Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

„Mustan Kuun Lapset“ nejsou rozhodně neznámými nováčky, kteří by vydávali svou prvotinu. Zároveň ale nejde o muzikanty, kteří by své publikum nějak zvlášť zahlcovali nepřeberným množstvím alb. Poslední dlouhohrající deska vyšla v roce 2007, a to je, řekla bych, poměrně dost dávno, takže „Mustan Kuun Lapset“ mohli upadnout v zapomnění. Do roku 2017 se „Děti černého měsíce“ rozhodly vykročit s novinkou nazvanou „Saatto“, což je průvod nebo spíš procesí, jak by se dalo hezky česky říct. A jde o procesí zvukově zajímavých, melodických skladeb. Vyplatilo se počkat si na „Saatto“ tak dlouho. „Mustan Kuun Lapset“ jsou na finské black, dark metalové scéně už pěkně…

V předvánočním shonu se mi do ruky a do ucha dostala „Agonia“. Jistě, to ostatně všem, ale tahle „Agonia“ zřejmě neztratí funkčnost s posledním vyhozeným dárkovým papírem. Kupodivu mám neochvějný pocit, že se budu k téhle agónii vracet pro přídavek, abych parafrázovala svou nejoblíbenější kreslenou postavičku, kritika Antona Ega z Ratatouille. Finští Shadecrown mi navodili tu nejlepší předvánoční atmosféru… Shadecrown asi není jméno kapely, kvůli které si začnete s chutí číst recenzi a popřípadě ucedíte, že kritik je blbec, neb nepochopil, o čem hudba ikonického miláčka, po kterém pasete, je. Shadecrown je zatím neprobádaná krajina. Severská krajina, ve které se občas mihne nějaká ta finská…

„Chronic Hangover“ je hodně zábavná banda z Říma. Jejich hudba rozhodně neodráží bělostné odlesky mramorů z fontány di Trevi a neevokuje nám scény z Dolce Vita… Jedině, že bychom byli dost pod obraz. „Chronic Hangover“ k tomu, být pod obraz, koneckonců vybízejí. A občas se poslech jejich alba „Nero Inferno Italiano“ bez kocoviny prostě neobejde. Kdože jsou „Chronic Hangover“? Čtyřčlenný band se sešel v roce 2013 za účelem plození hudby ve stylu stoner/doom. O rok později natočil své první demo „Logicamente il Signore ci Punirà per Questo“ a po malých úpravách ve složení začal dokazovat světu, že si Itálie dlouhodobě nevystačí jen s „… O Sole…

The Unguided je švédská modern melodic death metalová kapela, založená roku 2010 členy Sonic Syndicate a Dead by April. Na kontě má tři alba, z nichž poslední, které vydali v únoru tohoto roku, se mi dostalo do rukou. Řeč je o Lust and Loathing. Kapela si za dobu své činnosti nepochybně vytvořila svůj specifický zvuk, který je snadno rozpoznatelný.  Avšak pro člověka, který ji nemá velmi dobře naposlouchanou, je jejich hudba dost snadno zaměnitelná se Sonic Syndicate. Jako již tradičně jsou ve skladbách dva hlasy. Čistý, zastoupený Rolandem Johanssonem, v kontrastu s growlem/screamem Richarda Sjunnessona. Velmi dobře se jejich prolínání poslouchá, a ke…

Poslech „Ufosonic Generator“ rozhodně zapovídá přistupovat k přehrávanému s vážnou tváří kritika. Hned po prvních tónech písně „A Sinful Portrait“ se člověku roztáhnou koutky v širokém úsměvu a začne tiše vzpomínat. Důsledný retro zvuk této italské kapely je totiž jedna veliká úžasná jízda na staré horské dráze. Kdo jsou „Ufosonic Generator“? Čtyřčlenná kapela, zamilovaná do starého zvuku, je určitě z planety Země a kromě tohoto určení víme i to, že pochází z Itálie. Zjistit, kdo jsou její členové je skoro tak těžké, jako zjistit skutečná jména některých black metalových hráčů. A tak víme, že příjemný, decentní chraplák zpěváka jménem Gojira zazní, jako by to byl Ian Anderson…

Začínat s kapelou v metalové zemi, jakou je Finsko, nemusí skýtat mnoho výhod. Sice se sousedi nezačnou křižovat, když si vytvoříte svůj první corpse paint a nebudou vám bušit smetákem do zdi, abyste přestali testovat novou ESP Arrow, protože je dost dobře možné, že jejich syn dělá totéž s novou RG Ibanez, kterou mu přinesl Joulupukki. Koncert ve vašem městečku nezakážou, že by se snad báli, že při něm komínem vykoukne Lucifer, ale sedmdesátiletý kronikář městečka může zkritizovat váš výkon, protože on, na rozdíl od vás, vlastní sbírku sušených netopýrů s autogramem Ozzyho Osborna. Metal je ve Finsku mainstream a když nejste hodně dobří,…

Musím se přiznat k jednomu strašnému hříchu. Jsem mužský šovinista. Pro recenzenta metalu by to nebylo až tak strašlivé stigma, recenzenta ženského pohlaví to ovšem staví do dost prekérní situace. Ano, přiznávám veřejně a úplně, mám prostě problém s ženskými vokály. Ne v jazzu, ne v klasické hudbě, ale na poli těžkého kovu dost. Prostě ženy ignoruji, pokud nezpívají podobně jako Johan Hegg, a takových je pohříchu málo (tímto děkuji Arch Enemy za jejich existenci). Díky šovinismu a naprosté zaujatosti mužskými hlasy, neřkuli vousy a jinými pěknými atributy jsem dost dlouho ignorovala druhé album End of Aeon a tvářila se, jako že neexistuje. Konec roku…

Ruská metalová scéna nabízí hodně zajímavě znějících projektů, které mohou člověka překvapit. „Karma Rassa“ je ruská kapela. A překvapivě dobrá. Na scéně se petrohradská formace Karma Rassa objevila v roce 2013 a o rok později vydala debut „Music into the Void“. Zajímavá, atmosférická hudba se vyvarovala běžných nedostatků debutových alb a působila hodně zrale. Kapela byla od začátku velice silná v instrumentaci, jde o hodně schopné hudebníky, ne nadarmo se v jejich diskografii objevuje i cover Jeana-Michela Jarreho, který svým zvukem už hodně let fascinuje, jak vidno, i metalové tvůrce. Právě klávesy jsou dost dominantním prvkem zvuku Karmy. Elektronická složka vystupuje nad dost nenápadné…

Švédské Netherbird sleduji již nějaký ten čas, mám k nim osobních vztah, který zde zmiňovat raději nebudu, ale musím říci, že jsem si po prvním setkání s jejich tvorbou ihned oblíbil jejich zvláštní mix žánrů, pojímající vkusně melodický black metal s vlivy death metalové školy a jemné gotiky a to vše s tváří typicky švédské metalové hry, kterou ihned každý posluchač, mající alespoň trochu naposloucháno, rozpozná. Osobně jsem začínal na desce Monument Black Colossal, na níž jsem v době objevení tělesa ujížděl velice často a neustále se k ní rád vracím, i když mi přijde, že album se ven prodralo…

Když vydali Project Silence v roce 2012 svou první dlouhohrající desku se stručným názvem „424“, ve Finsku se zjevila nová industriálně elektronická hvězda. Kapela pocházející z Kuopia vznikla v roce 2008 a oťukávala terén s několika singly. „424“ byl vynikající debut a od té doby Project Silence rozhodně hudebně nestojí ve stínu finských industriálních polobůžků, jakými jsou Turmion Kätilöt nebo Ruoska. Naopak. Protože nejsem finský recenzent, můžu si dovolit hereticky říct, že „Project Silence“ jsou rozhodně nejlepší industriálně-elektronická kapela Finska. A po poslechu nového alba se mé přesvědčení ještě prohloubilo. „424“ jsem nejdřív chtěla odložit. První píseň mě nezaujala, ale pro jistotu jsem projela…

1 28 29 30 31 32 42