U příliš rychle napsaných recenzí se může stát, že kritik přepálí nebo naopak podstřelí hodnocení. Na druhou stranu, nic není starší než včerejší recenze. A protože jsem nové album „Origin“ nestihla uvést s předstihem, nemohu si dovolit čekat. Protože šlechta nerada čeká a když jde o deváté album finských melodických aristokratů, věci se musí dít a recenze se musí psát. Omnium Gatherum vydali novinku.

Když v roce 1997 vydávala neznámá kapela z finské Kotky svých prvních sedm skladeb, nikdo nemohl tušit, že se rodí hvězda. Z původní sestavy zůstal jediný muž, řekněme, že je to otec zakladatel, brilantní kytarista Markus Vanhala, kterému bylo tehdy sladkých šestnáct let. Od té doby se Vanhala stal finskou kytarovou legendou, prorazil s ikonickými Insomnium, ale Omnium Gatherum neopustil. A kapela, kterou zakládal se pomalu stávala Polárkou finského nebe.

Nebylo to hned, Omnium nevystřelilo raketově do výšky, ale od alba k albu zrálo, rostlo, měnilo sestavu a získávalo postupně velice originální charakter. Má jasně definovaný styl a posluchači ho poznají od prvního tónu. Jak napsal jeden metalový nadšenec, Omnium Gatherum je takový navoněný metal. Ano. Aristokratická záležitost, která už v sobě nemá rebelskou dravost, ale dynamiku rozhodně neztrácí.

Hodně fanoušků hodnotí Omnium odděleně podle frontmanů. Pravda, i já jsem si kapely ve skutečnosti všimla až ve chvíli, kdy do ní nastoupil s albem „Stuck Here on Snakes Way“ charismatický vokalista progresivních melodiků Elenium, Jukka Pelkonen. Jeho hlas byl natolik odlišný a nezaměnitelný, že ho nebylo možné přeslechnout. Pelkonen se zapojil do tvorby nového alba nejen pěvecky, ale i skladatelsky, dodnes tvoří texty a jeho tvůrčí potenciál neubývá. Omnium Gatherum si získali popularitu s alby „The Redshift“ a především s albem, které se dodnes řadí ke klenotům finského metalu. „New World Shadows“ z roku 2011 je zatím nepřekonaná tvůrčí meta. Do velké míry definovalo další vývoj a zvuk. V pozdějších letech kapelu vynesl nad zem úspěšný singl „The Unknowing“ (2013), který dominoval albu „Beyond“, ale to už Omnium Gatherum nebyli známí jen ve Finsku. Stali se mezinárodní metalovou hvězdou.

O posledních dvou albech „Grey Heavens“ (2016) a „The Burning Cold“ (2018) se mezi fanoušky vedla obvyklá debata o tom, jestli kapela neztrácí dech. Ve skutečnosti šlo o běžný jev, při kterém se ztrácí „novost“ a posluchač vyčítá kapele, že už není tak originální. I když „Grey Heavens“ nebylo nejlepším albem Omnia, cítila jsem v něm potenciál, který rozhodně nepodporoval teorie o stagnaci. Omnium naznačovali, že se chtějí vytáhnout o stupínek výš, hrát si, objevovat své vlastní možnosti. A „The Burning Cold“ bylo vynikajícím, vyváženým kouskem diskografie.

Nyní posloucháme „Origin“ a já myslím, že začínám chápat, kam směřovalo „Grey Heavens“. Šedá obloha se protrhla a skrz nový cover zazářila rubínová barva. „Origin“ je Omnium Gatherum ve zralé podobě.

Může jít o obrázek text, kde se píše ር OMNIUM GATHERUM ORIGIN

Deset skladeb alba je opřených o tři představené singly, „Reckoning“, „Paragon“ a „Fortitude“. Kapela je umístila vedle sebe a obalila songy, které jsme ještě neslyšeli. Tyto tři písně představují obsah celého alba a naznačují, jaké je. Velice dynamické, melodické a až nefinsky otevřené. Posluchač se nemusí prokousávat depresivními příběhy, kvílenými v chladnoucí sauně. Omnium Gatherum táhnou člověka vzhůru a učí ho kráčet po zježeném hřbetě vlastní deprese s elegancí. Album je postavené především na dokonalé profesionalitě, ve které není prostor pro chyby (Ostatně, kdo někdy viděl Omnium zvučit před koncertem, ten mi dá za pravdu, jejich obsedantní perfekcionismus je děsivý). Každá píseň zní přesně tak, jak znít má, je dokonale vyvážená, skvěle odehraná, odzpívaná, má svůj úvod, výbušný děj a elegantní dozvuk. „Origin“ umí pracovat s pozorností. Začíná nenápadně, do skladeb mísí i zřetelné rockové vlivy nebo poetičnost. Nesnaží se být za každou cenu naléhavé a zásadní, nemá tendenci stát se přelomovým dílem a netlačí na filosofický a psychologický potenciál svých posluchačů tak jak to v poslední době dělá Insomnium. „Origin“ nechává dostatek prostoru i lehkosti a zábavnosti. Hraje si, ví, že náročné období, kterým svět prošel, potřebuje také výdech, nataženou ruku, které se vyčerpaný člověk může zachytit. Kapela vytváří zvuk, který bych nazvala „zen metalem“. Jde o terapeutickou hudbu, ve které se ukrývá optimistické jádro.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Pánové z Kotky už opravdu nejsou na začátku, nejsou teenageři a nebojí se to přiznat tak, že se občas prostě jen baví technikou, kterou ovládají. Když Aapo Koivisto skrz své klávesové hřímání upustí občas velice jazzové postupy nebo vytvoří zvuk, který zní skoro jako osmdesátkový pop, nedělá to proto, aby se blýsknul, ale protože to prostě umí skvěle. Vanhala se baví, žongluje riffy a sóly, je to kytarista, který už nemusí nikomu dokázat, že je prostě perfektní. Někdy si říkám, že se snad dokonce i nudí, když mu prsty běhají po hmatníku. A výsledek nemá chybu.

Kapela pro toto album měnila line up, poprvé slyšíme nového basistu. Omnium Gatherum si samozřejmě může vybírat skvělé hráče, takovým určitě Mikko Kivistö z Pain Confesor je.

Na albu bubnoval ještě sympatický Tuomo Latvala, ale za bicími bude na živých koncertech sedět další nováček, Atte Pesonen. V biografii má odbubnované dva roky s finskými samuraji Whispered, kteří úzkostlivě dbají na vynikající zvuk, takže Pesonen představuje určitě další sázku na jistotu.

Některým z nás určitě chybí Joonas Koto, který byl věrný kapele od roku 2011, ale nemá cenu oplakávat odcházející hráče. Při tak velkém koncertním nasazení jsou odchody hudebníků docela pochopitelné.

 

Za albem „Origin“ tedy stojí hudebníci, kteří by nepřipustili ztrátu kvality. Novinka je velice citlivě sestavená, vyvážená a zajímavá. Skoro každá píseň má potenciál hitu, a to je velice vzácné. Pokud bych měla vyzvednou jedinou skladbu, bude to asi „Tempest“, ve které slyším dotek starých rockových postupů a oceňuji nesmírnou eleganci hlavního melodického motivu. Nicméně, s každým dalším poslechem se asi mé hodnocení bude maličko proměňovat.

Jukka Pelkonen samozřejmě odvádí skvělou práci, on dobře ví, že na jeho hlas trpím, takže ho nemusím příliš chválit. Zná potenciál svého nástroje a ví, jak ho využít. Já mohu jen dodat, že kdyby chtěl někdy využít i svůj nádherný čistý vokál, jsem na to připravená a nebráním se tomu.

Omnium Gatherum rozhodně dokázali, že ne nadarmo stojí na jedné z nejvyšších příček finského melodického death metalu. Je to ikona, která se nesnížila k tomu, aby svůj repertoár sestavila z „best of“ skladeb, ale tvoří, posouvá se a pracuje na sobě. Album „Origin“ je událost a myslím, že bude patřit k těm, které si fanoušci zařadí dopředu ve své kolekci. Já budu chvíli toužit po vinylu a budu přesvědčovat sama sebe, že ho určitě nepotřebuji, do té doby, než si ho samozřejmě zase koupím. Protože Omnium Gatherum na vinyl patří.

„Origin“ jde proti proudu finské deprese. A není špatné, hřát se pro změnu pod půlnočními paprsky finského optimismu.

Album vychází: 5. listopadu 2021 u Century Media Records

all images: ©Century Media Records 

 

9.8 Awesome
  • SKLADBY 10
  • ORIGINALITA 9
  • PRODUKCE 10
  • ZPĚV 10
  • INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA 10
  • Hodnocení Čtenářů (6 Hodnocení) 6.1

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x