Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Bloody Hammers se nevyznačují hudebním stylem, jemuž bych holdovala plnými doušky, z „Lovely Sort Of Death“ však čpí nefalšovaná dávka husté okultní atmosféry uvrhávající posluchače do hlubin černých snových světů a chladivých štiplavých mlh. Už jenom samotný obal jest syrovým ztvárněním čarodějnického rituálu uctívajícího ďábelskou entitu, plíží se z něj naturálnost upozorňující na tajuplnou atmosféru, která vaši duši rozseká na kousky, i když se nejedná o kovovou řežbu. Tito američané jsou totiž představiteli hned několika odnoží rocku, na tomto počinu splétají starý gothic rock s psychedeličnem stříklým silným vlivem paganismu. V některých pasážích podléhají své hutné atmosféře a chytají se otěží dunivého doom metalu.…

O této kapele jsem se poprvé dozvěděla na facebookovém profilu Support Underground, který ve velkém sdílel jejich nové album – Failure of Humankind. Protože se mi většina kapel od Supportu líbí, řekla jsem si, že by nebylo od věci poslechnout si i tuto. Na Bandzone jsem našla pouze songy z jejich prvního alba a na základě jejich poslechu jsem si o kapele udělala určitou představu. Zařadila jsem si je do škatulky průměr, který mne příliš neohromil. Co jsem ale na albu opravdu nemohla vystát, byl zpěvákův hlas, který mě nutil přerušit poslech každé dvě písně, protože jsem ho prostě nedokázala…

Finská doom metalová legenda Spiritus Mortis se na konci roku 2016 vrátila po sedmileté odmlce na pódia a představila nové album „The Year Is One“.  Kapela, která je považována za zakladatele doom metalu ve Finsku, byla založena v roce 1987 pod názvem Rigor Mortis, později, už jako Spiritus Mortis, vydala pěknou řádku nahrávek, z nichž největší úspěch slavila v roce 2004 s albem nazvaným prostě „Spiritus Mortis“. Zpěvák Sami Hynninen (Albert Wichtfinger), který je u nás známý především jako hlas jiné finské legendy, Reverend Bizarre, tentokrát v lenivém dumavém rytmu přináší posluchačům hodně příjemný retro poslech, vyznačující se jednoduchou melodickou linkou a zvukem, který…

Že Metallica umí napsat chytlavý či zajímavý song a to i třeba na delší stopáži, se spory nevedou. Co však bude vždycky budit vášnivé diskuze a emoce je otázka, zda ještě někdy výrazněji nahlédne do žánru, který budovala v prvních deseti letech své existence. Jsem toho názoru, že aktuální album tyto debaty ukončí. Bohužel ne tím způsobem, jakým by si nejzatvrzelejší metly přály. Propagaci alba odstartoval klip k titulní písni „Hardwired“ a očekávatelně vzbudil nebývalý zájem a téměř celoplošnou náladu širokého publika „že to s Metallikou ještě teda zkusí“. Důvodem byl zhruba tříminutový thrashový nátěr, který kapela neudělala tři…

Z finského Lahti vtrhla do prostoru zmije, finsky Kyy…black metalová kapela s debutovým albem „Beyond Flesh – Beyond Matter – Beyond Death“. A nováčci se do toho opřeli s velkou razancí. Už když v srpnu roku 2015 Kyy vydali první EP „Travesty of Light“, bylo znát, že rozhodně nezapadnou. Teď nabízejí dlouhohrající debut, který rozhodně stojí za poslech. Tedy, jestli máte rádi křik ponurých, zlých nekromantů, běhajících po finských lesích okolo sauny a kopajících do muchomůrek i zjihlých srnečků. Kyy jsou totiž zlí hoši. Ale kromě temnoty, řvané zloby v tunelu nenávisti a dalších klasických atributů zahrnujících velkou porci syrovosti i surovosti a nezastavitelnosti dopředu se…

Atmosférická doom metalová sestava Clouds, nesmírně zajímavý hudební projekt, který se klene přes několik zemí skrz své mezinárodní obsazení, vydala nové album. Je to informace potěšující, protože stejně jako u prvního alba „Doliu“ jde opět o výjimečný zážitek. Tahoun kapely, skladatel, textař, zpěvák a bubeník s rumunskou krví Daniel Neagoe původně čekal, že Clouds vydají jedno album a pak se v klidu rozejdou, už jen proto, že všichni členové uskupení jsou zaangažovaní v mnoha jiných projektech. Sám Neagoe je hlavní postavou „Eye of Solitude“ a bubnuje u „Shape of Despair“, takže Clouds bral jako zajímavou, ale okrajovou záležitost. Naštěstí se „Doliu“ proslavilo a…

Od vydání „Winter’s Gate“ už uplynula nějaká doba a posluchači měli čas se s albem seznámit dost důkladně. Moje první reakce na něj byla poměrně chladná, v první fázi dokonce striktně odmítavá, ale už při prvním poslechu jsem věděla, že budu tentokrát potřebovat delší čas na seznámení. Insomnium zvolili komplikovanější přístup ke svému obvyklému posluchači a pokusili se o zátěžový test vztahu mezi sebou a svými fanoušky. Nakonec mohu říct, že se jim jejich risk vyplatil, pořád mi ale v hlavě zůstává několik myšlenek, které se nesnadno odbourávají. Poslouchám „Winter’s Gate“ a nemůžu se ubránit pocitu srovnání s jinou deskou, kterou je „Tulimyrsky“ od…

Je pro mě nesmírně těžké hodnotit „Hour of the Nightingale“, album, které je spojené s autorskou dvojicí Juha Raivio a Aleah Liane Stanbridge. Podobnou potíž v hodnocení nebudu mít asi jen já, ale i jiní recenzenti. Za prvé, protože album se nedá srovnat s jinou tvorbou kapely, která stačila v roce 2013 vydat jen demo, a za druhé, protože odchod hlavní protagonistky vytvořil písním pozadí docela jiného příběhu. Moc ráda bych album hodnotila jen z čistě hudebního hlediska, kde poznávám velmi zřetelně Raiviův vynikající, melodický styl, který dokáže oscilovat mezi lyrikou a dramatičností, důraz na akustickou zvukovou linku, ve které můžeme slyšet všechno, co tak…

Marianas Rest – Horror Vacui – Sliptrick Records – 2016 Je velice těžké psát kritiku, když se člověku ještě klepe osrdečník vzrušením. Dobře, vezmu to od začátku. Marianas Rest je kapela nepříliš známá a já ji neznala vůbec. Upozornil mě na ni přítel z Twitteru a přiložil video…„Nadir“. Už první setkání bylo dost silné. Tahle kapela je totiž zvukově výjimečná. Výjimečně dobrá na první poslech. To se stává málokdy, zvlášť někomu, kdo už překvapení nečeká. Marianas Rest překvapili. Co je to za tajuplné uskupení, které se objevilo s tak zralým a zvukově plným debutem, oscilujícím mezi agresivitou, chladnou ostrostí, death metalově rozmáchlými pasážemi…

Pro tentokrát se mi do rukou dostalo zajímavé a netradiční album. Pochází ze zlatých českých ručiček Vintage Wine a nese název „Thrashfolk“. Vintage Wine se zformovali z původních Neon Black a na české scéně se pohybují v tomto seskupení již čtyři roky. Za tu dobu stihli vydat jeden singl, EP Selection of Grapes a dvě studiová alba – debutové Drums and Guns a druhé Thrashfolk, které si vezmu na paškál. Na albu jsou k slyšení nejen bicí, basová kytara a akustická kytara, ale i housle a mandolína. A co vlastně hrají? Celtic thrash folk, jak se sami označují. Kdo je jednou uslyší, určitě…

1 29 30 31 32 33 42