáte už další materiál a víte alespoň, kudy by se vaše tvorba měla ubírat, nebo nemáte představu a budete spíše improvizovat?

Už něco málo chystáme, nějakou představu taky máme, ale je fakt, že člověk nikdy neví, jak se co bude vyvíjet, takže vždycky je to tak trochu improvizace a hledání nových možností. A to nás na tom baví, můžeme dělat to, co nás baví, učit se a vyvíjet… A když se najde někdo, kdo to ocení, je to úžasné…:)

Děkuji moc za rozhovor, poslední slova patří tobě!

Děkuji moc za originální otázky! Nevím, co dodat. Díky všem, že tu jsou s námi a podporují nás, vážíme si toho! A pro ty, kteří nás neznají – veškeré info, co byste mohli potřebovat, je na našich stránkách: www.ona-band.com. A rádi vás uvidíme někdy na akci! Metalu zdar! 😉

Podobné články

Rozhovor se Silvou (ONA) – „Texty popisují moje pocity, strachy, touhy a probouzející se nemoc, hledání naděje a síly k niternímu boji“

About The Author
- Black, post, doom (sludge/stoner), ambient, noise, drone, post-rock, shoeagez (Harakiri for the Sky, Anomalie, Downafall of Gaia, Sedna, Belphegor, Horna, Blaze of Perdition, Hetroertzen, Sarkrista, Inferno, Alcest, Les Discrets, Lost in Kiev, Last Leaf Down, God is an Astronaut, Infestus, Marduk, Ad Hominem, Rotting Christ, Kroda, Baptism, Khors, Nokturnal Mortum a mnoho dalšího. Redaktor webů: Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk

Komentujte

avatar
  Odběr  
Upozornit na