Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Přiznám se, že polské kultaře Besatt poslouchám dlouhodobě, patří mezi moje velmi uctívané skupiny a vše co udělají, jim zhltnu i s navijákem, a to platí i o poslední řadovce „Anticross“, vycházející z útrob labelu Zero Dimensional Records v průběhu minulého roku. Ať už Besatt hráli svůj devadesátkový black  se „skřetím“ vokálem a samým Satanem a Bafometem, nebo vyrukovali s masivním, techničtějším a thrashem ovlivněným zvukem, vždycky v tom byl obsažen otisk Besatt. Pokaždé to mělo jakési nepopsatelné kouzlo. Každé období mělo jasně definovatelná pozitiva, jež nešla přehlížet. Jistě, některá alba byla slabší, jiná silnější, tak už to bývá. Hlavně v…

Člověk, který trochu sleduje (pop)kulturní dění si jistě všiml, že Tribulation jsou dnes horké zboží. Mluví se o nich nejen v rockovém a metalovém tisku a blogosféře, ale i v médiích s širším záběrem, jako třeba ve vlivné indie publikaci Pitchfork, video recenzi na Down Bellow zveřejnil také youtuber Anthony Fantano, který je pro některé metaláky chodící definicí hipstera. Tribulation k úspěchu taky pomohlo zařazení do různých nejen metalových playlistů na Apple Music a dalších streamovacích službách, což je dnes pro většinu hudebních posluchačů nejdůležitější způsob, jak objevovat novou muziku. Vrtá mi tedy hlavou otázka, co dělá kapelu, která vydala svůj debut…

S oznámením vůbec prvních detailů ohledně nového alba „Trident Wolf Eclipse“ a uveřejněním videoklipu „Nuclear Alchemy“ se spustila obrovská mediální masáž hodná jména Watain. I když jsou Watain mnohými zatracováni za prodělanou transformaci své dřívější hudební esence v epičtější a otevřenější výraz, který dosáhl bodu maxima s předchozí nahrávkou „The Wild Hunt“, člověk má jistá očekávání, ať už patří do toho, či onoho tábora. Ať už čeká na zázrak, nebo na ještě větší odklonění se od původního zvuku. V tomto případě se budeme dívat zpět do minulosti, ale bez přítomnosti oné temné přísady, jež činila z formace vedené Erikem Danielssonem…

Kvarforth je sám o sobě velice specifickým zpěvákem a hudebním skladatelem, který má navíc talent k hledání mistrovských muzikantů, jimiž se rád obklopuje, a to bylo a je základem pro nenapodobitelný hudební vzorec, jemuž se nikdy nikdo nepřiblížil a nikdy nepřiblíží. Díky tomu se ze Shining velice brzy stala uznávaná veličina (především alba „V – Halmstad“,  „VI – Klagopsalmer“ a  „VII: Född förlorare“ považuji za zásadní díla), avšak veličina s kontroverzním pohledem ze stran fanoušků i kritiků, za čímž hledejme především Kvarfortha. Co je hlavní, zde se na primitivní, stokrát ohraný black metal, který zní jako stá kopie toho a onoho, jednoduše nehraje…

Za každým albem stojí mraky práce a nejinak tomu bylo i u loňské novinky crossover/metal/core (vyberte si) kapely Bikkinyshop a jejich alba nazvaného „Posh“. Pod přesmyčkou slova shop se nachází jedenáct písní zabývajících se falešným luxusem, falší, pozlátkem… … a živou energií nabitou muzikou, která se narodila v bratislavském studiu Negative Tunes pod dohledem Jara Lukáča, grafiku měl na starost frontman Kurtizán z 25. Avenue Dan Kurz. Na „Posh“ nechybí ani hosté, třeba Jozef Czenda Urbánek nebo diva Ester Pavlů, se kterou se mohli fanoušci seznámit na předchozí desce „King’s Court“. Hlavní role však mají čtyři muzikanti, kteří tvoří Bikkinyshop.…

Milá překvapení. Kdo by je neměl rád? A přesně tím pro mne byl vcelku nenápadný loňský release od Italů Eternal Silence. Jak asi každý ví ze zkušenosti, regrese k průměru je nevyvratitelný fakt lidského života – být průměrní je úděl většiny. Recenzenti se v podstatě topí v návalu průměrné a podprůměrné produkce, při jejímž poslechu člověk musí dumat nad zbytečností lidského pachtění – kolikrát mě při poslechu některého alba napadlo, proč tohle vlastně někdo dělá? S podobnými pocity jsem zápolil, když se mi do rukou dostalo Mastermind Tyranny (na mě trochu fádně působící obal tomu taky nepomohl). Naštěstí se moje…

Pakliže se říká, že v Brně je nuda, tak se to samé nedá říct při poslechu nové desky brněnské kapely Phylactery. Ostatně to samé se nedá ani říct o členech kapely, které jsem měl možnost potkat loni na akci Necro metal pilgrims vol2 kde kapela vystupovala. Elevator party. Death metal, kterým se kapela Phylactery prezentuje, je spíše z nové generace, ačkoliv starou školu lze v jejich tvorbě rovněž zaslechnout. A tak kromě klasických riffů obsahuje jejich první plnohodnotný počin i trochu těch inovací. Deska nese název Aeber a ačkoliv je na ní celkem 11 věci. Je vcelku krátká, a to…

Town Tundra je kapela, která byla založena v roce 2009 za mrazivým polárním kruhem v ledových ruských končinách města Murmansk. Polární noci jsou zde dlouhé, a tak za dobu své existence kapela vytvořila dvě EP a dvě dlouhohrající alba. Na jejich nejnovější album „Misanthropy Never Fails“, které přišlo na svět minulý rok v říjnu pod Wormholedeath, jsem se podívala podrobněji. Album je zejména pro milovníky melodic death metalu, kterého vám tato pětičlenná kapela naservíruje celých deset skladeb. Tohoto žánru se obstojně chytili a v jeho modernější formě se linek drží od začátku do konce. Nechybí tedy kytarové riffy, growling, ale jak u modernějších forem…

Hype kolem nového alba Harakiri for the Sky je již značně velký, pojďme tedy ještě přitopit malinko pod kotlem touto dochvilnou recenzí. Musím přiznat, že do recenzování jsem nešel jako velký fanboy. První desku, kterou jsem si blíž poslechl, byla až jejich předloňská III: Trauma. Ta se mi sice poslouchala příjemně, ale nechytla mě natolik, abych si ji pouštěl pravidelně, nebo abych dostal chuť si poslechnout dřívější diskografii kapely (musím říct mea culpa, protože album se u mě teď válí permanentně v playlistu). S poslechem Arson se ale vše kompletně změnilo. Nejdřív krátce k mojí malinké nedůvěře k k HFTS.…

1 8 9 10 11 12 33