Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Multikulturní tříčlenná kapela Ruins Of Elysium, jejíž členové pocházejí z Brazílie, Norska a Itálie, letos vydala nové album „Seeds Of Chaos And Serenity“. Její vznik se datuje do roku 2013 a od té doby stihla vydat jedno EP s názvem „Prince“ v roce 2014 a jedno full lenght album „Daphne“ v roce 2016. „Seeds Of Chaos And Serenity“ je symphonic metalový kousek, čítající 11 skladeb. Frontmanem je muž, což je lehce netradiční, jelikož se v tomto žánru setkáváme častěji s ženským hlasem. Zde se mikrofonu chopil Drake Chrisdensen, který se může pyšnit dobrým rozsahem svého tenoru. Je nutné říct, že hudba je to zajímavá. Přesto jsem ale byla při…

Známá finská kapela, která fanouškům melodeathu určitě neušla, vydává své páté album. A rozhodně jde nejen o nejfinštější album samotné Noumeny, ale i o nejfinštější album první poloviny roku 2017 obecně. Noumena tentokrát zpívá finsky a představuje posluchačům všechno, co voní severem. Kapela, narozená ve zhruba šestitisícovém městě Ähtäri, v oblasti Jižní Ostrobotnie již v roce 1998, je doma známá velmi dobře a za hranicemi také nejde o neznámé jméno. A možná ji znají i ti, co se s její tvorbou nikdy nesetkali. Je to ta skupina z vtipu o hledání ztracených kapel v lesích při pořizování promo fotek. Pravdou je, že tak, jako jiné finské…

V roce 2003 Stephan Löshcher, nebo jen Stephan L, založil sólový projekt, z jehož slupky se nakonec vyvinula avantgarde-black metalová formace Fjoergyn. Jednomužný projekt postupně nabaloval další členy, a dnes tak Fjoergyn čítá šest nesmírně instrumentálně zdatných hráčů. Fjoergyn v únoru představili nové album „Lucifer Es“. A tak jako u předchozích čtyř dlouhohrajících počinů je i tento komplikovaný, hodně barevný a nejednoznačný. Kdo by čekal syrový black metal nebo naopak stylovou symfonickou temnotu, gradující v často předvídatelných heroických pasážích, bude pravděpodobně trochu zklamán, protože jestli Fjoergyn něco umí dokonale, pak nedržet se absolutně žádné žánrové škatulky. Jejich žánr je… Fjoergyn. Homunkulus, který se narodil…

Kritik by se neměl usmívat. Rozhodně ne u smutné hudby. Neměl by cítit uspokojení z cizí práce, naopak, měl by jí podkopnout nohy, protože od toho tu mnohdy kritika je. Navíc kritik, který očekává album, o kterém předem ví, co napíše a jaké mu dá hodnocení může s ještě větší důležitostí shodit všechno, co by mu narušilo koncepci. Vyhlížela jsem nové album finských Kaunis Kuolematon netrpělivě, protože je to jedna z mých více než oblíbených kapel. Na druhou stranu jsem nedoufala, že mě překvapí. Byli předvídatelnou jistotou kvality, hloubky a síly. Věděla jsem přesně, co od nich mám očekávat. Na úvod musím říct,…

Pět let čekání na novou desku death metalistů Hypnos je u konce. Je tomu pár dní, co „The Whitecrow“ vyletěla prostřednictvím labelu Einheit Produktionen do světa a očekávání byla veliká, aspoň z mé strany. Sledovat díky sociálním sítím vývoj nahrávky bylo, troufám si říct, vzrušující, protože leader kapely Bruno Kovařík je perfekcionista. Na albu se dle jeho slov strávilo stovky hodin, plus probíhaly další nezbytné věci okolo, což muselo být sakra náročné, ale výsledek stojí za to. Pod konečný produkt se podepsala řada lidí, třeba Paul Speckmann (Master), jehož hlas můžete slyšet v úvodním intru. Po jeho slovech jsem očekával…

Metal jako hudební žánr rozhodně nemá kompaktní tvar, je to spíš slepenec pestrobarevných střepů, které drží pohromadě občas dost volně a občas až naprosto nepochopitelně. Všichni, kdo by chtěli tvrdit, že metal neposlouchají, protože je to stupidní řev pro ty méně obdařené v oblasti šedé kůry mozkové, obvykle netuší, co odsuzují. Protože do žánru, který může zahrnovat jak dřevní rytmus zoufalců, týrajících špatné nástroje neohrabanýma rukama, tak epicky kultivované symfonie, elektronicko–industriální chlad, operní hlasy luzných pěnic i třeba minimalismus, který osciluje na hraně docela jiných žánrů se dá schovat prakticky cokoli. Shoegaze není styl, který by k metalu organicky patřil. Jako podžánr…

Kalifornští Warbringer jsou kapelou, která se pomalu ale jistě dostává do povědomí metalových fanoušků. Za dobu svého působení se styl jejich tvorby formoval a měnil. V prvních albech se dle mého názoru snažili až moc podobat starým thrashovým legendám, což mi nikdy neimponovalo. V posledních letech však našli svou cestu jak spojit old-school thrash s tím moderním a tím u mě vzbudili zájem. Navíc, jak název napovídá, se tato sebranka věnuje válečným tématům a ty se neodráží jen v textech, ale jak můžeme právě na novém albu zaznamenat, tak i v hudbě. Tímto si Warbringer vytvořili svůj osobitý styl, který…

Když se řekne Espoo, možná se někomu nevybaví vůbec nic. Když se řekne jezero Bodom, asi běžnému člověku vyběhnou před očima staré novinové zprávy s nádechem děsivosti a poctivému milovníkovi metalu drobný chlapík s kytarou, za jehož zády se vynořuje pochmurný žnec s kosou. Od doby, kdy se na pódium postavil Alexi Laiho, aby vykřičel svůj vztek a ukázal, kdo je tu rebel, uplynulo dvacet let. A finský melodeath udělal od té doby asi tak velký skok, jako finský design od dob, kdy Alvara Aalta napadlo zmuchlat sklenici, po chvíli, kdy finští designéři zvedli do ruky sklenice, které mají jen dokonale čistý tvar.…

Je možná dost nebezpečné začínat recenzi tvrzením, že se nějaká kapela dostala na vrchol. Obzvlášť, když je tou kapelou Wolfheart. Nebezpečí tkví ve dvou faktorech. Prvním je ten, že čtenář už vlastně nepotřebuje vůbec nic vědět, protože fakt, že to dobré už mu byl sdělený a druhý faktor je ještě ošemetnější. Tuomas Saukkonen, zakladatel a tahoun Wolfheart má totiž nepěkný zvyk. Pokud se dostane na vrchol a pokud vytvoří něco výjimečně dobrého, má tendenci najít si něco nového a začít znovu od základu. Budu riskovat. Zkusím to. A napíšu, že Tyhjyys je dosavadním vrcholem Wolfheart a že tvrzení typu „finská…

Archeonic je groove metalová kapela z Mohelnice, která byla založena teprve před nedávnem –  v roce 2016. Sestavu tvoří skladatelská dvojice Mik a Lerry z kapely Scenery, na kytaru hraje Rades, bývalý kytarista metalcorové kapely No Honey, a za mikrofonem stojí Martin, dřívější zpěvák experimentální kapely Edain. Místo bubeníka není zatím stabilně obsazeno. Jejich první minialbum na sebe po jejich vzniku nedalo dlouho čekat a tak tu máme „16th Dimension“. Deska obsahuje celkem 5 skladeb a její poslech vám nezabere déle než 25 minut. První skladba na albu se jmenuje „Stray Soul“ a dočkala se mimo jiné i svého lyric klipu. Po jeden…

1 25 26 27 28 29 42