Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Máme rádi folk-metal? A co takhle ukrajinský folk-metal? Ano, Natural Spirit k vám přicházejí s albem „Під серпом часу“ (Pid cjernom času). Že jste o nich nikdy neslyšeli? To ale přicházíte o hodně! Kapela střídá ženský a mužský vokál a krásně se oba doplňují. Přesvědčí vás o tom hned v intru „Боги між нами“ (Bogi miž nami), kde vás přivítá, kromě dunivých bubnů, z kterých vám naskočí husí kůži, i tato dvojice. Ze začátku vám to možná s mužským vokálem bude trochu znít jako Korpiklaani, ale v momentě, kdy se přidá i ten ženský, to začíná celé dávat smysl a…

Metalcore, který vznikl snoubením melodického a death metalu a hardcoru, byl jistě největší revolucí v tvrdé muzice posledních dvou dekád. Ale vše se jednou obehraje a zprofanuje. Hardcorová scéna stejně nebyla nikdy příliš nadšená komerčními tendencemi metalcoru. Pro inspiraci tedy bylo nutné sáhnout někam jinam – do obskurnějších zákoutí tvrdé scény. Hardcore a black metal k sobě pasují jak párky a hořčice a v Německu (společně se sousedním Rakouskem) najdeme pár velmi důležitých reprezentantů tohoto stylu: Harakiri For The Sky, King Apathy, Implore, Dawnfall of Gaia, to je pár známých jmen, mezi která nepochybně patří také ANCST. ANCST v současnosti…

V zátěžovém březnu tohoto roku, kdy jsem neměla chuť poslouchat nová alba, nenápadně pronikla na scénu evropského melodeathu novinka německých Burden of Life. Čtvrté album bavorských melodiků je natolik výjimečné a netypické, že pominout jeho existenci by se rovnalo těžkému hříchu a mělo by se trestat veřejným bičováním. Protože „The Makeshift Conqueror“ je nevšední zážitek a pro mou maličkost rozhodně melodeathovým albem roku 2020. Kaskády neobyčejných tónů, které se řítí do hlubiny poslechu ze strmé výšky pestrobarevných skal fantazijní země, tak vnímám novinku Burden of Life. Německá hudební scéna je v poslední době tahounem experimentu a dokazuje, že má rozhodně co…

Finská melodeathová stálice Noumena se po třech letech vrací s dlouhohrajícím albem. Celkově jde o šesté album kapely, která se pohybuje na metalové scéně od roku 1998. Zkušenost je znát. A také jisté zvolnění a zralost, která už se nedá tak snadno uzavřít do subžánrových škatulek. Noumena je nová, jiná a tentokrát se pohybuje na pomezí atmosférického doomu s folkovými motivy. Co ale zůstává, je finština jako nosný jazyk celého alba a severská odlišnost, která z Noumeny dělá jednu z vlajkových lodí finské metalové scény. https://www.youtube.com/watch?v=sjGz0t8ckCk Když v roce 1998 Noumena vydala první tři skladby na demu „Aeons“, už měla v podstatě…

Cestou vlakem z Prahy na mou rodnou Moravu se mi do sluchátek dostal vskutku neobvyklý počin. Hail Spirit Noir, tak se ten počin jmenuje, je směsice místy velice zvláštních a netradičních zvukových efektů. Někdy je to trefa do černého, někdy to zní spíš jako náhodný výběr smíchaný dohromady. Někdy je jejich hudba čistá a něžná, někdy zmatená a nelogická. Zkrátka, u prvních poslechů jsem pořádně nevěděla, kam tohle jejich album „Eden In Reverse“ zařadit. Intro je poskládané převážně z různých samplů, které doprovází i zbytek alba. Osobně jsem při poslechu cítila velkou absenci basového podkladu, na druhou stranu tuto absenci…

Finské legendy občas zabloudí v hlubokých lesích a zůstanou po nich jen vzpomínky. Přesně takový pocit jsem měla ve chvíli, kdy ze scény zmizela ikona Ghost Brigade. Nemůžu uvěřit tomu, že Ghost Brigade byli na výsluní jen deset let, skoro každá jejich skladba je pro mě nestárnoucí klasika. Ale svět se mění, a tak v roce 2015 v hlubokém lese zabloudil i Manne Ikonen, muž, který Ghost Brigade dával své charisma a svůj krutě smutný hlas. Nakonec jsem se smířila s tím, že Manne už se nikdy neobjeví v nahrávacím studiu, ale na jeho hlas jsem nezapomněla. Nicméně rok 2020 přinesl…

Poměrně velkým finským překvapením tohoto roku se stal návrat gothic metalové formace Sinisthra do aktivního stavu. Uspaná Sinisthra, která zazářila jen krátce v roce 2005, kdy vydala svůj debut, se probudila do plné záře půlnočního slunce. Její nové dlouhohrající album je plné vlivů, zajímavých hudebních motivů a především vynikajícího zpěvu Tomiho Joutsena (Amorphis), který se k bývalé kapele na nahrávání alba vrátil. Sinisthra se formovala v roce 2000, tehdy ještě pod názvem Nevergreen. Kapela byla dost aktivní a vydala během pěti let dvě EP a dvě dema. Potom se přetavila v Sinisthru a vydala první dlouhohrající album „Last of the Stories of Long…

Když finští klasikové …And Oceans vypustili do světa zprávu, že se jejich frontmanem stane neméně slavný Mathias Lillmåns, kterého zná většina z nás pod přezdívkou Vreth, bylo z toho poměrně slušné pozdvižení. Kapela, která od roku 2002 nevydala dlouhohrající album, najednou začala na sítích postovat fotografie ze studia a tajuplné náznaky, kterým dominoval bývalý Finntrollí krasavec Vreth u mikrofonu. A fanoušci symfonického black metalu začali větřit. Album „Cosmic World Mother“ už je na světě, a jak se zdá, začíná dobývat vysoké pozice jak u kritiky, tak u fanoušků. Protože už jsme skoro zapomněli, jak zní syrový, nádherně krutý black v té podobě,…

This is a very shortened version of the review, please find, read and enjoy the full version at obsuro.eu After the 2018 debut and masterpiece „Therapy For An Empath“, Latvian death/thrash/groove metal band MĀRA released their second EP titled “Self-Destruct. Survive. Thrive!” on 13th May 2020. The EP “Self-Destruct. Survive. Thrive!” contains an interesting intro and four brand new songs plus the smashing “Life Kills (Fear)”, already pre-released in late 2019 as video. All these songs have a true and self-experienced storyline – feel invited to find out more on yourself! Despite deliberately disharmonic elements, such as many breaks and hasty…

Rádi se ztrácíte v burácejících reprácích, kdy vám basy totálně roztřepou celý byt? Vychutnáváte si ten pocit napětí, které vám přináší přicházející intro pořádně našlapaného alba nebo EP? Dělá se vám husina po těle už jen při té představě? Ano, mně taky. A proto vám zde přináším recenzi na nové album djent/progressive one-man projektu Andromida. Věřte mi, ohromí vás na první dobrou. Album je hodně technicky založené, vůbec se s ním Ramon Gutierrez nemazlil (nebo si jej právě naopak pořádně vymazlil?). Často bývám zastánce názoru „méně je někdy více“, ale tady to tak úplně neplatí. Na albu „Timeless“ je různých zvuků…

1 2 3 37