Rozhovor s Petrem „Blackoshem“ Hoškem

1

Petra „Blackoshe“ Hoška jistě není českému metalistovi nutno představoat. Není tomu douho, co se dal dohromady z českou blackmetalovou legendou Master’s Hammer (MH) a jako kytarista s nimi odehrál mezinárodní turné. Nově se také spolčil se švédskými pekelníky Nifelheim. Dali jsme s Petrem řeč o jeho hudebních začátcích, turné s MH, a kromě toho také o jeho současných i minulých projektech.

Obscuro: Jaké byly tvoje hudební začátky? V kapelách jsi začal hrát hodně brzy, jak začala tvoje kariéra?

Blackosh: Začal jsem poslouchat metal někdy začátkem osmdesátých let, ale touha hrát na elektrickou kytaru mě posedla už dřív, a tak jsem s tím začal už poměrně brzo. Místo zesilovačů jsme používali rádia a cokoliv, včetně kotoučových magnetofonů, kazetáků, gramofonů, ale to jsem byl ještě dítě, v letech mezi 70 — 80s. Pak v pubertě přes pár garážových hloupostí jsem vešel mimo jiné i v kontakt s BigBossem, a tak z celé bandy skamaráděných metalistů ze štatlu vznikl Total Metal FC . Obsadili jsme jeden prasečín poblíž Slavkova a na bitevním poli tří císařů spáchali spiknutí ve jménu Root. Já tomu neříkám kariéra, protože těmi, co se urputně snažili a cíleně budovali nějakou kariéru, jsme pohrdali. Tohle byl jiný, víc autentický příběh. Vypočítavost a kariéristické manýry s tím nemají nic společného. Všechno bylo pácháno s  vášní pro extrémní kov.

Total Metal, to byl fan club. Něco podobnýho tenkrát existovalo v každé zemi a možná i na vesnicích v Austrálii. Bandy mladých lidí zfanatizovaných do Metalu, co udržovaly písemný kontakt s kapelami ze všech koutů světa. Ještě jsem se na to nedíval, ale doufám, že je o tom zmíněný něco víc, i s obrazovejma materiálama, v knize Root — temné kořeny 1987 — 2017.

Pokud se ptáš na dobu před revolucí, tak tyhle věci fungovaly v podstatě stejně jako kdekoliv jinde. VHS, gramofony, kazeťáky. Fanzinová kultura, psací stroje, xerox, pevná linka a fax. Dál se mě to fakt nechce rozvádět, haha. Železná opona měla svoje trhliny, a kdo chtěl, tak si spojení s vnějším světem našel.

Master‘s Hammer zažili v poslední době neobyčejný návrat k popularitě, jaký je podle tebe důvod?

Kapela 25 let nehrála živě a mezitím se stala ve světovém undergroundu klasikou a zvučným pojmem, takže maniaci na to byli celkem zvědaví a jsou pořád. Jenže Štorm má zase nějaké svoje divné období a nechce hrát, takže s tím nic nenaděláme. Rok jsme byli zavření ve zkušebně, pak se rok hrálo, a najednou se začaly odmítat nabídky na koncerty z prapodivných důvodů, u kterých jsem cítil, že jde spíš o výmluvy. Nadšení nějak začalo postupně vyprchávat, což se převážně týkalo Franty, protože zbytek kapely hrát chtěl. Z posledního telefonického rozhovoru s ním vyplynulo, že už nechce hrát vůbec a Master’s Hammer jako takový chce navždy ukončit.  Dobře, tudíž jsem to jednoduše vyřešil tak, že jdu hrát s přáteli Nifelheim, protože já chci dál hrát a cestovat. Zkrátka nerad bych vyšel ze cviku a hnil doma.

Poslední album Master‘s Hammer patří ve vaší diskografii k nejtvrdším. Přispěl jsi jako kytarista trochu k tomu zvuku alba?

Obdržel jsem hotový materiál, do kterého jsem pak nahrál kytary během jednoho večera ve studiu Hellsound (Honza Virus Kapák).

Nejtvrdší v jaké diskografii? V tom už se přestávám orientovat, protože tam skoro u každého člena najdeš rozsáhlou diskografii. Nejtvrdší, co jsem kdy udělal, byl Blackosh „Kurvy, Chlast, Black Metal“, jasná věc.

Máš nějaké album Master’s Hammer zvlášť v oblibě?

Co se týče starých věcí, naposledy jsem byl fanouškem MH v 80s. Pak už jsem vlastně ani ten Ritual“ jako debut neposlouchal. Měl jsem předtím naposlouchaný ty dema a pak až někdy po revoluci mi Štorm poslal nějakou kazetu jilemnickýho okultisty, kterou jsem s ním vyměnil za tape Crux„Scream of Death“. Takže nejraděj mám ty dema a pak asi „Mantras“ „Konvema“ , ale ne vždy jsou všechny písně dobré, takže nějakej top album, to jde mimo mně. „Šlágry“ nekomentuji, to je prostě jenom takovej výstřelek a s hudbou to nemá pranic společného. Ovšem svým způsobem je to skvělá a zábavná alternativa, takovej ten druh správně debilního a vyhulenýho undergroundu, kterýho bylo např. v Brně od sedmdesátých let mraky a já na to taky dost chodíval do klubů a hospod.

Ve své tvorbě inklinuješ k melodii a atmosféře (řada alb Cales a Root jsou dost atmosferické), ale taky jsi nikdy nepřestal dělat tvrdou muziku. Jak vidíš své příští projekty? Black metal, něco spíš atmosférického, nebo nějaká syntéza?

Jak to mám chápat? Hudba bez melodie je tvrdá a s melodií měkká? To je přece blbost, ne? V tom škatulkování už taky nějak ztrácím přehled. Nahrávám a zpracovávám kvantum různé muziky a klidně i jen tak sám pro sebe. Nic konkrétního s tím v plánu zatím nemám, i když v sázce je dost materiálu, který by se dal realizovat pod značkou Cales. Blackosh byl jednorázová záležitost, ovšem taky je tam nově rozdělaných osm skladeb. Nyní se soustředím na spolupráci s Nifelheim, protože jednak připravujeme nové album a taky se musím naučit setlist starých skladeb. Chystají se nějaké koncerty a v prosinci absolvujeme světové turné s At the Gates.

Chystá se nějaká re-edice či kompilace alb Cales? Alba jako „Bonds of Togetherness“ či „The Pass in Time“ mají přeci docela kultovní status…

Na co nová alba? S Cales jsem vydal šest alb, což je spousta muziky, kterou ještě spousta lidí neslyšelo.

Nevím kdy a jestli ještě vůbec nějaké album mých projektů vydám. Moc mě nebaví vysedávání u té produkce. Pokud ano, tak všechno sám, to je jasné. Ty re-edice, nevím o tom, ale klidně může být. Na vinylu vyšly zatím jen dvě alba, „KRF“ a „Return from the Other Side“.

Jak dlouho se kamarádíš s Františkem Štormem. Máš nějakou dobrou vzpomínku z mládí spojenou s ním?

S Frantou se známe zhruba od roku 1988. Vymetali jsme spolu pražské akce a hospody, kde se scházeli první metalisté a taky kluci z Torr atd.

Stejně tak dlouho se znám i s tympánistou Silenthellem. Pak jsme spolu hráli pár akcí a opilí dělali šílenou neplechu různě po hotelích atp. Nic výjimečného, klasika.

Franta nám jak známo taky dělal typografii a grafiku s fotografiemi na debut Root„Zjevení“. Všechno  se tak nějak spontánně sešlo na nesprávných místech ve špatný čas. V Praze jsem tenkrát často pobýval během školních praxí a utíkal tajně z internátu za klukama do hospod Na Slamníku, U Svatýho atd. V ranních hodinách jsem se nepozorovaně vplížil zpět a vymluvil se, že mi je špatně. Takhle jsem si pak dělal prázdniny na nemocenské nebo se mi nasčítalo hodně neomluvených hodin, které jsem řešil falšováním propustek.

 Jak sis užil světovou tour? Máš z ní nějaké zajímavé zážitky?

Líbilo se mi to všechno asi nejvíc z letadla, pokud jde o jihoamerické turné, tak obzvlášť sopky.

Pro začátek se nabízely dva dny volna v NY, kde jsme se loudali v ulicích, popíjeli v irských knajpách a tak různě. Druhej den jsme navštívili obvody Bronx, Brooklyn atd. Třetí den jsme vyrazili dodávkou směrem k Baltimore. Tam se konal Maryland Death Fest a noc před vystoupením jsme ještě dali pár piv s Dannym Lilkerem a spol.

Pak procházky městem, kolem bordelů na pobřeží a ráno mizíme. Čeká nás Mexiko a tam už to začalo být pěkně divoký. Ve městech bylo běžný vídat obrněné vozy s ozbrojenci a těžkými kulomety. Brzo jsme si zvykli i na střelbu a vzdálené výbuchy, co celou noc otřásaly okenicemi hotelových pokojů. Nenechali jsme se ničím zbytečně rozházet a pokračovalo se dál. Skvělé byly jízdy předměstími, silnicemi přes dech beroucí propastí a pak vzhůru k horským hřebenům v závratných nadmořských výškách. Odtud šlo vidět mohutné metropole jako na dlani. Skvělý byl Day off v Guatemala Old City. Z poza ruin kostelů nenápadně vyčuhovaly krátery čoudících vulkánů a vzduch čpěl sírou. Bogota, Ekvádor atd. paráda, ale ta města jsou všude stejně hnusná, přelidněná a je tam nedýchatelno. Dobře jsem si užil i den volna v Santiago de Chille. Ten mě srovnal, naopak poslední let z Brazílie domů mě sejmul kvůli ventilacím tak, že jsem se z toho po návratu domů ještě pár týdnů léčil.

Desinfekce destiláty byla nezbytná. Navíc jsme byli dokousaní od moskytů a různé havěti, v kocovině se spánkovým deficitem nás nutili vyplňovat migrační lejstra, obtěžovaly nás zástupy žebráků atp. Když se zpozdil let, byla to fajn příležitost ještě si zdřímnout a nabrat trocha sil. Zkrátka bylo to šílený a plný dobrodružství. Velkej dík patří našemu promotérovi Tomáši Fialovi, technikovi Victoru FC Barbosovi a zvukaři Ondřeji Pospíšilovi. Bez nich nevím, jak bychom to zvládli, a hlavně bez Fialy bychom si ani nedrnkli. Taktéž festivaly, které jsme hráli v různých zemích, dopadly na výbornou. Beyond the Gates, Stockholm Slaughter, PartySan, Under the Black Sun, SteelChaos, Hell Over Hammaburg, Metal Magic, Incineration, Garmonbozia, Funkenflug atd.

Měli jste na všech show „striptýz“? Nerozptylovalo vás to během hraní?

Na všech ne, ale bylo poměrně dost zájemkyň. Jsme zvyklí a starší. Holkám to udělalo radost, rády se předvádí.

Nově ses stal kytaristou Nifelheim, došlo na to spontánně poté, co jste spolu odehráli koncerty, nebo už to bylo plánované dýl? Chystá kapela něco zajímavého v dohledné době?

Ale kdepak. Známe se skoro dvacet let. Poprvé jsme se potkali ve Švédsku v roce 2000. Další kytarista odešel a já byl teď přijat místo něj. Jsme nadšení a brzo o sobě dáme vědět.

Sleduješ zahraniční a domácí metalovou scénu? Inspirují tě nějaké mladé kapely, nebo se držíš klasiků? Inspiruje tě v polední době něco obzvlášť (nemyslím jen hudbu)?

Nevím, které klasiky máš na mysli, v metalu spíš některé věci měly zůstat zastrčené víc v UG na pozadí nebo nejlépe skončit v úplném zapomnění. Všichni během života naposloucháme, třeba byť  jen náhodně, strašné množství muziky, ať už metalové, nebo jakékoliv jiné. Není to o tom, že se posadíš a řekneš si: „Tak, teď bych mohl udělat píseň, ve které záměrně spojím tyto a tyto prvky.“ S těmito úmysly alespoň já osobně nic nedělám. Inspirace je něco, co se probudí uvnitř mne samotného. Abych se přiznal, tak nové kapely nesleduji a neposlouchám už cokoliv. Snad jen nárazově při nějaké příležitosti. Nemám na to totiž moc čas, musím stíhat spoustu věcí, a tak se snažím každou volnou chvíli využít produktivně pro své vlastní hudební aktivity. Sleduji trochu dění v undergroundu, kde se co děje atp.

Díky za rozhovor.

Také díky.

Sdílení

O Autorovi

Satan is real.

1
Komentujte

avatar
1 Vlákno komentářů
0 Odpovědi ve vlákneš
0 Odběratelé
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Autoři komentářů
Garfield Poslední autoři komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Garfield
Host
Garfield

Dotaz na Blackoshe: Dají se ještě někde sehnat orig. CD Pass in Time a Bonds of Togetherness? Rád bych si doplnil sbírku.