Winter Masters of Rock 2015

Tak jako každý rok, i letos se do kalendáře vešla akce, bez které si podzimní čas není možné představit. Už po jedenácté se do Zlína sjeli fanoušci tvrdé muziky a taky kapely, v letošním případě rovných 10. Když jsem se blížil k hale, nešlo nemyslet na události z pařížského klubu Bataclan, kde se odehrál zrůdný teroristický čin (ať všechny duše odpočívají v pokoji). Svět je prostě bláznivý… Tyhle myšlenky jsem odhodil u haly, kde už postávalo pár fanoušků a jako hlavní téma byly potvrzené kapely na letní festivaly.

Při vstupu do haly proběhla standartní bezpečnostní prohlídka a už jsem byl vevnitř, kde vše finišovalo k zahájení metalové párty. Start byl ve dvanáct hodin a přesně v tento čas začali hrát My Pulse z nedalekého Slavičína. O kapele jsem nic nevěděl, a tak jsem byl na ně zvědav. A tahle čtveřice mě nezklamala. Svižná muzika kombinující metal s crossoverem rozhodně neurazila, jen by si zasloužila větší pozornost. Ale My Pulse to nerozhodilo a své vystoupení si užili. Druhou kapelou na pořadu byli italští Sailing To Nowhere, ale touha po obědě v blízké restauraci byla silnější, tudíž jsem tyhle Italy vynechal. Co mi naopak neuteklo, byli Jaded Star. Nová řecká kapela hrající power/heavy metal v čele s ex-zpěvačkou Vision of Atlantis – Maxi Nil, zanechala velice pozitivní dojem a její vystoupení uteklo až moc rychle. Materiál z jediné jejich desky „Memories from the Future“ je chytlavý a živá prezentace se povedla na výbornou. Co mě ale zaujalo nejvíc, bylo to, že kytarista Kosa Vreto odehrál některá sóla bez trsátka, což se nevidí tak často, jestli vůbec. S nálepkou nejtvrdší grupy dne vystoupila francouzská Dagoba a strhl se masakr tvrdých riffů a pekelných bicích. Na to slyšeli i diváci, a tak se rozběhl circle pit, jak má být. Zpěvák Shawter nevedl mezi písněmi žádné dlouhé řeči, a tak mohla Dagoba odehrát celých deset skladeb. Po francouzské jízdě přišel čas na kapelu ex-člena Rage – Victora Smolskiho, Almanac. Do Zlína přivezl program složený z hitů Rage a Lingua Mortis Orchestra (Empty Hollow, No Regrets, Cleansed By Fire), o jejichž vokální party se podělili Andy B. Franck z Brainstorm spolu s Davidem Readmanem z Pink Cream 69 a Jeannette Marchewka. Publikum soustředěně poslouchalo a sledovat Smolskiho je prostě radost. Škoda jen, že nebylo nic slyšet z chystaného alba… Další kapela ve mně vzbuzovala obavy a bohužel se tak opět i stalo. Saltatio Mortis mají bezesporu své oddané fanoušky a není se čemu divit, ale mě si tahle banda asi nikdy nezíská. Zpěvák Jörg Roth má u mě velké plus za uvádění českým jazykem, ale jejich hudba mě opět nic neřekla. I když se na ně dívá na jevišti hezky, jen vizuální stránka mi nestačí. Aspoň zbyl čas na nějakou večeři, jelikož zbývaly poslední čtyři kapely. Jako první z této čtveřice vystoupili na pódium Freedom Call a spustil se ten pravý rachot. Chris Bay prostě ví, jak zaujmout davy a chytlavý power metal rozhýbal nejedno tělo. Dupalo se, skákalo se, zpívalo se a odměnou za to bylo nekonečno úsměvů a poctivá metalová show, okořeněná hity Power & Glory, Tears of Babylon nebo novinkou 666 Weeks Beyond Eternity. Po rozverných Němcích přišel čas na vysokou metalovou školu aneb Geoff Tate a jeho Operation: Mindcrime. Výkony muzikantů byly naprosto fantastické a korunu všemu nasadil Mr. Tate, kterému to zpívalo radost poslouchat. Kapela dodržela slib a zahrála komplet opus magnum Tateovy bývalé kapely Operation: Mindcrime. Vypíchnout nebo vytknout nějaký detail je nemožné, protože TOHLE byla fakt výuka! Profesoři svůj set o něco protáhli, a tak se museli technici a pódiová crew snažit, aby Moonspell mohli začít dle harmonogramu. Crew to skoro zvládla, ale pan zvukař si vybral slabou chvíli, protože zvuk byl šílený. Fernanda nebylo skoro slyšet oproti base, která jako by měla roztříštit skleněné výplně oken v hale. Velká škoda, protože poslední deska „Extinct“ si zaslouží čistý zvuk… I tak ale byli Moonspell skvělí a i když oproti plzeňskému Metalfestu ubyla z repertoáru má oblíbená „The Future is Dark“, stálo to rozhodně za to. Po povedeném duetu ‚Scorpion Flower“ s Maxi Nil se zahalil Fernando Ribeiro do černého pláště a atmosféra znatelně potemněla. Songy „Malignia“, „Vampiria“ a „Ataegina“ si jinou atmosféru ani nezaslouží. Závěrečné skladby „Alma Mater“ a hymna „Full Moon Madness“ dokonaly další parádu v podání portugalských gotických mágů i přes ten zvukový nedostatek. Poslední porce času připadla finské power metalové legendě – Stratovarius! S novou deskou „Eternal“ napsali Finové další povedenou kapitolu své kariéry a tomu odpovídal i setlist. Hned čtyři nové pecky zazněly halou a každá se dočkala velkého ohlasu. Stejně tak si vedly i osvědčené hity jako „Eagleheart“ nebo „Phoenix“. Timo Kotipelto avizoval hlasovou formu a až na drobné nedostatky ve výškách si vedl velice dobře. Dobře to šlapalo i zbytku kapely, hlavně bubeníkovi Rolfu Pilvemu, který evidentně poctivě posiluje a na síle úderů to taky bylo znát. Po „Unbreakable“ se šla kapela schovat do zákulisí, aby pak vyšla zahrát nenasytným fans tři přídavky. Baladu „Forever“, z novinky „Shine Of The Dark“ a kultovku „Hunting High and Low“, při které Kotipelto v refrénu srovnával hlasivky zlínského publika s milánským nebo budapešťským. Dle jeho spokojenosti jsme obstáli a dle spokojenosti v hledišti obstáli i Stratovarius.

I přes nedělní termín se sešel velice slušný počet metalových fanoušků a odměnou jim byl den plný výborné muziky a dalších zážitků. Tak teda zase za rok!

Podobné články

Winter Masters of Rock 2015

About The Author
- Až o sobě něco zajímavého zjistím, dám vědět

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na