Na začátku tohoto roku jsem si (ostatně jako každý rok) tak nějak plánoval, kam se v létě podívám a co rozhodně nevynechám. Nutno podotknout, že jsem optimista, a ačkoliv byl Covid na vzestupu (a já na ten svůj ještě čekal😊), tak nějak jsem doufal, že tu v letě s námi nebude. Což se ve finále tak úplně nestalo, ale je nutné se radovat z maličkostí. Většina větších festivalů však tak optimistická nebyla, a proto jsme mohli vidět, že jeden za druhým přesouvají termíny konání zase až na další rok. Je to vzhledem k logistice logické a rozhodně jim to nevyčítám. Na druhou stranu zde však existuje natolik silná zájmová skupina a snaha, že předčila ty nehorší očekávaní a postupně se začaly objevovat terminy menších festivalových akcí právě na letošní léto. A tak se stalo, že na poslední červencový víkend se objevil v mém kalendáři právě šestý ročník Harry festu. Zatím jsem neměl možnost tento festival navštívit, ale ohlasy a preference slibovaly nevšední metalový zážitek, takže jsem to chtěl letos napravit.
Festival je dvoudenní, začínající v pátek, v malé vesnici Baška kousek od Frýdku-Místku, což je od mého hradu, co by kamenem hodil a zbytek došel. I tak jsem si u otrokáře vzal volno, abych mohl zabrat fajné místo pro stan, na který stejně nedošlo, ale to je asi jedno. Na festival jsem dorazil v době, kdy na podiu hrála první kapela 128 posledních a na place před podiem se rožnilo pár lidí, kteří dodržovali více něž předepsané rozestupy. Zbytek se tísnil u plotu, kde byl tou dobou stín. Bohumínská hard-corová kapela oficiálně festival otvírala něco kolem 15:30, takže si dokážete představit, jak to asi vypadalo na asfaltu, když má peklo lehce pootevřenou bránu a důvod ji zavírat chybí. Nutno podotknout, že toto rozhodně pro někoho byla pouze výzva, takže i když to ze začátku nevypadlo, ve finále měla kapela docela velkou podporu. Další kapelu jsem si již vychutnal od začátku a docela mě spolek Refore příjemně překvapil. Chybělo tomu sice něco, ale jejich thrash metal měl hlavu a patu a já se velice dobře bavil. Stejně tak tomu bylo prakticky po celý pátek, kdy se objevilo na podiu celkem 6 kapel. Nechci se vyjadřovat ke každé, neboť ten pateční zážitek byl směsicí kvalitní muziky, kdy každá z kapel k tomu přispěla nemalou měrou a vytvořila tak zážitek, který je jako recept na dokonalý zákusek s třešničkou na vrcholu. Díky tomu, že se celá akce koná v relativně zabydlené oblasti, musela být produkce ukončena a zábava po 22:00 pokračovala spíše v režimu piánko. Což je trochu nezvyklé, ale na jednu stranu, festival si jel tak nějak svým životem dál.
Dříve než se dostanu k sobotě, tak těm, co tak nějak ještě váhají a nadávají na staré dobré časy festivalů, kdy to tak nějak bylo více o tom metalu, dám malou radu, přijeďte na Harry fest, bo tady je to ještě úplně v pořádku. Tak schválně… pivo sice do kelímku, ale vedle v hospodě ho dostanete do skla a cena je úplně v pohodě, 30 kachlí za odvar z dvanáctky a tu samotnou za 33 Kč. Kofola 0,5 l za 30 rovněž, ale čepovaná, takže cajk. Jinak klasika, nějaká ta gořalka, rovněž za pohodové ceny. Co je fajn, ačkoli vím, že to sice pořadatelé neradí vidí, nikdo Vás nekontroluje, co do areálu nesete. V průběhu nočního klidu došlo na směsici domácích výrobků, podpořenou festivalovou kuchyní. To valašské kyselo po ránu nemělo chybu. Ráno, a to i díky tomu, že se šlo spát takříkajíc se slepicemi, se festival probouzel docela brzo. Pomačkané obličeje a porůznu se probouzející se pařmeny bylo možno vidět již kolem sedmé hodiny ranní. Na to pořadatelé celkem bryskně zareagovali, a kromě snídaně v podobě párku se vzápětí otevřela i hospoda. První kapela začala hrát až krátce po poledni, takže bylo ještě spoustu času na to, dát se dohromady k načerpání hudebních kousků. Sobota slibovala o něco zvučnější jména, takže těšing byl relativně vyšší, i díky alkoholovému opojení, ale na druhou stranu, chtěl jsem v neděli ráno jet autem, tak jsem si to takříkajíc vybral dopoledne. A odpoledne jsem až do pozdnějšího večera vyklusával.
Zhruba něco po 12 to na podiu rozbalila kapela Kazgaroth a počal se dělat metal. Na začátek i celkem slušná účast pod podiem, za kterou podle mě kapela především vděčí basistce. 🙂 Hudební stránku kapely hodnotit nechci, není to můj šálek kávy a byl bych zbytečně kritický. Stejně tak z objektivního hlediska to neudělám ani u jedné, neboť se domnívám, že stejně jako v pátek, tak i zde se pořadatelé docela trefili a udělali ten zákusek o něco vybranější. Našli se zde jak vyznavači grindu, hardcore, death metalu, tak i techničtějšího metalu či zběsilé jízdy thrashových ČAD. I já to tak mám rád a jsem za to vděčný, protože si nejen rozšířím obzory, ale poznám fajn lidi a probereme metal i od Lucky Bílé. Mimochodem, na druhé straně přehrady se v sobotu konala jiná akce, na které kromě již zmiňované věčné slavice vystoupily kapely tuze odlišné, ale většina návštěvníků této akce musela kolem nás projít, takže měli myslím jedinečný zážitek. Ty pohledy byly všeříkající. Byl jsem dokonce svědkem, jak jedna ženská tahá chlapa od nás pryč, protože bylo vidět, že jeho preference jsou bližší nám a ona by to asi nerozchodila. Bylo to docela komické.
Na celém festivalu se podílí opravdu dost lidí, kteří fungují jako dobře namazaný stroj a kteří se zřejmě dobře znají. A snad i díky tomu vládla po celou dobu akce taková rodinná atmosféra. A nebýt toho zakopnutí v podobě lehce podnapilé holčiny s rozbitou hlavou, šlo by to i bez ztráty kytičky. Té však byla zajištěna pomoc, takže i tohle mají podchyceno na jedničku. V sobotu kromě toho sice netekla voda ze sprchy, ale velká vana byla za kopcem, takže no problem.
Když jsem v neděli ráno areál festivalu opouštěl, říkal jsem si, že se sem musím vrátit. Byl to fajn a po tak dlouhé odmlce prakticky první prometalovaný víkend. Děkuji za něj pořadatelům a budu se těšit zase napřesrok.
https://www.zonerama.com/obscuro/Album/ae33b8ef-2e9a-4685-b4b9-7efd64f185f2
Díky za skvělé hodnocení a super fotky. Harry je Fest.