Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Kapely hrající tradiční, syrový, black-sabbathovský doom metal to neměly vždy nejlehčí, jak poznamenává Henry Rollins v jednom krátkém dokumentárním snímku o The Obsessed. Na jednu stranu tuto „pouliční“ formu doom metalu, jak ji nazval frontman doomové legendy Bobby Liebling, neměli příliš v lásce ani metaláci, které zajímala hlavně techničnost a rychlost, ale ani pankáči, kteří chtěli v první řadě agresivní hudbu, u které se dá pogovat. V posledních dekádě se ale z tohoto outsidera stal velký oblíbenec posluchačů tvrdé kytarové muziky. Důvody k tomu jsou různé, nebudu vás nudit nějakými rádoby kulturologickými spekulacemi, od toho tu máme Advojku a podobné…

Pokud máte chuť na trochu té melodické melancholie, album s názvem „The Death of Gaia“ od death/doomových Officium Triste je pro tyto deštivé podzimní dny to pravé k poslechu. Tito holandští hudebníci se mohou těšit ze světla světa už čtvrt století a 13. prosince vypustí tohle album, které je již šesté v řadě. A myslím si, že se posluchači tohoto směru rozhodně mají na co těšit. Officium Triste obohatili svou tvorbu nejen podzimním duchem, ale také přidáním více instrumentálních složek, jako je například klavír nebo smyčce. A jelikož sama mám velkou slabost pro smyčcové nástroje, byla jsem při poslechu přímo unešená, a…

Chladná polární noc, opředená temnotou, zahalená do mystické atmosféry, narážející na magickou záři neurčitého světla, ve kterém se ukrývá otázka po původu chladu v nás. Kaamos Warriors vydali nové album. Severofinská kapela, která se stále teprve formuje, rozhodně zaujme. Bojovníci polární noci přicházejí se syrovým zvukem klasického black metalu, s občasnými výkyvy černého kyvadla k deathu a doomu. Abych pravdu řekla, už jsem si tak zvykla na sofistikovanější a rafinovanější black metal, opředený nejrůznějšími vlivy a experimentem, že vrátit se zvukově k počátkům žánru mě trochu bolí. Abych přijala a strávila nové black metalové album, potřebuji delší čas a víc myšlenkového prostoru, víc…

Hefaistova lyra, to je název kapely poutající mou pozornost kvůli zmíněné lyře, což je nástroj velmi blízký mému oblíbenému hudebnímu instrumentu – harfě. Vznik kapely se datuje již k roku 2002, kdy hudebníci v první sestavě dali dohromady, jak nyní říkají, nulté album „Colony of Prey“ (2004). Po odchodu původního zpěváka a po odmlce až do roku 2011 pak nadále pokračovali ve tříčlenné sestavě. V diskografii najdeme také album „Kostnice sv. Eleutheria“ (2018) a hlavně novinku „Přeludy“ (2019), album velmi pěkně graficky sladěné, uvnitř stejné jako venku, krásně stínované s mnohými siluetami postav nad skálou, působící abstraktně, atmosférickým dojmem. Jedná…

V pravidelných časových rozestupech se část lidské masy, zaměřená na hudební experiment, zachvěje a zavětří. Norští Leprous jsou totiž velice přesní a alba vydávají s železnou pravidelností. Nová perioda tedy začala a já si říkám, patří vůbec ještě tahle recenze na metalový web, nebo už se pohybuji hodně na hraně? Na druhou stranu, Leprous se pomalému přejíždění ostří jazykem nebojí, tak se pokusím statečně vykročit… Do nitra djentu a shoegaze, popu, taneční hudby, lehkého rocku a falzetových koloratur. Poslouchat hudbu Leprous je totiž vždycky jako procházet zrcadlovým bludištěm. Po albu „Malina“ z roku 2017 jsme se ptali, jde to ještě zjemnit? Nestane…

Ostrava je černá… nebo aspoň se to říkalo. Taky dlouhodobě platí, že je Ostrava ocelovým městem, a protože se ocel vyrábí ze železa a železo je vlastně metal, tak je logické, že se zde daří právě Metalu. Ostatně kapela Ennoia, které letos na začátku září vyšla první plnohodnotná deska „Soul Sculptors“, je toho nesporným důkazem. Nicméně první zmínky o kapele Ennoia lze nalézt již v roce 2007. Tož to bylo tenkrát, když se členové rozpadlé emo/scream kapely Odi Et Amo rozhodli znovu si zahrát, aby se po několika letech a spoustě personálních výměn (především na pozici kytary) ustálili na sestavě:…

Jelikož jsou skoro všichni v teamu Obscuro tak trochu fangirls této kapely a vydání jejich alba je pro nás významná událost, máme pro vás dvoj-recenzi. Napsala: Miklaras Čekal na to celý melodeathový svět. Po třech letech finská stálice Insomnium vydala nové album. Kult, který začal v roce 1997 a postupně se vlámal do srdcí fanoušků celého světa, je v těžké pozici. Ostatně, asi jako celé pole skvělých melodic death metalových kapel poloviny devadesátých let. Kapely, které začínaly s malým, nadšeným publikem, s několika desítkami fanoušků, postupně vyrostly a dneska představují nositele severského melancholického stylu, který dokáže naplnit i velké haly. Bohužel, kapela v této pozici…

Introspection je kapela původně z Brazílie, která v loňském roce přesídlila do Ruska. Za třináct let své existence vydala tři dema a dvě dlouhohrající desky, z nichž nejnovější „Nihilistic Hatred“ (2018) si dnes představíme. Do alba posluchače uvede intro. Kvílení koní a chladných zbraní v doprovodu fanfár při jářku krvavé bitvě s jemnými klávesovými ozdobami předznamenává pořádný nářez, jenž následuje hned v první skladbě. První skladba vskutku po krátké předehře nešetří ráznými kytarami, bicími, ba ani vokály. I v blackmetalu se dá stavět na čtyřech akordech a v těchto variacích působí velice živě a energicky. Části skladby se dvakrát zopakují…

Samozřejmě, že je kruté, když vás kritik hned na začátku recenze srovnává s finskou Apocalypticou, úplně vidím, jak v těch muzikantech hrkne, když si čtou první větu recenze. A tím skončím. Protože by nebylo fér, srovnávat End of Scream s violoncellově obdařenými Finy. Protože v konečném důsledku to srovnání kulhá. End of Scream zní o dost lépe než to, co Apocalyptica produkuje v posledních letech, a navíc, bavíme se o domácí kapele. Takže jde trochu o pýchu, trochu o sentiment a trochu o vlastní prestiž. Muzikanti z End of Scream vypadají tak, že při pohledu na ně metalovému recenzentovi vyhrknou slzy do…

1 2 3 34