Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Redaktor Royal Blunt pro vás připravil black metalové recenze. Pokud nesouhlasíte s jeho názorem, tak mu to dejte hlasitě najevo v komentářích. Zanechte taky like, protože bez lajků na Facebooku dnes ani kuře nehrabe. Náhledový obrázek je z bookletu posledního alba Mephorash. Cirith Gorgor – „Sovereign“  Letos se dočkáme nejen jednoho, ale dvou alb legend beneluxského black metalu. Kromě belgických Enthroned, kteří v červnu vydávají už jedenáctou desku, letos vydali své sedmé LP také holandští Cirith Gorgor. Tato holandská pětice, která je na scéně už od roku 1993 (původně si říkali Dark Sorceress), hraje úderný, melodický, na riffech založený black…

Občas se dostanu k albům jako slepá k houslím. Album „Hnus umírající“ od kapely… ehm… Hnus umírající se mi ocitlo na stole shodou okolností. Není finské, ale české. A je to black. Takže pro mé zaběhnuté recenzentské koleje představuje album velký atyp. Po pravdě, trochu jsem se bála. Kdysi dávno se mi podařilo napsat pár recenzí na black metalová alba, jenže jejich protagonisté brzy zjistili, že si z blacku dělám legraci, a po troše nepříjemné korespondence jsem raději vystoupila z kalných vod krutosti a věnovala se nadále žánrům, ve kterých přeci jen vidím na dno. Na druhou stranu, za ta léta jsem…

Italská kapela Ulvedharr, která má za sebou tři alba a dvě EP, letos vydala singl „Cold War“ a následně celé nové album, v němž je i tento singl obsažen. Novinka „World of Chaos“ vyšla koncem března u Scarlet Records. Tak se na ni pojďme podívat… Hned od začátku je jasné, že se jedná o pořádnou dávku metalové hudby, především v trashovém stylu. První flák „What Have We Done“ naservíruje řízné kytarové riffy, nechybí kytarové dvojhlasy a energické bicí. Vokál zastupuje growl/scream s podporou back vokálů. Dostává se i na svižné kytarové sólo a melodické vyhrávky, tremola, zkrátka vše, co v této především…

Epický melodeath má ve Finsku tradici, je to subžánr, který se dobře prodává a po kterém fanoušci prahnou. Epická témata k metalu neodmyslitelně patří. Znít jako soudtrack k fantasy velkofilmu je snem mnoha hudebníků. Finským Brymir se tento záměr zdařil. A v dnešní době patří helsinská kapela k tomu nejlepšímu, co se odehrává na finských pódiích v oblasti epického melodeathu. Brymir přišli na svět v roce 2006 a albem „Breathe Fire to the Sun“ (2011) určitě zaujali. Od počátku byli zřetelní, především díky své technické, brilantní instrumentaci a dynamickému projevu frontmana Viktora Gullichsena. Přestože byl debut zdařilý, vzhledem tomu, že slavnější Wintersun vydali o necelý rok…

Německá parta Architects of Aeon vytvořila album u nahrávací společnosti RECORDJET. Je to již jejich druhý počin, prvním bylo EP „Khanos“ (2017), které také doporučuji. Nyní si ale pojďme rozebrat aktuální desku „Koloss“. První song krásně střídá rychlé drsné pasáže s tvrdě melodickými částmi, nechybí technické prvky ani ostré disonanční akordy, a do toho je zde ke slyšení i zajímavá kombinace vokálů. Krásně zabarvené decentní sólo před totální sypačkou a následuje opakování prvního ústředního riffu, který se nakonec rozvede jiným způsobem do finální části songu. Poslech tohoto songu jsem si vskutku užil i s odstupem, jde o povedený otvírák stejnojmenného…

Taková ta parádička, vonící po staré rtěnce, cigaretovém kouři, použitém prostěradle v provinčním hotelu a zbytcích od snídaně. Taková ta hudba, která sedí k čtení amerických románů ze šedesátých let a k nákupu cigaret bez filtru. Hudba na večerní jízdu v kabrioletu. Hudba, kterou si člověk pouští po rozchodu. Náladovka. Vymazlená. Jako holka v baru, která má první vrásky, ale pořád by ještě stála za hřích. Omlouvám se The Road. Jejich debutové album jsem slyšela až teď. Byla to chyba. Měla jsem ho slyšet už dávno. Chtěla jsem ho slyšet vždycky. Road to Jerusalem nebo raději The Road jsou kapelou, která v sobě propojuje zajímavá jména.…

Helevorn – španělská kapela, o které jsem nikdy předtím neslyšela, ale která mě uchvátila a přesvědčila svým novým albem, nesoucím název „Aamamata“. Na této desce není nic, co by bylo nějak přehnané, co by „bilo do uší“ nebo co by naopak chybělo. Vše je ideálně vyvážené a krásně do sebe jednotlivé instrumentální složky zapadají. Zkrátka to klukům šlape tak, jak má. Na úvod alba nás banda přivítá skladbou „A Sail to Sanity“, kdy si intro vzala do svých rukou čistě jen kytara, která jede v rovné, ale už na začátku nadějné lince. Plynule na ni navazují ostatní nástroje a ještě…

„Deska „Ethic of Radical Finitude” skopne stoličku pod vámi, a za houpání se sem a tam budete vnímat jen odeznívající prázdnotu a skličující nože úzkosti, vnikající hluboko do srdce a bodající do vašeho mozku, přesto nabídne i polohy smířlivé a loučící se.“ Přerod lidské mysli do sebezničující zhouby Downfall of Gaia lze směle označit za stoupající hvězdu na post-black metalových nebesích, stejně jako například Harakiri for the Sky. Zde ale podobnost končí. Downfall of Gaia totiž vyšla z black/crustu, a především na své druhé úspěšné desce „Suffocating in the Swarm of Cranes“ našla smysl v post-black metalu, zalitém do betonově…

A tak to dopadne, když hrajete příliš dlouho doom. Ano, znám dost muzikantů, kteří si od depresivních a hlavně pomalých metalových forem chodí odpočinout do jiného světa. Death metal se přímo nabízí. Muzikanti, jejichž chystané album se mi dostalo na stůl, jsou dobře známí a já na ně dost trpím, ovšem samozřejmě si je spojuji hlavně se Swallow the Sun. I když, pánové jsou zrovna hodně variabilní typy, které dokážou převlékat svou chameleoní kůži jako nic. Na počátku death metalové kapely Hedonihil stál kupodivu nejméně nápadný člen Swallow the Sun Juuso Raatikainen. Ano, bubeník, který, ač je velice dobrý, na…

1 9 10 11 12 13 42