Secret od Darkness – Neotericus Universum (2015)

Procházím se po temné planině plné ruin, planině, jenž bývala obydleným městem. Temnota a černý, zlověstný dým zakrývající sluneční svit, mi způsobují nemožnost pocítit naději, lidské ostatky válející se všude kam se jen podívám a hnilobný puch zužující můj čich. Vzhlédnu před sebe a mé oči spatří temnou postavu v černém plášti s kápí, jak se na mě zlověstně šklebí. Z úst jí proudí zelený, jedovatě vypadající opar, který otravuje mou mysl i smysly. V ruce svírá prapodivnou, nic pěkného věštící knihu a ona děsivá postava stojí na hromadě lidských lebek. Všude ticho, mrtvo…

Zhruba tyto myšlenky jsem měl v hlavě, když jsem aktuální fošnu od našinců Secret of Darkness, pojmenovanou Neotericus Universum poslouchal. Né jen díky tomu, jak vyznívá samotný sound uskupení, ale rovněž díky příběhové linii, jež se táhne po celém vytvořeném díle. Příběh je rozdělen do tří částí a vypráví o démonovi, jenž skrze smrtelníka touží přivést svět k zániku, dokonce se mu to v závěru podaří a tak album nekončí zrovna pozitivním závěrem. Nyní však k samotné muzice, kterážto se nachází ve velice vkusně vyvedeném balení, zdobené pěkným obalem s oním démonem, co má celou tu spoušť na svědomí. Již od prvních tonů je jasné, že se od debutového alba nic moc nemění a v podstatě i vstřebávání muziky probíhá stejně, jako u prvního CD kapely. Tudíž album mě napoprvé neoslovuje a v hlavě mi uvízne jen něco málo, co má potenciál chytnout na první poslech. To se rázem mění při každém dalším poslechu desky a z rozporuplných pocitů se stává jen pozitivum. Secret of Darkness zde vytasili svůj rozpoznatelný styl, jimž se prezentují, ovšem vybroušený k ještě vetší dokonalosti, jako černý drahokam, který vás omámí svým temným leskem a nebudete od něj chtít odvrátit zrak, v tomto případě sluch. Pozor, odlišnosti od minulé tvorby zde nehledejme, protože se vše nese ve stejných kolejích. Vojta má pořád ten svůj stejný projev, ostrý a rázný, laděný spíše do black metalových vod. Riffy Davida a Johnyho jsou snadno rozpoznatelné a ihned poznáte s kým máte tu čest. Kytary útočí jako černé stíny co vás obklopí temnotou a nic už vás nevysvobodí z jejich sevření. Muzika má o dost temnější atmosféru než li na prvním CD, nejspíše za to může již zmíněný příběh, který ovlivnil i hudební složku, tak máte opravdu apokalyptické pocity a rázem se vše kolem vás opravdu mění v ty ohněm spálené trosky budov. Kompozice jsou složené pouze z vokálu, kytar a bicích, žádné přikrášlení nečekejte, jede se zase pěkně tvrdě, až vám bude krev tryskat z uší z té ostrosti zvuku, jako kdyby vámi projížděly břitvy. Občas se nějaké ty samply najdou, ale pouze zřídka kdy, jen když to má nějaký ten hlubší význam pro danou situaci. Bicí party Míry jsou technické, ale to u kapely není novinkou, množství detailů v činelech a přechodech vytváří dojem, že zní muzika pestřeji, než možná ve skutečnosti je. Posun ve výrazu zde nenajdete, jak jsem již napsal, skladby jsou více vyšperkované než dříve a mají celkově lepší nápady i větší působivost. Především v kytarových partech jsou songy zajímavější, riffy jsou nejvíce pozornosti hodnou položkou na CD. Ozvučení nahrávky nelze vyjádřit jinak, než naprostá dokonalost, další z věcí, kteréžto kapela posunula na hranice ke slovu maximum. Kdybych měl vyzdvihnout některou z písní, tak nejspíše třetí kousek Blinded, kterážto působí nejmocněji vyřvávaným, sborovým refrénem a zvony v pozadí, které dokreslují tu hmatatelnou atmosféru. Lapse of Reason rovněž patří k tomu, co mne dostalo a potěšilo hned napoprvé a to především díky kytarové práci, kterou považuji za jeden z vrcholů, co se týče veškerého materiálu kapely, tak i opravdu chytlavý refrén, který vyčnívá ve veškeré techničnosti kapely a na chvíli vás odprostí od složitosti, neprostupnosti skladeb. New Apocalypse je další věc, kterou musím zmínit, je nepředvídatelná a plná neskutečných zvratů. Řezavé, agresivní, melodické a při tom složité riffové attacky zaútočí na vaše smysly a úderné rytmy, které po té přijdou, působí velmi energicky. Kombinace chytlavosti, techničnosti a nepředvídatelnosti, to je to co se mi velice líbí a co ještě to zmíním závěrem.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Co dodat?? Snad jen to, že Secret of Darkness nahráli nadprůměrné dílo, které překonává minulou a první fošnu (In)Humanity. Kapela si drží pevně svůj zaběhnutý výraz, kterýžto zdokonaluje a posouvá na vyšší level. Uvidíme, jaké skupině album otevře možnosti a také jaké bude vyznění písní v živém provedení. Osobně bych příště uvítal nějaké to zpestření vokálních linek, leč má Vojta velice kvalitní hlas, potřebovala by muzika v tomto ohledu trošku vykreslit k větší barvitosti. Upřímně nějak si nedovedu představit, jakým směrem by se kapela mohla s tímto stylem tak nějak vydat. Bude to snaha o techničnost, melodičnost, nebo snaha propojit obojí v jeden celek ještě dokonaleji, než to smečka předvádí nyní, například v New Apocalypse?? To je to, co se zde projevuje, ovšem ne v dostačující míře, osobně si myslím, že by se skupina měla zaměřit na zdokonalování svého soundu a právě propojení všeho co jsem zmínil rovnou měrou. 8/10!

Album vyšlo u Metalgate productions v roce 2014.

FB profil kapely: https://www.facebook.com/secretofdarkness?ref=ts&fref=ts