14. 3. 2015, Zlín – Masters of Rock Café
Finská vichřice řádila ve Zlíně. I tak by se dal nazvat sobotní večer ve zlínskem klubu Masters of Rock Café. Do něj totiž přijeli se svým zbrusu novým albem One Man Army válečníci Ensiferum, které doplnili jejich krajané Insomnium a Omnium Gatherum.
Celý večer odstartovala melodeathová formace Omnium Gatherum, která už brázdí pódia úctyhodných 19 let. Nepamatuju si, kdy jsem v Caféčku viděl tolik lidí už na první předkapelu, ale účast byla velice slušná. Omnium Gatherum nastoupili ve výborné formě a svůj set odehráli s naprostým přehledem. Zpěvák Jukka Pelkonen rozdával úsměvy, pozdravy a po pódiu lítal jako zběsilý. A do toho všeho stíhal parádně zpívat. I kapele to šlapalo a nutno pochválit i zvukaře, jenž nachystal ideální podmínky. A tak jsme si mohli vychutnat songy New Worlds Shadows, The Sonic Sings a svůj čas završili peckou Everfields.
Po skvělém rozjezdu nastoupila těžká váha jménem Insomnium, jejíž hvězda je čím dál zářivější. Zatímco si fanoušci šli na pivko, na WC anebo ven na vzduch, kytarista Markus Vanhala si jen převlékl triko a šel zpátky na plac odehrát další porci muziky. Únava na něm nebyla znát a jeho hra byla naprosto v pořádku. Ono bylo vlastně v pořádku všechno. Z poslední desky Shadows of the Dying Sun (2014) zahráli Insomnium The Promethean Song, Black Heart Rebellion a mou oblíbenou While We Sleep. Vokální duo Niilo Sevänen a Kari Olli, jenž nahradil na cestách po Evropě Villeho Frimana, se perfetktně doplňovalo a nedali důvody k jakýmkoliv pochybám. Insomnium přiložili do rozpáleného kotle, kde bylo hodně lidí v jejich trikách, další žhavé uhlíky a z některých už slušně tekly proudy potu. Přitom to hlavní mělo teprve přijít…
Ensiferum jsou v metalovém světě sakra velkým jménem, které je třeba brát vážně. Do Zlína navíc přijeli propagovat novou (a vynikající) desku, One Man Army, která vyšla v druhé polovině února letošního roku. Hned při chystání pódia si bylo možné všimnout, že neuvidíme v akci klávesitku Emmi Silvennoinen. Místo ní se představila zaplněnému sálu akordeonistka spřátelených Turisas, Netta Skog. Jako otvírák zvolili Ensiferum Axe of Judgement, která rozpoutala pravou válečnou vřavu jak v kotli, tak na pódiu. Při některých minulých vystoupení byli Ensiferum označeni jako nudná kapela… Nemůžu posoudit, ale mohu vyvrátit. Sobotní večer zastihl kapelu v naprosté pohodě a na výkonu to bylo samozřejmě znát. Kytaristé Markus Toivonen a Petri Lindroos bavili svou hrou a basák Sami Hinkka bavil svými škleby a neustálým hecováním publika. Navíc byla zodpovězena i zásadní otázka, jestli Sami nosí pod sukní spodní prádlo. Dámy, nosí 🙂 Ale zpět k muzice. Z One Man Army dali ochutnat pomalování válečníci songy Warrior Without a War, Heathen Horde, odvaz Two of Spades a titulní One Man Army. Každému songu se dostalo zaslouženého aplausu. Samozřejmě, že se dostalo i na starší tvorbu, namátkou Into Battle, Ahti… Po Unsung Heroes přišel čas na asi největší hit kapely – Victory Song. Osobně tuto skladbu miluju pro její rozmanitost od romantického začátku, přes fantastický bicí kulomet až zase zpátky do klidných temp. Schválně jsem sledoval bubeníka Janeho Parvinainena a smekám pořádný klobouk před jeho uměním. A že jsem se nezmínil o Nettě Skog? Je na čase to napravit. Po celou dobu rozdávala úsměvy a radost a ještě bravůrně ovládala svůj akordeon. Zajímalo by mě, kolik takový nástroj váží. Ale její největší chvíle přišla, když se postavila za mikrofon, aby zazpívala legendární flák britských Judas Priest, Breaking the Law. BOMBA!!! Zárověň se projevila univerzálnost členů kapely, protože Markus Toivonen a Jane Parviainen si vyměnili své nástroje. Po téhle vložce jsem se přesunul do pitu, kde jsem si s dalšími sportovci zaběhal při From Afar, Token of Time a záverečné skladbě Iron. Po posledních tónech se dostalo kapele obrovského a zaslouženého aplausu, protože během svých 100 minut nenudili ani vteřinu.
Myslím, že na takový večer se jen tak nezapomene, protože jsme byli svědky tří profesionálních vystoupení, která měla maximální úroveň. Po vyjití ze sálu se bylo možné vyfotit s Insomnium, kteří se pohybovali v prostorách baru a byli velice ochotní. Víc takových večerů, při kterých zapomeneme na všední starosti a necháme se strhnout finským metalem.
Na závěr ještě musím vyzdvihnout projev lidkosti jednoho z fanoušků, který přelezl zábradlí, aby předal pořadateli nalezený telefon. Nutno podotknout, že i pořadatel si zachoval lidskou tvář a nechal si vysvětlit důvod přelezení. Snad se telefon dostal zpátky k majiteli…
