Spark Fresh Blood – Koncert Vítězů

12. března se v pro mě zcela neznámém klubu Mersey konalo vyvrcholení soutěže pořádané známým časopisem Spark – Spark Fresh Blood. Vítězové nesli vlajky několika rozdílných stylů. Eponine –  screamo/rock/core, Misty Ways – gothic metal, Ereley – alternativa a poslední Signum Regis byli zástupci power metalu. Při příchodu do Mersey klubu jsem byl mírně otřesen z pohledu na podivné, nepohodlně stísněné prostory. Miniaturní sál, v němž se nedalo téměř hnout, nebylo kde sedět a kde stát. Jediné, co překvapilo, byl balkón, ze kterého se dalo sledovat celé dění, to bylo příjemné, i když jsem stejně nevydržel, a nakonec musel jít dolů k pódiu. Každopádně další místa k případnému sezení s druhým barem přišla vhod. I tak však nevím, co bychom dělali, kdyby přišlo více lidí.

Eponine, kapela hrající styl jdoucí mimo můj záběr, ovšem mými sluchovody i tak vřele vítaná. Mladá smečka šílenců v čele s krásnou a charismatickou zpěvačkou Zuzou se prezentuje žánrem screamo, dle mého jsou ve zvuku znatelné vlivy metalcoru. Výsledný sound je obdařený dokonce až rockovými vlivy, to celé tedy disponuje několika polohami a tím pádem i jistou pestrostí výrazu a na naší zemi i originalitou. Od začátku koncertu jsem měl místy co dělat, abych ten nápor dravé energie nehltal s otevřenou pusou. Hned mě ohromilo velké nasazení všech přítomných maniaků na pódiu, plus neskutečně chytlavé songy, plné jak agrese a nasranosti, tak hitových melodií a pozitivních emocí. Skladby zní v živém podání ještě lépe než studiově a vyniká jejich podstata. Zpěvačka z hrdla chrlila skřeky, kterými trhala zdi klubu, aby po té ukolébala fanoušky svým jemným, čistým zpěvem. Obdivuhodné bylo, jak hladce přecházela mezi jednotlivými polohami, bez sebemenšího zaváhání či nějakého toho hlasového selhání. Můj zrak velmi často zůstal přilepený na bubeníkovi Paťovi. Nejen že tento bicman má perfektní techniku, ale dokonce se na jeho počínání dobře dívá, a pro mě, jakožto pro nadšence bicích nástrojů a jejich obsluhy, jsem se očima i ušima na jeho výkonu doslova pásl. Zazněly všechny prověřené hitovky, i když… u Eponine platí, co skladba, to potencionální hit. Nejvíce mě chytla moje oblíbená pecka „Lighthouse“. Silné, chytlavé melodie, poutavé hned na první poslech, přes to žádná slaďárna, vlezlost, ale jednoduše um vytvořit vyváženou skladbu s vynikajícími nápady a prvotřídním muzikantstvím. Škoda, že na kapelu nepařilo více lidí a také že dáma a pánové nedostali více hracího času. Jen tak na doplnění, Eponine je mladá kapela mající budoucnost před sebou, když hrají, jak hrají, jak na tom budou za dalších třeba pět let? Těším se na další koncerty, teprve nás něco čeká!

Druzí měli vystoupit poměrně známí brněnští gotici Misty Ways. Upřímně, nemám nic proti Deriasovi, hlavnímu kapelníkovi. Nemám ani tak nic proti skupině samotné a naživo jsem si aktéry vždy rád poslechl, i když je to na mě moc sladké, stejně jako samotný žánr. Sparkovská show mi však vůbec nesedla. Může za to až moc kvalitní koncert Eponine svírající mou mysl ve své náruči a fakt, že jsem si všiml jisté drobnosti, provázející existenci kapely. Problém lepící se na mnoho podobně laděným skupin v melodickém ranku, jehož jsem tušil, ale nyní se mi naplno potvrdil. Většina uctívačů kapely se zakládá z fanynek, slintajících nad hlavním kytaristou. Proto jsem při pohledu na sál místy opravdu trpěl a přál si, aby byl té šaškárny konec. Abych ovšem jen neprskal, musím uznat, že některá Deriasova sóla jsou neskutečná, emotivní a čistá, nejsilnější aspekt snažení se kapely. Škoda že se jich v kompozicích nenalezneme více, hudbu by to povýšilo. Dále musím zmínit zpěvačku Katrynu. Především její ksichty a výstup prostě baví. Alespoň v něm lze poznat jakýsi nadhled a snaha bavit okolí, než se tvářit jako temná, vážná gotička. Konečný jekot dívek mě však znechutil, to už na mě bylo opravdu moc. To nejhorší však teprve mělo přijít, ale nepředbíhejme.

Ale pozor, překvapení přišlo v podobě pro mě neobjevené skupiny Ereley. Alternativa? Ne, velká mýlka… doomařina jako hrom. Vlivů mají muzikanti ve své tvorbě více. Kupříkladu mám pocit, že jejich songy občas zapáchaly sludge syrovostí. Převládají pomalá tempa, snová, křehká atmosféra, občas se přelévající až do zatěžkaných, valivých, právě až sludge nasáklých pasáží. Vokalista a kytarista La Resistans podal naprosto prvotřídní výkon a za Zuzu se postavil na druhé místo jako nejlepší zpěvák večera. Svůj hlas předvedl v rozsahu přes čistotu až po growl a hrubý křik. Stejně tak jako výsledná podoba písní.

Poslední kapela mě ovšem uvedla do stavu mučivé agonie a chtíče utéct někam hodně daleko. No, alespoň jsem utekl k baru. Signum Regis zahráli sice (v rámci stylu) technicky skvěle, atmosféru měli úžasnou (nepochopitelné pro mě), stejně jako zvuk měli na úrovni, ale co lidi, u všech nesvatých, vidí na stokrát ohraném, kýčovitém power metalu? Přiznávám, že tento styl jde mimo mě a vyhýbám se mu, jak jen můžu, ale tahle parta prostě hraje milionkrát slyšené postupy. Kopíruje snad všechny power metalové veličiny, co na trhu dnes můžete slyšet, a postrádá svoji osobitou prezentaci. Mrzí mě, že na Eponine a především na Ereley nepařil nikdo, hlavně na druhé jmenované jsem byl vepředu skoro sám, ale na kýčem nasáklý power paří snad všichni, jako kdyby nic podobného nikdy neslyšeli. Ne, ne, ne, tohle pravdu ne, nic ve zlém vůči lidem, co tohle produkují, dělají, co je baví, a to je fajn, ale nechápu, proč má tahle skupina mnohem větší úspěch, než výše zmíněné uskupení snaživých hudebníků, přinášejících něco originálnějšího, minimálně v naší zemi. I když něco mě napadá… slovo prvoplánovost, sladkost, žádná dravost, absence ukrytých melodií, hodných pátrání jako u Ereley. Prostě kapela vybalí na první poslech zapamatovatelné melodie, obdaří je neoriginálním ječákem, rvoucím uši, a to přece stačí, že? K tomu rádoby kytarová virtuozita a je na úspěch zaděláno. Za mě jasní vítězové Eponine, kteří by si zasloužili více pozornosti, a Ereley, na které si určitě zajdu při první příležitosti.

Povedený večer, s jediným nedostatkem, a to místem konání, se kterým se ale s přiměřenou účastí lidí dalo nakonec v pohodě vypořádat. Atmosféra dobrá, zvuk slušný a až na dvě zmíněné kapely opředené mými negativními poznámkami velmi dobré koncerty – Eponine a Ereley. Kdo neznáte, navštivte akce s jednou kapelou ze zmíněné dvojice, nebo raději obě. Díky těmto dvěma smečkám se na akci vyplatilo jít!

70

Kapely

7/10

    Zvuk

    8/10

      Organizace

      10/10

        Návštěvnost

        5/10

          Místo konání

          5/10

            Klady

            • Výborní Eponine a Ereley
            • Slušný zvuk
            • V rámci prostorů ucházející návštěvnost

            Zápory

            • Nevhodné prostory
            • Nudní Signum Regis
            • Účinkem se míjející Misty Ways

            Spark Fresh Blood – Koncert Vítězů

            About The Author
            - Vášnivý milovník black/pagan/post metalu, pravidelný návštěvník koncertů a festivalů, redaktor webzinů Mystic Webzine, Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk, Schammasch Czech Republic

            You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>