Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Musím se přiznat k jednomu strašnému hříchu. Jsem mužský šovinista. Pro recenzenta metalu by to nebylo až tak strašlivé stigma, recenzenta ženského pohlaví to ovšem staví do dost prekérní situace. Ano, přiznávám veřejně a úplně, mám prostě problém s ženskými vokály. Ne v jazzu, ne v klasické hudbě, ale na poli těžkého kovu dost. Prostě ženy ignoruji, pokud nezpívají podobně jako Johan Hegg, a takových je pohříchu málo (tímto děkuji Arch Enemy za jejich existenci). Díky šovinismu a naprosté zaujatosti mužskými hlasy, neřkuli vousy a jinými pěknými atributy jsem dost dlouho ignorovala druhé album End of Aeon a tvářila se, jako že neexistuje. Konec roku…

Ruská metalová scéna nabízí hodně zajímavě znějících projektů, které mohou člověka překvapit. „Karma Rassa“ je ruská kapela. A překvapivě dobrá. Na scéně se petrohradská formace Karma Rassa objevila v roce 2013 a o rok později vydala debut „Music into the Void“. Zajímavá, atmosférická hudba se vyvarovala běžných nedostatků debutových alb a působila hodně zrale. Kapela byla od začátku velice silná v instrumentaci, jde o hodně schopné hudebníky, ne nadarmo se v jejich diskografii objevuje i cover Jeana-Michela Jarreho, který svým zvukem už hodně let fascinuje, jak vidno, i metalové tvůrce. Právě klávesy jsou dost dominantním prvkem zvuku Karmy. Elektronická složka vystupuje nad dost nenápadné…

Švédské Netherbird sleduji již nějaký ten čas, mám k nim osobních vztah, který zde zmiňovat raději nebudu, ale musím říci, že jsem si po prvním setkání s jejich tvorbou ihned oblíbil jejich zvláštní mix žánrů, pojímající vkusně melodický black metal s vlivy death metalové školy a jemné gotiky a to vše s tváří typicky švédské metalové hry, kterou ihned každý posluchač, mající alespoň trochu naposloucháno, rozpozná. Osobně jsem začínal na desce Monument Black Colossal, na níž jsem v době objevení tělesa ujížděl velice často a neustále se k ní rád vracím, i když mi přijde, že album se ven prodralo…

Když vydali Project Silence v roce 2012 svou první dlouhohrající desku se stručným názvem „424“, ve Finsku se zjevila nová industriálně elektronická hvězda. Kapela pocházející z Kuopia vznikla v roce 2008 a oťukávala terén s několika singly. „424“ byl vynikající debut a od té doby Project Silence rozhodně hudebně nestojí ve stínu finských industriálních polobůžků, jakými jsou Turmion Kätilöt nebo Ruoska. Naopak. Protože nejsem finský recenzent, můžu si dovolit hereticky říct, že „Project Silence“ jsou rozhodně nejlepší industriálně-elektronická kapela Finska. A po poslechu nového alba se mé přesvědčení ještě prohloubilo. „424“ jsem nejdřív chtěla odložit. První píseň mě nezaujala, ale pro jistotu jsem projela…

Bloody Hammers se nevyznačují hudebním stylem, jemuž bych holdovala plnými doušky, z „Lovely Sort Of Death“ však čpí nefalšovaná dávka husté okultní atmosféry uvrhávající posluchače do hlubin černých snových světů a chladivých štiplavých mlh. Už jenom samotný obal jest syrovým ztvárněním čarodějnického rituálu uctívajícího ďábelskou entitu, plíží se z něj naturálnost upozorňující na tajuplnou atmosféru, která vaši duši rozseká na kousky, i když se nejedná o kovovou řežbu. Tito američané jsou totiž představiteli hned několika odnoží rocku, na tomto počinu splétají starý gothic rock s psychedeličnem stříklým silným vlivem paganismu. V některých pasážích podléhají své hutné atmosféře a chytají se otěží dunivého doom metalu.…

O této kapele jsem se poprvé dozvěděla na facebookovém profilu Support Underground, který ve velkém sdílel jejich nové album – Failure of Humankind. Protože se mi většina kapel od Supportu líbí, řekla jsem si, že by nebylo od věci poslechnout si i tuto. Na Bandzone jsem našla pouze songy z jejich prvního alba a na základě jejich poslechu jsem si o kapele udělala určitou představu. Zařadila jsem si je do škatulky průměr, který mne příliš neohromil. Co jsem ale na albu opravdu nemohla vystát, byl zpěvákův hlas, který mě nutil přerušit poslech každé dvě písně, protože jsem ho prostě nedokázala…

Finská doom metalová legenda Spiritus Mortis se na konci roku 2016 vrátila po sedmileté odmlce na pódia a představila nové album „The Year Is One“.  Kapela, která je považována za zakladatele doom metalu ve Finsku, byla založena v roce 1987 pod názvem Rigor Mortis, později, už jako Spiritus Mortis, vydala pěknou řádku nahrávek, z nichž největší úspěch slavila v roce 2004 s albem nazvaným prostě „Spiritus Mortis“. Zpěvák Sami Hynninen (Albert Wichtfinger), který je u nás známý především jako hlas jiné finské legendy, Reverend Bizarre, tentokrát v lenivém dumavém rytmu přináší posluchačům hodně příjemný retro poslech, vyznačující se jednoduchou melodickou linkou a zvukem, který…

Žánr: symphonic/gothic rock Země původu: Česká republika (Brno) Rok vzniku: 2007 Rok 2016 byl na jižní Moravě, ale především v Brně velmi plodným rokem, to můžeme konstatovat již teď. Své želízko do ohně přihodila i kapela Rosa Nocturna, která letos vydala své EP a v pořadí druhý počin – Zapomenuté příběhy. Nejprve ale něco o samotné kapele. Její vznik se datuje k roku 2007, ovšem vlastně od počátku věků bojuje s velkými změnami v sestavě. Ty první se dějí již při vydávání prvního alba V tmách (2010), kdy skupině odchází klávesák a stávající zpěvačku nahrazuje nová tvář. Tyto patálie se bohužel nesou…

Že Metallica umí napsat chytlavý či zajímavý song a to i třeba na delší stopáži, se spory nevedou. Co však bude vždycky budit vášnivé diskuze a emoce je otázka, zda ještě někdy výrazněji nahlédne do žánru, který budovala v prvních deseti letech své existence. Jsem toho názoru, že aktuální album tyto debaty ukončí. Bohužel ne tím způsobem, jakým by si nejzatvrzelejší metly přály. Propagaci alba odstartoval klip k titulní písni „Hardwired“ a očekávatelně vzbudil nebývalý zájem a téměř celoplošnou náladu širokého publika „že to s Metallikou ještě teda zkusí“. Důvodem byl zhruba tříminutový thrashový nátěr, který kapela neudělala tři…

Z finského Lahti vtrhla do prostoru zmije, finsky Kyy…black metalová kapela s debutovým albem „Beyond Flesh – Beyond Matter – Beyond Death“. A nováčci se do toho opřeli s velkou razancí. Už když v srpnu roku 2015 Kyy vydali první EP „Travesty of Light“, bylo znát, že rozhodně nezapadnou. Teď nabízejí dlouhohrající debut, který rozhodně stojí za poslech. Tedy, jestli máte rádi křik ponurých, zlých nekromantů, běhajících po finských lesích okolo sauny a kopajících do muchomůrek i zjihlých srnečků. Kyy jsou totiž zlí hoši. Ale kromě temnoty, řvané zloby v tunelu nenávisti a dalších klasických atributů zahrnujících velkou porci syrovosti i surovosti a nezastavitelnosti dopředu se…

1 18 19 20 21 22 31