Jako houby po dešti, tak se ve Finsku rodí nové metalové kapely. Proces zrození, růstu i zániku je někdy tak rychlý, že ho recenzenti nestačí ani zaznamenat. Občas se naopak najde výrazný novorozenec, který zazáří hned první skladbou. Když melodeathová šestice Neon Daemon vydala v roce 2019 svůj první singl „Second Storm“, upoutala. Strnulý zrak kritických raptorů se obrátil směrem ke Kuopiu.

 

Hodnotit nově vzniklé kapely je vždycky obtížnější, protože se nacházejí ve stádiu růstu a formování. Jejich debuty mohou být jalové a kritik předem odsoudí nadějné hudebníky, kteří prvním albem nezaujali. Byla jsem tedy dost opatrná, když se mi do ruky dostalo debutové album finských Neon Daemon, které vyšlo v říjnu. Samozřejmě nešlo o úplnou cestu tmou. Kapela vydala tři singly, které jsem jako admin melodeathové stránky zaznamenat musela. A zafungovalo doporučení, protože kapela Neon Daemon není složená z úplně neznámých hudebníků. Většina z nich si zahrála v progresivních State of Dystopia, bubeník se objevil v bohužel už neexistujících Asylum 8 a frontman, díky kterému jsem Neon Daemon objevila, pracuje pro skutečnou finskou šlechtu. Protože zpívat v Shade Empire na pozici, kterou vybudoval legendární Juha Harju, to je známka kvality. Neon Daemon jsou tedy zkušení námořníci na zbrusu nové lodi. A nutno říct, že je to kvalitní plavidlo.

Na Shade Empire jsem si ostatně vzpomněla při poslechu debutového alba, nazvaného „Anno Dystopia“ několikrát. Cítím znatelný vliv finského industrialu i blacku. Ale industriální linka je, stejně jako u Shade Empire, asi nejzřetelnější.

Může jít o obrázek text

 

„Anno Dystopia“ možná některé fanoušky melodického death metalu naštve. Rozhodně nectí daný žánr do posledního tónu, naopak, svoje subžánrové zařazení napíná k prasknutí. Když v písni „Minus Entity“ zní stejně jako Sentenced, je to med pro uši finofila, ale jed pro uši pravověrného vyznavače melodických death metalových forem. Naopak ti, kdo mají rádi finský industriální metal, by mohli album poslouchat s nadšením. Samozřejmě neočekávejte Turmion Kätilöt nebo Ruosku, ale industriálně – elektronický ráz Neon Daemon vyčleňuje z party vzorných metalových Finů, ztracených v lese a vzývajících karelské vlky.

Jde více o industrial dotčený blackem a death metalem, velice atraktivní kombinace, která se záměrně vzdaluje všemu akustickému. Hannu Kihlström za klávesami odvádí poctivou, roboticky přesnou práci. A tím, že začínám právě u něj, naznačuji, že klávesy jsou hlavním hnacím motorem celého alba. Na klávesových partech skladby z větší části stojí, vždyť Kihlström je do jisté míry hlavním protagonistou všech deseti skladeb.

Druhým výrazným prvkem jsou určitě bicí. Pasi Moilanen, jak už jsem zmínila výše, byl bubeníkem Asylum 8, o kterých jsem dokonce kdysi na Obscuru psala. Byla to velice zajímavá kapela, která, stejně jako Neon Daemon, vycházela z melodeathu a industrialu. Moilanen si tedy našel stylově velice podobný zvuk a na „Anno Dystopia“ může využít svůj dynamický potenciál.

 

Třetím tahounem desky je rozhodně Henry Hämäläinen, který představuje velice zajímavou vycházející hvězdu finské scény. Hämäläinen nahradil Juhu Harju Shade Empire, což byl jistě velký risk. Nahradit ikonu mladým, nepříliš známým vokalistou, to byl výstřel naslepo. Hämäläinen ale rozhodně má dostatek dechu k tomu, aby Harju zastal. Jde o neobyčejně disponovaného vokalistu, který ovládá svůj nástroj s lehkou brilancí. Kromě vynikajícího growlu i screamu má excelentní clean vokál, se kterým by mohl vyniknout v rocku, popu a možná i jazzu. Všestranný hlas sice nemá tu oslnivou mužnost, která drtila skály a kterou Juha Harju oslňoval fanoušky, ale Henry je obrovský talent na začátku kariéry, který má kam růst. Díky tomu, že se potřebuje nutně vyřádit, ještě mu nesedí vážnější a klidnější polohy. Neon Daemon mu nabízí prostor pro oslnivou show a předvádění pestrého peří. Třeba ve skladbě „Trail of Light“ Henry předvádí všechny své hlasové rejstříky, od takřka chlapeckého zpěvu, přes zlý, vzteklý scream až po nádherný growl, vyzrálý jako archivní sýr.

Velice elegantně zní obě kytary. Mikko Venäläinen i Antti Venäläinen jsou maximálně sehraní. Podle jmen bych hádala, že asi mají dost příležitostí k tomu, aby secvičili ten pěkný souzvuk i hodně příjemná sóla. A basu tvrdí Lari Nousiainen, který hraje na kytaru v kuopijských Funeral Home. Instrumentálně je kapela naprosto vyvážená a šlape jako dobře namazaný stroj.

Neon Daemon velice lpí na čistém zpracování každé skladby. Zvuk je parádní, každý song má chytlavý melodický motiv a graduje v elegantní křivce vzhůru. Na albu možná jen trochu schází nosný hit, něco výjimečného, zapamatovatelného, kulervoucího. Srdcovka, která by člověka nutila k opakovanému přehrávání. Možná by tuto roli mohla zastat první nahrávka „Second Storm“, která má skvělou dynamiku a tah na branku. Ovšem pro debut je tvrzení, že jde o vyvážené, stylově čisté album, asi nejvyšší metou. Protože málokterá kapela dokáže debutem vyjádřit svůj styl, a ještě naznačit, že se může vyvíjet.

„Anno Dystopia“ je kvalitní album po všech stránkách, zajímavé, nosné, natolik technicky zvládnuté, že nenudí. Jsem zvědavá, jestli Neon Daemon odolá všem dětský chorobám a pronikne na finskou metalovou scénu jako další stálice. Možná už je finský industriální trůn připravený na nového vládce.

album: „Anno Dystopia“ vyšlo 1. října 2021

all images: ©Neon Daemon

7.2 Nadějné
  • SKLADBY 6
  • ORIGINALITA 5
  • PRODUKCE 8
  • ZPĚV 9
  • INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA 8
  • Hodnocení Čtenářů (0 Hodnocení) 0

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x