Folk metal má v naší zemi velmi početnou základnu příznivců a těší se velké oblibě. Co se týče tuzemských folkových kapel, tak jich moc neznám, a proto jsem přivítal debutové album brněnské kapely Wolfarian „Far Away In The North“.

Celé album otvírá tajemné intro, ve kterém hraje hlavní roli violoncello Natálie Ardaševové, jejíž nástroj uslyšíme i v pár dalších skladbách a doprovází mluvené mlovo. Kdo očekává po intru nějakou skotačivou, rychlou, věc, bude asi zklamaný, ale Wolfarian jsou vypravěči a jejich folk výpravnou atmosféru vystihuje. „Homecoming“ vypráví pocity vracejících se válečníků z dalekých cest, kde se v jejich interpretaci střídají Zdenka Motáčková (čistý vokál) a Karel Peltán (growl, vokál). Kombinace krásky a zvířete funguje na výbornou. V „Shade of Victory“ oba hlasy zpívají čistě a i kytara přitvrdí. Jenže housle natáhnou atmosféru k rozhovoru, kde vážnou rozpravu zkouší zlehčit nezbedná flétna. Po závěrečných slovech postavy ‚pána‘ dopluje skladba v rychlejším tempu do cíle. „Sky of Waves“ je nejlepší věcí na albu. Rozbouřená jak moře, jenž unáší drakkar neznámo kam a při tom si stále zachovává svou vlídnou tvář. Na konci se ovšem roztočí vír, který pohltí, co se k němu jen na chvilku přiblíží. Zde podal Karel Peltán dobrý výkon, protože jeho growlingu jde pěkně rozumět. „Clemency“ je instrumentálka na oddych, protože v „The Parley“ dojde opět na souboj kráska vs. zvíře a kytara Davida Golase konečně zatopí pod kotlem a dostane prostor i na celkem nečekané sólo. Rozhodně nejtvrdší věc na desce. „For Out Fate“ vedou klávesy až k avantgardě, ale atmosféra výpravného folku zůstane zachována, aby se fantastické cello trochu zrychlilo celou skladbu. A teď pro změnu viola, protože to je hlavní nástroj v „Mors Nobiscum“, která otvírá prostor vaší fantazii vašich severských výprav. V „Confession“ si Zdenka Motáčková troufla va vyšší tóny a poprala se s nimi velice statečně. Ve „Valhöll“ se Wolfarian vyřádili, a to pořádně! Délka přes 8 minut, nádherný text a hudba, jež vás zaručeně vtáhne do děje. Tleskám. Záverečná „Morrigan“ je milou tečkou za touto výpravou.