Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

„Oceanum“ je fascinující album, které zaujme na první poslech svou neuvěřitelnou variabilitou, odstíny všeho, co je možné slyšet v moderních metalových formách a velkou emocionální silou. Jyväskylä je město zatížené na kvalitní smutek v podobě mnoha teskně naladěných kapel, pohybujících se od blacku přes doom po nejrůznější formy post metalu. Jako by to Lucidity věděli. Jako by to vnímali a vtahovali do svých hudebních pórů. Jejich nové album totiž spojuje veškerou diverzitu jyväskylské metalové slohotvornosti. Občas je možná až příliš stylově roztříštěné, na druhou stranu, ta pestrost je v mnoha ohledech okouzlující. Lucidity začínali jako melodic death metalový band. Ovšem ani v roce 2015,…

Když v roce 2016 vydala kapela Marianas Rest své první dlouhohrající album „Horror Vacui“, zaujala poměrně široké publikum i recenzenty zaměřené na death/doom metal. Debutové album znělo více než slibně a to, že je Marianas Rest zajímavý projekt, dokázal i fakt, že si kapelu na své turné do Ruska vzali slavní Dark Tranquility. Od roku 2016 se viditelně nic velkého nedělo. Kapela o sobě dávala znát jen velmi nenápadně, doznala nějakou tu změnu v line-upu a příliš se neprosazovala. První album se ale dostalo do povědomí a rozhodně nezapadlo, naopak. Přestože měli Marianas Rest za sebou jen „Horror Vacui“, etablovali se…

Čistá kytara, klid, napětí, stupňování… Ano, přesně tak začíná album „Amnesia“ kapely InnerSphere z Plzně, o kterém můžu říct, že mě opravdu nadchlo. Na to, že je tato banda tak mladá (založení koncem roku 2015), odvedla opravdu kus práce. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela a přiznávám, že jsem tímto přišla o hodně, protože celé album jsem hltala jedním dechem. Tolik rozmanitosti, technických vypracování a tak moc pasující disharmonie najednou jsem už dlouho neslyšela a těžko jsem hledala něco, co by se dalo kapele vytknout. Pojďme se na ně tedy podívat více do hloubky. Po tomto pomalém nástupu a prologu se…

Italský melodický death metal, citlivě mixovaný s matnými gotickými náznaky, má svého velmi dobrého a stále se zlepšujícího představitele. Je jím Lahmia, kapela, která už se pohybuje na metalové scéně od roku 2001 a za tu dobu už si stihla udělat poměrně pěknou skupinu fanoušků, takže nejde o úplně neznámý band. Lahmia se dost let hledala a střídala styly. Nakonec se přimkla k melodickému death metalu skandinávského typu, ale nechala si některé prvky italské zvukomalebnosti a melancholie. Přesto bychom v novince „Resilience“ medonosnou Itálii rozhodně nehledali. Lahmia si prošla mnoha pády, kterých bylo víc než vzestupů. Paradoxně nejhorší roky zažili její členové v roce…

Izraelská/Jeruzalémská kapela, žánrově především black metal okořeněný jihovýchodními nástroji a folklórem. V jejich hudbě je použito více etnických nástrojů, kromě základní metalové sestavy (bicí, kytary, basa, zpěvy) můžeme slyšet navíc nástroje jako živě nahraná darbuka (malý bicí nástroj, obdoba bonga), netradiční dechy a také saz (nástroj jako by vznikl zkřížením loutny a balalajky). Ve skladbách jsou často používány kytarové techniky jako tremola, flažolety a power akordy. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to je vlastně pořád na jedno brdo. I když kombinace etnických nástrojů a orientálních prvků působí hodně exoticky, unikátně a vytváří jistou cizokrajnost, čistě metalová složka je složena jen…

Neextrémní v extrémním metalu  Pamatuji, jak jsem poprvé podlehl kázání Adama Michala Darskiho a jeho učebnic rouhačství „Evangelion“. Pamatuji, jak jsem byl uchvácen ze zběsilé zuřivosti, temné aury a barvitých uměleckých podobenství, přičemž ono hluboké umění dýchalo z démonických přebalů alb i z videoklipů, nemající obdoby ve svém provedení a promyšlenosti. Pamatuji na následující desku „The Satanist“, spíše do black metalu černě zbarvenou sbírku skladeb, které se k posluchači nedrásaly tak drsně, hrubě a zuřivě. Spíše se plížily jako stín, promyšleně a kultivovaně. Tou dobou popularita kapely rapidně vzrostla, leč korunu králů extrémního metalu si Behemoth nasadili již roky před…

Švédský label Black Lion Records má velmi šťastnou ruku na dobré kapely. Poslední vynikající vydavatelský počin se odehrává ve velmi trudnomyslném doomovém tempu. A nutno říct, že label objevil černou perlu. Protože Vanha je jako cejch, vypálený do duše. Bolestně krásná, křehká, a přitom neskutečně maskulinní. Je to doom, který zvolna odtrhává svaly od kostí. A přitom nepohne člověkem víc, než mu posluchač sám dovolí. Vanha rozhodně není početná kapela, ve skutečnosti ji tvoří hlavně Jan Johansson, multiinstrumentalista s nádherným, sytým hlasem, plným nekonečně tísnivého smutku. Jan Johansson, který je ještě hybatelem black/folkových Frostvang, je typický severský solitér s dlouhými vousy, dlouhými riffy…

Poslechněme si jeden příběh mladých bardů, kteří svou tvorbu započali v roce 2013. O rok později začali vystupovat živě a v roce 2016 vyšlo na svět EP „Beneath the Stars“. Mezitím došlo k větším změnám v sestavě a nyní skupinu tvoří 6 členů. Šestice minulý rok, s osmičkou na konci, vyšla na světlo světa s novým debutem „Misty Tales“. Jedná se o Emerald Shine, velice nadějnou formaci z Novojičínska, jejíž žánr je v podstatě nedefinovatelný. Najdeme tu folk metal, symphonic metal, classic rock, ale i tvrdší odnože. Nechci tudíž škatulkovat, album je krásně rozmanité a v tom je to kouzlo.…

„And the fire burns at the edge of the dawn…“ Stíny, které vystoupily ze života tesklivého runopěvce, se pomalu a nikoli bez bolesti mění v matné světlo nezapadajícího slunce. Smutek ho ještě celé nespolkl, naděje šátrá prochladlými paprsky po účastnících skončených lamentací. Pozůstalí se rozcházejí a sledují světlo. Zní hudba, ve které je citelná úleva. Ano, úlevná hudba. Krásná múza Aleah Starbridge zemřela v roce 2016. Prošla tímto světem proto, aby se ho dotkla a vzlétla. Finové mají krásný mytologický obraz, cestu ptáků, tvořící Mléčnou dráhu. Cestu zemřelých duší, které putují… kam asi? To nevíme. Aleah vzlétla a zmizela za horizontem,…

Někdy na konci roku 2018 mi zapadl jeden černý kousek za nehty, a protože jsem hovado, tak jsem si jej vybral až na začátku roku 2019, abych zjistil, že se jedná o novou desku Frýdecko-Místecké Tortury „Psychopompos“. Kvasil celkem vydatně a už začal i trochu hnisat, takže mám teď ruce mírně zčernalé, nicméně přehrávač mi desku přehrál. No jo, ale již nevydal. Temnota pokryla integrované obvody a do stroje zanesla jen chlad a zmar. Rozhodně budu mít co dělat, abych to odtama dostal. Klika od dveří mého pokoje zmizela, nebe padlo a z reproduktoru počaly téct proudy krve. To je prosím…

1 10 11 12 13 14 42