Winter Masters of Rock

Jako každý rok, tak i letos se na konci listopadu proměnil Zlín ve město zasvěcené metalu. Konal se totiž jubilejní 10. ročník jednodenního festivalu Winter Masters of Rock. Po, dle mého, bohatě obsazených předchozích 3 ročnících, se mi zdálo tetošní složení poněkud slabší, ale přesto jsem vyrazil.

Spíš než na produkci, jsem se těšil na kamarády, s kterými jsem poobědval na úkor vystoupení kapel Winterstorm a Heavatar. Na Bloodbound jsme ale chtěli jít všichni a přišli jsme akorát na začátek. Bloodbound si do Zlína zbrusu novou desku, jenž vyšla pouhý den před festivalem! Svůj set odpálili hitem Moria a o parádní zážitek se starali po celý svůj čas. Z nové desky dali fanouškům ochutnat prostřednictvím titulní pecky Stormborn a ochutnávka byla dobrá. Opět poctivě ukutý heavy metal, který se neztratí.

Po Bloodbound přišli na podium američtí Lizzy Borden, pro které se jednalo o vůbec první návštěvu naší země. Pro mě však absolutní neznámá a tak jsem byl zvědav, co mé uši zaslechnou. No, dobrý power heavy metal byl servírován. Set měl grády a mé obavy byly dá se říct hned rozptýleny. Holt, když jsou Lizzy Borden na scéně už 30 let, tak asi ví, jak zaujmout posluchače.

Jak zaujmout ví i švédská senzace Amaranthe. Jejich mix power metalu s metalcorem se mi prostě líbí a jako jedna z mála kapel mi zní líp na živo než z CD. I oni si přivezli čerstvou novinku a dostalo se z ní i na pár songů, z nichž mě nejvíc oslovila Massive Adictive. Celkem tvrdá věc na poměry Amaranthe. Jinak se halou ozývaly prověřené pecky jako Hunger, 1.000.000 Lightyears anebo balada Burn With Me. Jediné, co mi chybí při jejich vystoupení je přítomnost kláves, zvláště při tolika elektronických kudrlin, ale to je jen detail. Co mi ale nechybělo byly technické problémy s mikrofony, které mají Amaranthe celkem často. Zvukaři odvedli dobrou práci, stejně jako při ostatních koncertech.

Ostatně hned další kapela byla pro zvukaře zkouška jejich umění, neboť přišel čas pro uskupení jménem Van Canto. 5 zpěváků, bubeník a víc nic. Na jejich vystoupení jsem se vrátil do haly, když začala Inga Scharf zpívat Wishmasters od Nightwish. Zadíval jsem se na ,,kytaristy“ a začal se bavit. Radši si nepředstavuju, kolik hodin, dní, týdnů byla ta technika pilována, ale vypilována je fantasticky. Ani jsem moc nevnímal zpěv, protože mé soustředění se zaměřilo na Stefana Schmidta, hlavního ,,kytaristu“. Doteď nechápu jeho dovednosti, ale na tom nezáleží, Van Canto mě zaujali i svou autorskou tvorbou a když na závěr své show vystřihli Fear of The Dark, dostali mě do nebe. Palec nahoru!

Předposlední koncert byl za dveřma a já se přesunul do kotle, abych si užil legendu death metalu, Morbid Angel. Tahle ikona se zimního Masters účastnila již potřetí za poslední 4 roky, ale tihle veteráni nezklamou. A nezklamali ani tentokrát. Skvělá nálož death metalu roztočila pit a došlo i na crowd surfing, který ne každý pochopil. Nechci se nikoho dotknout, ale trochu bordelu k takové muzice patří a pokud se to někomu nelíbí, tak ať nechodí do prvních řad. Základ setu tvořilo album Covenant, které slaví 20 let od jeho vydání. Ale došlo víceméně na průřez bohaté kariéry těchto veteránů. Trochu mě zamrzelo, že precizní hra Troye Azagthota a spol., neměla větší ohlas, ale publikum bylo naladěné na jinou notu…

Těmi, kterým se dostalo cti si užít nejvíce času na pódiu a být na plakátě napsáni nejtučnějším písmem byli Edguy. Tuhle kapelu jsem měl kdysi rád a dodnes na jejich alba Mandrake a Theater of Salvation nedám dopustit, ale teď? Inu, už to není pro mě. Chápu, že Tobias Sammet je rád středem pozornosti, ale ne že během 40 minut zazní 5 songů a zbytek jsou jeho projevy. To se mi fakt nelíbí takové jednání. Ovšem fanouškům to asi nijak nevadilo, když na každý proslov reagovalo nadšeně. Nechám to být, každého baví něco jiného a já to plně respektuju. A proto jsem i po oněch 40i minutách odešel z haly. Venku se mě ještě jeden návštěvník zeptal, zda- li se kecá nebo zpívá. Když jsem mu odpověděl, že se kecá, tak dotyčný otráveně pronesl, že bude dojídat velice pomalu 🙂

I tak hodnotím letošní Winter Masters jako povedený a velké plus patří organizátorům i za to, že dokázali zajistit, vůbec poprvé, autográmiády kapel Bloodbound a Amaranthe.

 

 

Podobné články

Winter Masters of Rock

| Článek, Reporty | 0 Comments
About The Author
- Až o sobě něco zajímavého zjistím, dám vědět

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na