Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Hodina mezi psem a vlkem, hudba mezi black a doom metalem. Ponurá hudba, mlžně zakalená oparem truchlivého svítání. Kanadští Altars of Grief vydali své nové album už březnu letošního roku, ale v záplavě novinek mi drobná, nepravidelná perla unikla. „My god! I’ll see the Heaven’s burn! I’ll never forgive you for this!“ Album „Iris“ se možná blíží víc melodickému death doomu, ale má nádherné, temné chvíle, kdy zní velice efektním blackem. Atmosféra protahované deprese je zesilovaná střídáním nejrůznějších poloh hudby, ze které vyvěrají potoky pomalu se valící do hlubin. Existenciální album od března, kdy spatřilo světlo světa zvolna…

Celá diskografie finských Omnium Gatherum se pohybuje na tak špičkové úrovni, že se jejich alba vždycky dost špatně hodnotí, protože kritik mívá sklony k desítkám. To samé platí i o čerstvé novince „The Burning Cold“. Špatně se hodnotí, protože převyšuje kvalitu a navíc, tím, že se obloukem vrací k době, kdy Omnium Gatherum nahráli ikonické album „Stuck Here on Snakes Way“, uvádí fanoušky do mírně extatického stavu. Jsem fanouškem… a proto odkládám veškerou objektivitu. Asi by mi gentlemani z kapely dali pěkně za uši, kdybych napsala, že „The Burning Cold“ je vynikající sólové album Markuse Vanhaly. Neodvážila bych se takovou věc napsat bez…

Finský melodeath je návyková záležitost. Ve většině případů člověk ví, že se nesplete, pokud si ho pustí, a to dokonce i v případě docela neznámých kapel. Finové mají ve zvyku nože a melodický death metal vyrábět v dost vysoké kvalitě. Nejinak je tomu u Earthgrave a nového alba „First Snow of the Final Winter“. Earthgrave nepatří k zavedeným stálicím finské scény, a právě vydané album je, pokud nepočítám demo z roku 2016, jejich dlouhohrajícím debutem. Kapela z jižního Finska vznikla v roce 2014 a zatím tedy stojí pořád na začátku. V dobách proměn, experimentů a prolínání žánrů si Earthgrave vybrali přímou stezku, vyšlapanou slavnějšími předchůdci.…

Kobra and the Lotus je kanadská skupina, která díky svému svěžímu přístupu k power metalu v posledních letech získává stále větší mezinárodní popularitu. Její hudba je ovlivněna heavy metalem a hard rockem staré školy, zejména novou vlnou britského heavy metalu, a americkým power metalem. Pro Kobra and the Lotus jsou ale charakteristické hlavně výrazné melodie s přímo hitovým potenciálem. Jak se dá čekat od melodické metalové skupiny s ženskou frontmankou, písně jsou někdy až něžné a zasněné, v základu je ale Kobra and the Lotus power metalovou skupinou, která má blíž tradičnímu heavy metalu než hitovým mašinám jako Evanescence nebo Delain. Na albu najdeme řízné…

Mnozí z nás v horkých letních dnech jistě nepohrdnou osvěžujícím vánkem. Havířovská úderka Antigod nabízí do těchto dní nadstandard v podobě desky „W.R.A.T.H.“ (When Righteousness Aims to Hell), ve které vypouští ve třinácti flácích nefalšovanou sibiřskou zimu, zachycující kruté zážitky československých legionářů v posledním roce 1. světové války. Kdo zná předchozí desku havířovských chasníků „Wareligion“, toho by nemělo na novince nic překvapit. Ale přesto jsou dvě věci jiné. Tou první je, že kapela poprvé vyrazila nahrávat do jablunkovského GM studia, a druhá věc se týká zásadní změny v sestavě. Dlouholetý kapelník a basák Martin „Hadgi“ Stoklosinský dal na dobu neurčitou vale aktivnímu…

Nezastírám, že Mountaineer je intelektuální hudba. Je. Hudba libující si ve zvuku raných devadesátých let, v shoegaze, indie rocku, post rocku a djentu. Mountaineer ale zůstávají stále jednou těžkou nohou pevně na metalovém základu, který z nich dělá zajímavý hudební hybrid, který se příjemně poslouchá i přes své výrazné sklony k depresi. Jestli bylo album „Sirens & Slumber“ z minulého roku hlavně lyrickou cestou po příjemných tónech, která se vlnila stužkami tlumených odstínů melancholie, „Passages“ je album, ve kterém už pro něco tak decentního, jako je melancholie, není místo. Ta se přelila v počátek závažné deprese a Mountaineer přicházejí s naprosto novým pohledem na svou tvorbu.…

Nocturnal Pestilence jsem ve své recenzi k desce „I, Eternity“ (k přečtení zde pro porovnání) strhal s tím, že šlo ve všech směrech o hudební katastrofu. O to více jsem byl překvapen s prvním poslechem nahrávky aktuální – „Fire & Shade“. Pokud si dobře pamatuji, kritizoval jsem jak produkci a instrumentální podklad, tak vokální sféru působící v podstatě nesnesitelně. Nocturnal Pestilence jsou zpět a na „Fire & Shade“ se představují ve zcela nové formě, což jsem tak nějak při psaní recenze na mou osobou haněnou desku tušil, a mé tušení se potvrdilo. „Fire & Shade“ – pod jednoduchým, ale krásně…

Hudba se na nás hrne ze všech možných směrů světa a ani metalová scéna nemá hranic. Díky následující desce jsem se seznámil s další zemí a samozřejmě tvorbou další kapely. Takže, dámy a pánové, deska „Alif“ od Lelahell z Alžírska! Z hlavního města země na severu Afriky přichází přes Středozemní moře doslova death metalová tsunami, která má sílu! Tělem, duší i mozkem kapely je na tamní scéně moc dobře známá postava, čtyřicátník Redouane Aouameur. Lelahell byl zpočátku one man project, kdy jako důkaz poslouží EP „Al Intihar“ (2012), které si sám nazpíval, nahrál veškerou hudbu i zmixoval. Tohle dílko vydal…

Jsou recenze, které člověk napíše, aniž by se musel moc zamýšlet. A jsou takové, které si musí vysedět, zvažovat, jaká zvolit slova, charakteristiky, srovnání. Občas sedím a pouštím si zas a znova album, se kterým mám potíže, pokouším se s ním žít, vnímat ho hlouběji, psát si o něm s jeho tvůrci a snažit se vcítit do jejich představ. Podobnou situaci jsem řešila při hodnocení alba „The Gale“ od švédsko-finské kapely Coldbound. Hodnotit alba kapel pocházejících z metalových velmocí je obtížnější právě proto, že ve Švédsku i Finsku je s čím srovnávat. Recenzent má mnohem vyšší nároky na Seveřany než třeba na Italy a…

1 9 10 11 12 13 36