Saor – Aura (2014)
Andy Marshall je skotský multiinstrumentalista, který se rozhodl v roce 2013 založit studiový projekt Saor, ve kterém snoubí atmosferický, epický black metal s folkem. Pod tímto názvem vydal album Roots a právě recenzovanou desku Aura. Tento projekt jsem objevil teprve nedávno a velice mě zaujal.
Již od začátku mě album chytlo, hlavně mne zaujaly krásné a smutně znějící flétny, které jsou na albu využívány s rozmyslem, né za každou cenu, nuceně, ale když si to situace žádá. Mají krásný zvuk, který způsobí husí kůži všude po těle.
Písně vytváří krásnou, melancholickou, zasněnou atmosféru, do které je doslova požitek se ponořit.
Tolik emocí tato muzika vytváří, při poslechu zavírám oči a nechávám se unášet tou krásou….
V struktuře písní jsou slyšet i akustické kytary, které krásně ladí k ostatním nástrojům. Vokál je hodně hluboký a naléhavý, je zde slyšet i čistý vokál, který by v budoucnu mohl být použit častěji. Zvuk je více špinavý a hůře čitelný než na předešlém albu Roots, ale to nesnižuje kvalitu CD, naopak to dává celému albu nádech tajemna.
Upřímně, tak krásné melodie co se na albu nachází a tak silnou atmosféru jsem neslyšel dlouho. Album je i přístupnější než předešlé dílo. Ale o to víc útočí na posluchačovi smysly a doslova ho pohlcuje.
Rovněž má CD krásný obal, který dokonale ladí k obsahu CD.
Musím vypíchnout skladbu Aura, tedy dvojku. Hned na začátku krásný začátek, z čiré melancholie se vyklube krásná flétnová melodie, ze které jsem naprosto paf i po snad sto posleších. Po té přichází velice naléhavý a emocionální Andyho hlas a melodické kytary, skladba je plná detailů, v polovině se přidávají akustické kytary, které se k této muzice prostě nějakým způsobem hodí.
Farewell, to je lahodný song. Nejvíce se mi líbí refrén…flétna se krásně doplňuje s čistým vokálem. Opět melodie, která člověka dostane. Píseň je vlastně co se melodií týká nejvíce posmutnělá a naléhavá…naopak již zmíněný refrén je pozitivnější, jako kdyby únik ze zármutku. Krásný kontrast.
Celé album uzavírá nejepičtější a nejdelší skladba nesoucí název Pillars of the Earth. Začíná údery do bubnů a akustickými kytarami, mění se tempa a melodie, je to celé jak nějaký vyprávěný příběh, plný různých emocí..nejvíce se mi líbí klidná pasáž zhruba uprostřed songu, krásná houslová melodie, pomalé tempo a basa vynikající na povrch..po té vše vrcholí bombastickými melodiemi..vše táhnout flétny a housle, melodie, které jsou neskutečně krásné a dojemné, až mi naskakuje husí kůže. Po té se rozjede závěrečná sypanice, blackové riffy, rychlé bicí a housle, které vytváří doslova atmosferickou stěnu v pozadí celého rachotu. Celá nádhera utichá..skvostné melodie dohrávají..flétna vše uzavírá za podpory houslí, ženský hlas, odříkávající text ukončuje album..
Co závěrem?? Album staví na hodně silných melodiích, vyvolávajících v hlavě obrazy a spoustu emocí. Nejúčinnější na tom všem jsou flétny a vokál, ovšem album je plné detailů a je zde co objevovat. Kytary mohly být možná více hlasitější, na druhou stranu..možná by to narušilo tu křehkou krásu, kterou album má. Mrzí mě, že tuto muziku neuslyšíme živě, myslím , že by to byl veliký hudební zážitek, škoda…ale třeba se jednou dočkáme. Jsem zvědavý, kam se Andy posune s příští deskou, která snad brzy přijde. Celé dílo Andyho muziku posunuje ku předu, k novým obzorům. Je originální a přináší muziku, kterou jinde neuslyšíte. Jistě, podobných kapel či projektů je dost, ovšem tento pán vytvořil svůj svět.
Ještě bych měl dodat na úplný závěr, že z alba táhne Skotsko na sto mil, opravdu, v některých melodických pasáží to lze vycítit.
Album vyšlo u Northern Silence Production a já dávám za zvuk 9,5/10
