Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Milá překvapení. Kdo by je neměl rád? A přesně tím pro mne byl vcelku nenápadný loňský release od Italů Eternal Silence. Jak asi každý ví ze zkušenosti, regrese k průměru je nevyvratitelný fakt lidského života – být průměrní je úděl většiny. Recenzenti se v podstatě topí v návalu průměrné a podprůměrné produkce, při jejímž poslechu člověk musí dumat nad zbytečností lidského pachtění – kolikrát mě při poslechu některého alba napadlo, proč tohle vlastně někdo dělá? S podobnými pocity jsem zápolil, když se mi do rukou dostalo Mastermind Tyranny (na mě trochu fádně působící obal tomu taky nepomohl). Naštěstí se moje…

Pakliže se říká, že v Brně je nuda, tak se to samé nedá říct při poslechu nové desky brněnské kapely Phylactery. Ostatně to samé se nedá ani říct o členech kapely, které jsem měl možnost potkat loni na akci Necro metal pilgrims vol2 kde kapela vystupovala. Elevator party. Death metal, kterým se kapela Phylactery prezentuje, je spíše z nové generace, ačkoliv starou školu lze v jejich tvorbě rovněž zaslechnout. A tak kromě klasických riffů obsahuje jejich první plnohodnotný počin i trochu těch inovací. Deska nese název Aeber a ačkoliv je na ní celkem 11 věci. Je vcelku krátká, a to…

Town Tundra je kapela, která byla založena v roce 2009 za mrazivým polárním kruhem v ledových ruských končinách města Murmansk. Polární noci jsou zde dlouhé, a tak za dobu své existence kapela vytvořila dvě EP a dvě dlouhohrající alba. Na jejich nejnovější album „Misanthropy Never Fails“, které přišlo na svět minulý rok v říjnu pod Wormholedeath, jsem se podívala podrobněji. Album je zejména pro milovníky melodic death metalu, kterého vám tato pětičlenná kapela naservíruje celých deset skladeb. Tohoto žánru se obstojně chytili a v jeho modernější formě se linek drží od začátku do konce. Nechybí tedy kytarové riffy, growling, ale jak u modernějších forem…

Hype kolem nového alba Harakiri for the Sky je již značně velký, pojďme tedy ještě přitopit malinko pod kotlem touto dochvilnou recenzí. Musím přiznat, že do recenzování jsem nešel jako velký fanboy. První desku, kterou jsem si blíž poslechl, byla až jejich předloňská III: Trauma. Ta se mi sice poslouchala příjemně, ale nechytla mě natolik, abych si ji pouštěl pravidelně, nebo abych dostal chuť si poslechnout dřívější diskografii kapely (musím říct mea culpa, protože album se u mě teď válí permanentně v playlistu). S poslechem Arson se ale vše kompletně změnilo. Nejdřív krátce k mojí malinké nedůvěře k k HFTS.…

Švýcarské Schammasch mám velmi v oblibě především pro to, že na okultní black metal, potažmo okultno a spirituálno celkově, nahlížejí z jiného úhlu pohledu, než ostatní kapely, možná bude lepší říci, že z mnohem širšího spektra, a to ojedinělým způsobem a zajímavou muzikou, kterou si kapela postupně přetransformovala v něco zcela originálního, především pak s recenzovaným materiálem „The Maldoror Chants: Hermaphrodite“, což se v dnešní době cení. Svůj postoj ke Schammasch a hlavně posun na recenzovaném EP nejlépe vystihnu, když připomenu úryvek z recenze na „Triangle“, kterou jsem napsal pro Marastmusic. “Schammasch svojí muziku tvoří svojsky a nebojí se překročit stín blackmetalové…

Asagraum je, nebo spíše byl, mezinárodním black metalovým projektem složeným z dívek – Obscura (Nizozemsko – vokály, kytara) a Trish (Norsko – bicí). Zatím co jsem psal tyto řádky, Trish se kvůli osobním rozporům s frontmankou z řad Asagraum odporoučela a byla nahrazena pro mě zcela neznámou bubenicí A. z Nizozemska, takže Asagraum je už čistě nizozemskou záležitostí. Vyhnu se hodnocení, jak která muzikantka vypadá, jak je a není přitažlivá (jak má mužské osazenstvo tendence řešit, co jsem zase viděl), protože o to v hudbě přece nejde a není to důležité. Důležité je, jaká je hudba Asagraum. „Potestas Magicum Diaboli“…

Najít se v hudbě. V jejím zvuku. V její síle. Každý se asi může najít v něčem jiném. Uvidět se v zrcadle, které odráží to nejvnitřnější z něj. Nebo naopak uvidět protipól, který mu v životě schází. Dotvořit se skrz emoce. Po pravdě, nikdy v minulosti bych nevěřila, že se jednou uvidím v zrcadle, o které se při sebemenším doteku pořežu. Mors Subita funguje jako zrcadlo, skrz které náš odraz krvácí do jiného prostoru. Kdysi jsem neměla ráda agresivní hudbu. Bála jsem se, že při poslechu tak tvrdé hudby sama začnu být agresivní, tvrdá, že skrz můj solar vyhřezne vetřelec… takže jsem poslouchala hudbu vyváženou, intelektuální, elegantní. Hledala jsem…

Norsko dalo světu excelentní black metal a Švédsko neobyčejný melodeath. Kde v téhle charakteristice stojí Finsko, to je otázka. Když se zamyslím nad tím, co většinou opakuji jako mantru ve svých recenzích, Finsko charakterizuje především vynikající technika, kvalita a potom nějaký podivný druh lyriky, která v sobě tříští jako vlny obraznost východní duše, severského tíhnutí k depresi a západní uspořádanosti. Finům tenhle koktejl vlivů, který pochází z jejich historie dodává podivuhodný charakter hudbě, kterou tvoří. Potrpím si na finskou nejednoznačnost, která rozhodně není skandinávská a musím se přiznat, mám to stejně jako s noži. Můžu obdivovat hodně druhů, tvarů a značek, ale když si mohu…

Na konci roku se mi do rukou dostala deska, po které jsem pošilhával, protože už její obal si zaslouží pozornost. Ovšem to hlavní je skryto na debutovém kotouči death metalové kapely Cranial Carnage z Uherského Ostrohu. Ze všeho nejdřív si pojďme kapelu trochu představit. Na počátku všeho byli bratři Marty (kytara) s Rebusem (vokál), kteří za bicího doprovodu Zbyni fungovali pod názvem Grave in Mind. Sestava si prošla několika změnami, aby se za hlavní zlom označily roky 2014 a 2015. Ustálená sestava, kdy bratry doplnili baskytarista Mára, kytarista Nagard a vládce bicí sestavy Volcano. V té době došlo i ke…

Nyní se povzneste nad všechny normy, formy a pravidla. Vezměte hudbu, v tomto případě metal, pokrájejte ho na drobné kousíčky, ochuťte kořením (minimálně) devíti dalších žánrů, přidejte avokádo, vše dejte do velkého hrnce s vroucí vodou a vařte na 666 stupňů po dobu 66 minut. Podávejte horké a ozdobené chilli papričkou. Přichází „metal for food“ a hlavními šéfkuchaři jsou Ellenséges Gombóc z Ji-had-hlavy! A na denním menu mají specialitu v podobě alba „Six Six Six Unwillingly Given Figs“. Chvíli jsem přemýšlela, jak styl této kapely pojmenovat… nakonec jsem usoudila, že nechám kapelu promluvit samu za sebe, a to přes popis stylu, který mají na…

1 8 9 10 11 12 32