Jako by rok 2018 naplňovala z hloubky nenápadná, plíživá deprese, která houstne tím, jak se rok blíží ke své poslední třetině. Dlouho nebyl žádný rok tak plodný na depresivní doomovou atmosféru, na ten smutek, osamění a touhu po izolaci. Co je v té osmičce tak tajemného? Nevím, ale možná i ve mně vzbuzuje určitou tíseň, opakování, nekonečno, … Pokračování textu Recenze: Décembre Noir – Autumn Kings