Tohle je pár alb za rok 2021, které mě oslovily a dostaly se mi do uší. Musím se přiznat, že když jsem vybíral svoji topku za letošní rok, podařilo se mi i takto na jeho sklonku objevit pár skvělých alb, které mi v celoročním shonu utekly. Je pravdou že, můj žebříček bude hodně subjektivní, a někdo by si řekl, že místy možná i hodně komerčně zaměřený, ale úkol zněl jasně: napiš svoji topku za poslední rok.
ČAD – Medvede
Tohle album od slovenské stálice, a nebojím se říct slovenské záruky kvality, bylo představeno až ke konci roku, ale čekání stálo za to. Musím říci, že tenhle počin jsem zařadil mezi své srdeční záležitosti. Technicky mě album baví, a to nejen ostrými a krásně čitelnými riffy, ale především bicími, které na celém albu šlapou naprosto neskutečně. Na albu můžeme najít i jednu věc v češtině s názvem „Železný mejdan“, zábavné texty jako „V meste su medvede“ nebo „Buldozer“ a dostanete se až k temným a depresívním věcem, jakou je „Chýbaš priateľ môj“.
Catastrofy – Taký je život
I v případě tohoto alba zůstáváme na Slovensku, ale tentokrát se zbojnickým nádechem. Další z alb, které se objevily až na sklonku roku, ale stejně jako v případě ČAD čekaní stalo za to. Hudebně bych to nazval zbojnickým thrash metalem s texty, které psal život. Zní to asi trochu jako klišé, ale …. No, prostě si pusťte „Pod pieskovým kopcom“, v níž je popsán vznik a vývoj kapely, nebo hodně kritickou „Soroš a pičoviny“, která sedí k dnešní době lip než klíče do kanálu.
Serj Tankian – Elasticity
Pro mě jedno z velkých překvapení roku, jelikož se Serj někde v rozhovoru zmiňoval, že už ho nebaví zpívat, takže jsem už ani nečekal, že něco sólové vydá. Je pravdou, že se nejedná o plnohodnotné album, protože deska obsahuje jen 5 skladeb, ale každá z nich je silná, emotivní a plná energie. Album se dobře poslouchá. Najdete na něm věci klidnější, jako třeba „Rumi“, vokálně trochu ujetou úvodní skladbu „Elasticity“ nebo extrémně živou „Electric Yerevan“.
Zeal & Ardor – Golden Liar
Ani tady se nejedná o plnohodnotné album, ale prostě ho nemůžu vynechat, i když obsahuje jen 5 kousků. Jak popsat v krátkosti těch pět skladeb? Metal s neuvěřitelně silnou atmosférou a maximální esencí toho nejtemnějšího blues.
Emigrate – The persistence of memory
Čtvrté album sólového projektu Richarda Kruspeho z Rammstein zni přesně tak, jak byste čekali, pokud znáte jeho sólovou tvorbu, a nezní přesně tak jak by očekával posluchač čistě jen Rammstein. I na tomto albu narazíte na Kruspeho sice industriální, ale zato často až popově melodie. Ani němčinu tu nehledejte; stejně jako předchozí alba se i toho odehrává v angličtině. Na druhou stranu ale zde naleznete v roli hosta i Tilla Lindemanna, takže vlastně zjistíte, jak zní Rammstein mimo svou domovskou formaci.
Velesar – Szczodre gody
Veselý, energický a místy až „skočný“ folk metal z dílny polských Velesar, který až chvílemi probouzí nějaké moje slovanské pudy. Takto se dá v pár slovech popsat druhé album těchto Poláků. Deska je živelná, ale zvukově jde o kvalitní práci, které skvěle funguje i na živých koncertech, jak můžu potvrdit.
Anneke Van Giersbergen – The Darkest Skies Are The Brightest
Tak a nakonec se trochu vzdálíme od metalu a přejdeme na trochu jemnější notu. Sice se opravdu nejedná o nijak hudebně „tvrdý“ počin, ale jelikož je Anneke s metalem spjatá víc než dost, myslím, že do tohoto výběru patří. Velkým plusem na tomto albu je jako vždy její dokonalý hlas, který se snoubí s klidnějšími melodiemi. Celé album působí jako odpočinková hudba, ale zároveň vás nenechá usnout. Co říct víc, Anneke prostě ví, jak na to.
