Paoli – redaktor
Waltari – Global rock
Jak už to bývá u Waltari celkem běžné, i „Global rock“ se nese v hodně rozmanitém duchu, stejně jako většina jeho předchůdců. Na tomto albu najdeme melodie, které se dají zařadit někam mezi diskotéku a poctivý metal. A jak už to u Waltari bývá, album nezačne nudit ani při „stopadesátém“ poslechu.
Solstafir – Endless twilight of codependent love
Album, které jsem z napětím očekával a do kterého jsem se velmi rychle zaposlouchal. „Endless twilight of codependent love“ se nese v duchu „pozitivní deprese“, jak u Solstafir rád říkávám. Posloucháte něco, co má depresivní nádech, ale cítíte se u toho dobře. Jde o výborný počin a opravdu plnohodnotného nástupce posledního alba „Berdreyminn“.
Annihilator – Ballisitc, Sadistic
Toto album kanadských Annihilator sice nijak nevybočuje z jejich běžné tvorby, nicméně ve skladbách najdete přesně to, co byste od těchto Kanaďanů čekali. Je pravdou, že jsem si sám při poslechu mnohokrát říkal, že Jeff Waters už trochu vykrádá svoje staré riffy. To ale nic nemění na faktu, že album za poslech stojí a u mě rozhodně nezapadá prachem.
Kvelertak – Splid
Dynamické, živé a zábavné. Album obsahuje živelnost, která je pro Kvelertak vlastní, ale musím se přiznat, že než jsem se do alba vžil, musel jsem si ho několikrát pustit. Teprve pak jsem do něho plně pronikl.
Miklaras: Důvod proč „Panther“ je slabota nesouvisí s tím, že tam je rap, ten koneckonců Pain of Salavtion používali v minulosti už mnohokrát, ale v tom, že kompozičně obsahuje ta deska až moc hluchých míst a v porovnání s vrstevnatým předchůdcem je ta deska taková napůl mdlá. Je tam pár fajn songů, ale na glorifikaci to fakt není a zklamání některých fanoušků je imho oprávněné. Ale chválim The Ocean a UIver. Martin Knap: Cením zahrnutí Oranssi a Ulcerate do žebříčku, za mě taky jedny z desek roku. Naopak třeba ti Anaal Nathrakh, nebo Cult of Fire mě tak vysoko překvapují,… Číst vice »
Děkuji za názor.