Prohlížíte: Recenze

Názov debutového albumu tejto americkej rockovej speváčky síce zaváňa klišé a videoklip k rovnomennej skladbe, kde na party s mladými dievčatami kolabujú starčekovia by mohol niekoho zmiasť a odradiť, ale v tvorbe Diamante sa toho našťastie skrýva ďaleko viac. Ja som sa prvýkrát dostala k jej skladbám úplne náhodne, keď som na youtube objavila videoklip ku skladbe ´Had Enough´  a porovnala  verziu od Diamante s pôvodnou od Lower Than Atlantis. Nová verzia mala oveľa silnejšiu atmosféru a už pri prvom posluchu bolo jasné, že Diamante je majiteľkou krásneho rockového hlasu. Pred pár mesiacmi  dokonca spolupracovala so spevákom Bad Wolves na skladbe ´Hear Me Now´. Odvtedy sa na svetlo sveta…

Funeral Winds jsem poprvé zaznamenal díky již se nekonajícímu festivalu Hell Fast Attack, na němž kapela vystoupila v nočních hodinách před dvěma lety a předvedla velmi ortodoxní a přitom atmosferický (ta atmosféra byla skutečně působivá) koncert. Funeral Winds je vlastně jednočlenný projekt multiinstrumentalisty (bicí nahrál M. Z. Inversus), který si říká Hellchrist Xul a naživo se obklopuje pódiovými muzikanty (hudebník ale téměř neustále bojuje se sestavou, momentálně hledá nové hráče a není to tak dávno, co byla sháňka po bubeníkovi, a to se opakuje opětovně). Funeral Winds je klasický případ kapely/projektu, jenž je zadušen nánosy prachu zapomnění, pohybujíc se v…

Žánr: ethno/doom metal Země původu: Česká Republika Rok vzniku: 1995 Sedm let může člověk čekat na leccos. Na vítězství Česka na MS v hokeji, fotbale… a často je takové čekání marné. To samé si metalový posluchač mohl užít od SSOGE – avšak praví démoni nikdy nespí, především ti pohanští. Po úspěchu jejich alba Návaz už mohlo po takovém dlouhém čekání přijít jedině něco excelentního. A to přišlo ve formě alba Smutnice, které vychází právě dnes. Synečku můj milý, tak pojď na to… Musím říct, že nejtěžší pasáž na tomto review byla oprostit se od jakýchkoliv sympatií ke kapele SSOGE, protože de facto…

Formace Et Moriemur, o které se někdy mluví jako o české doomové „superskupině“, si u užšího spektra obecenstva libujícího si ve věcech nekrotických již dobylo uznání, jejich ambiciózní třetí deska Epigrammata ale míří výš a dál, než co jsme zatím od nich mohli slyšet. Že tento počin skupiny, v níž působí současní či bývalí členové nyní už zaniklé kultovní doomové kapely Dissolving of Prodigy a předních zástupců domácí metalové scény Self-Hatred a Panychida, je ambiciózní a svým způsobem unikátní, je jasné už ze stručného popisu toho, do čeho se kapela na Epigrammata pustila: crossover doomu a death metalu ve stylu My…

Ad Hominem – jedna z nejkontroverznějších kapel na BM scéně, a zároveň jedna z mých vůbec nejvíce oblíbených jednotek na black metalovém poli, která kope do tématického vosího hnízda s každou svou nahrávkou. Kapela si mě získala především deskou „Dictator: A Monument of Glory“. Monumentem, který byl vystavěn na základech majestátní atmosféry, zničujícího zvuku a zvířecí bestiality. Předchozí nahrávka „Antitheist“ to měla těžší. Ubylo znaků z dob minulých. Zvuk neměl takovou destruktivní razanci, ale mě se zamlouval industriální nádech a celkově misantropické vyzařování skladeb, plus lyrická část, která se věnovala aktuálním tématům ve světě, a to dost odvážným a provokativním…

Gorgonea Prima se poprvé představila v roce 2008 se svým EP počinem „Behind the Border of Abnormality“. To, co však z kladensko-pražské EBM flotily učinilo na poměry ČR unikát, bylo především debutové album „Black Coal Depression“. Podobný mix elektroniky a black metalu u nás neměl obdoby. Gorgonea Prima se začala rozpínat i mimo naše hranice. Chladná, náladou misantropická hudba, kosmické UFO převleky, to vše posluchače vtáhlo do svých útrob jako černá díra v temných hlubinách kosmu. Vliv mých oblíbenců Aborym byl samozřejmě patrný. Gorgonea Prima se po sedmi letech vrací a za zády má vlivný lebel Metalgate. Nový label, „nový” parťák…

Jake Loves Space  je mladá kapela z Brna, o které se zatím příliš neví. Hudebníci teprve zkouší svoje schopnosti, ale nutno podotknout, že v nich dřímá jistý potenciál, který se dá jen ztěží ignorovat. „Space Party“ se to snaží uhrát na žánrovou rozmanitost a otevřenost. Proto jsou písně proměnlivé a střídají tvrdé, klasicky corové pasáže s až popovými refrény, přičemž v tom všem se sem tam mihnou i elektronické vlivy. Zní to prostě jako diskotéka, rádiový popíček a brutální, až nemocný core.  Skladby tak riskují odsouzení od těch jedinců, kteří nepochopí srandu. Pochválit musím zvuk, protože na to, že si…

J.J z Harakiri for the Sky je velice aktivním muzikantem, který neustále potřebuje ventilovat své osobní pocity skrze hudbu, a tak v roce 2014 založil projekt Seagrave. Seagrave byl čistě jeho dílem, jak má tento multiinstrumentalista ve zvyku a bohužel se albu nedostalo příliš velké pozornosti médií, nebo zájmu posluchačů. Šlo spíše o kolekci písní, na níž si pochutnali především fandové Karg, nebo Harakiri for the Sky. Projekt Seagrave se zrodil samozřejmě proto, aby zněl odlišně, než hlavní sólo projekt J.J – Karg a jeho domovská kapela, jinak by to příliš smysl nemělo. J.J na „Stabwound“ dal svobodu svým hudebním vizím,…

Asgard můžete buď milovat za jejich dlouhodobou věrnost 90. letům a své vizi, nebo je nemít rádi pro zpátečnictví a opakování již řečeného v archaické formě. Osobně se řadím někam mezi tyto dva tábory, protože jsem Asgard nikdy nepovažoval za nic výjimečného, ale jejich muziku bral jako takovou příjemnou zábavu na odreagování, nad kterým bych nemusel příliš přemýšlet. Kolem Asgard se toho v poslední době namluvilo mnoho. Taky aby by ne, Brňáci oslavili 30 let na scéně, přičemž pokřtili svou novou desku „Una maquina infernale“ (report zde).  30. let je opravdu hodně, a tak si člověk říká, proč takové jméno zůstalo…

1 2 3