Album začíná zvolna, něžně, konejšivě. Jako by se hudba dotýkala zkřehlými prsty měsíčních paprsků. Když se ve druhé minutě prvního songu ozve poprvé Kotamäkiho nezaměnitelný scream, mráz projede prudce páteří … Pokračování textu Recenze: Swallow the Sun – Moonflowers