Showing 2 of 6

 

 

Martin Knapredaktor

Anaal Nathrakh – Endarkment 

Ostrý death grind s prvky blacku a industrialu s čistými vokály a bombastickými melodiemi v refrénech. Na tom postavilo svůj sound birminghamské duo Anaal Nathrakh a skvěle to šlape, což se podaří málokomu. Mnohé asi během poslechu napadnou Cattle Deacapitation,  musím ale říct, že čím víc zpěvu se na jejich albech časem objevovalo, tím míň se mi líbili. Anaal Nathrakh zrají jako víno. Celá jejich tvorba za posledních deset let je vynikající, “Endarkment” ale dle mého o fous převyšuje i “The Whole of the Law” a předloňský “A New Kind of Horror”. “Endarkment” vám nařeže, a vy si potom ještě přijdete pro nášup.

 

The Ocean – Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic

The Ocean Collective - Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic“Phanerozoic I: Palaeozoic” bylo na mé topce z roku 2018 (tak mě napadá, že letos už je to čtvrtá “topka”, kterou na Obscuru zveřejňuji, čas letí…), takže má očekávání byla vysoká. A k mému potěšení mě zádumčiví Berlíňané nezklamali. Deska “Phanerozoic lI” je “jedničce” celkem podobná, tentokrát ale šli The Ocean do studia s méně nalajnovanou představu toho, jak mají songy znít. Ve výsledku je tak album více syrovým, intimním zážitkem. Ať žije spontaneita! 

 

Haken – Virus

Haken - VirusK tomuto albu jsem se dostal pozdě, možná protože mě moc neoslovila jejich předloňská deska “Vector”. Okamžitě mě ale chytlo. “Virus” se vyznačuje hutným soundem, dynamickými songy, vzletnými melodiemi a špičkovými hudebními výkony. Je to prostě pastva pro uši, ke které se průběžně rád vracím. 

 

 

Ulcerate – Stare into Death and Be Still

Ulcerate letos nejlépe uspokojili mou touhu po Gorgus-oveském disonantním tech deathu. Letos vydali v tomto duchu výborná alba také Imperial Triumphant a Pyrrhon, novozélandská trojice to u mě ale vyhrála. Atmosféra a technické performance na tomto albu vás zaručeně pohltí.  

 

 

Benighted – Obscene Repressed

Tito Frantíci během své dlouhé a plodné kariéry vyvinuli osobitý styl a právem si vydobyli místo mezi death metalovou elitou. “Obscene Repressed” je nezřízená, ale zábavná jízda. Titulní song nebo “Implore the Negative” bych také zařadil mezi nejlepší songy roku. 

 

 

Oranssi Pazuzu – Mestarin Kynsi

První album těchto finských black metalových tripařů, vydané u Nuclar Blast, se vydařilo na jedničku. Na “Mestarin kynsi” najdeme osm dlouhých songů, jejichž atmosféra vás obestře jako hustý kouř z kadidla, a budou vás hypnotizovat jako pohled na rozvířený fraktál. Je to experimentální/progresivní album jak se patří, ale má charakter a každý song na něm je zapamatovatelný. 

 

Malokarpatan – Krupinske ohne

Malokarpatan se se svým folk hororovým konceptuálním albem “Krupinské ohně” skutečně předvedli. Načernalý osmdesátkový heavy metal skloubili s prog rockovým kompozičním přístupem, a povedlo se jim tak vyčarovat něco skutečně speciálního. Zaslouženého ocenění se jim také dostalo od řady zahraničních hudebních novinářů.

 

Cult of Fire – Nirvana/Moksha

Jedna z nejuznávanějších domácích kapel se po sedmi letech vrátila, a to rovnou s dvojalbem. Oba disky obsahují skvělé vypalovačky jako “Zrození výjimečného” a “(ne)Čistý”, které jsem si nesčetněkrát pouštěl během opilých nocí. Ze začátku se může na první poslech zdát kvalita songů trochu nevyvážená, ale po opakovaném poslechu se mi začala líbit alba také jako celky. Zástupci světových metalových publikací a blogosféry toto album, zdá se, trochu přehlédli, což je škoda. Vy byste se stejné chyby dopustit neměli. 

 

Enslaved – Utgard

Enslaved dlouhodobě patří mezi mé nejoblíbenější kapely. V první dekádě tohoto století to byla jedna z nejosobitějších a nejinovativnějších kapel vůbec a navěky jim patří kultovní status. V poslední době ale trochu “zfotrovatěli” a jejich poslední dvě desky mi přišly trochu jako rutinní záležitost. K “Utgard” jsem tedy přistupoval s trochou skepse, ale předčilo má očekávání. Dost mě zahřálo u srdce, že Enslaved natočili album, které káplo i mně do noty. 

 

Raventale – Planetarium II

Tohle album možná není ničím speciální, ale pro mě to bylo něco jako hudební bonbon, kterého se člověk nemůže nabažit. Hudbu Raventale lze popsat jako mix blacku a moderního melodického doomu (Swallow the Sun etc.). Je to syntéza nápadů, které najdeme i jinde, ale které jsou složené v souvislý a velmi efektivní a chytlavý celek.

 

 

Showing 2 of 6

O autorovi

Prakticky neexistuje nic, co bych o sobě nevěděl, ale zároveň nic, co bych chtěl, aby věděli ostatní. Podstata tajemna :-)

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
-nym
-nym
7.1.2021 15:37

Miklaras: Důvod proč “Panther” je slabota nesouvisí s tím, že tam je rap, ten koneckonců Pain of Salavtion používali v minulosti už mnohokrát, ale v tom, že kompozičně obsahuje ta deska až moc hluchých míst a v porovnání s vrstevnatým předchůdcem je ta deska taková napůl mdlá. Je tam pár fajn songů, ale na glorifikaci to fakt není a zklamání některých fanoušků je imho oprávněné. Ale chválim The Ocean a UIver. Martin Knap: Cením zahrnutí Oranssi a Ulcerate do žebříčku, za mě taky jedny z desek roku. Naopak třeba ti Anaal Nathrakh, nebo Cult of Fire mě tak vysoko překvapují,… Číst vice »

miklaras
Editor
8.1.2021 10:56
Reply to  -nym

Děkuji za názor.

2
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x