Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Italský melodický death metal, citlivě mixovaný s matnými gotickými náznaky, má svého velmi dobrého a stále se zlepšujícího představitele. Je jím Lahmia, kapela, která už se pohybuje na metalové scéně od roku 2001 a za tu dobu už si stihla udělat poměrně pěknou skupinu fanoušků, takže nejde o úplně neznámý band. Lahmia se dost let hledala a střídala styly. Nakonec se přimkla k melodickému death metalu skandinávského typu, ale nechala si některé prvky italské zvukomalebnosti a melancholie. Přesto bychom v novince „Resilience“ medonosnou Itálii rozhodně nehledali. Lahmia si prošla mnoha pády, kterých bylo víc než vzestupů. Paradoxně nejhorší roky zažili její členové v roce…

Izraelská/Jeruzalémská kapela, žánrově především black metal okořeněný jihovýchodními nástroji a folklórem. V jejich hudbě je použito více etnických nástrojů, kromě základní metalové sestavy (bicí, kytary, basa, zpěvy) můžeme slyšet navíc nástroje jako živě nahraná darbuka (malý bicí nástroj, obdoba bonga), netradiční dechy a také saz (nástroj jako by vznikl zkřížením loutny a balalajky). Ve skladbách jsou často používány kytarové techniky jako tremola, flažolety a power akordy. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to je vlastně pořád na jedno brdo. I když kombinace etnických nástrojů a orientálních prvků působí hodně exoticky, unikátně a vytváří jistou cizokrajnost, čistě metalová složka je složena jen…

Neextrémní v extrémním metalu  Pamatuji, jak jsem poprvé podlehl kázání Adama Michala Darskiho a jeho učebnic rouhačství „Evangelion“. Pamatuji, jak jsem byl uchvácen ze zběsilé zuřivosti, temné aury a barvitých uměleckých podobenství, přičemž ono hluboké umění dýchalo z démonických přebalů alb i z videoklipů, nemající obdoby ve svém provedení a promyšlenosti. Pamatuji na následující desku „The Satanist“, spíše do black metalu černě zbarvenou sbírku skladeb, které se k posluchači nedrásaly tak drsně, hrubě a zuřivě. Spíše se plížily jako stín, promyšleně a kultivovaně. Tou dobou popularita kapely rapidně vzrostla, leč korunu králů extrémního metalu si Behemoth nasadili již roky před…

Švédský label Black Lion Records má velmi šťastnou ruku na dobré kapely. Poslední vynikající vydavatelský počin se odehrává ve velmi trudnomyslném doomovém tempu. A nutno říct, že label objevil černou perlu. Protože Vanha je jako cejch, vypálený do duše. Bolestně krásná, křehká, a přitom neskutečně maskulinní. Je to doom, který zvolna odtrhává svaly od kostí. A přitom nepohne člověkem víc, než mu posluchač sám dovolí. Vanha rozhodně není početná kapela, ve skutečnosti ji tvoří hlavně Jan Johansson, multiinstrumentalista s nádherným, sytým hlasem, plným nekonečně tísnivého smutku. Jan Johansson, který je ještě hybatelem black/folkových Frostvang, je typický severský solitér s dlouhými vousy, dlouhými riffy…

Poslechněme si jeden příběh mladých bardů, kteří svou tvorbu započali v roce 2013. O rok později začali vystupovat živě a v roce 2016 vyšlo na svět EP „Beneath the Stars“. Mezitím došlo k větším změnám v sestavě a nyní skupinu tvoří 6 členů. Šestice minulý rok, s osmičkou na konci, vyšla na světlo světa s novým debutem „Misty Tales“. Jedná se o Emerald Shine, velice nadějnou formaci z Novojičínska, jejíž žánr je v podstatě nedefinovatelný. Najdeme tu folk metal, symphonic metal, classic rock, ale i tvrdší odnože. Nechci tudíž škatulkovat, album je krásně rozmanité a v tom je to kouzlo.…

„And the fire burns at the edge of the dawn…“ Stíny, které vystoupily ze života tesklivého runopěvce, se pomalu a nikoli bez bolesti mění v matné světlo nezapadajícího slunce. Smutek ho ještě celé nespolkl, naděje šátrá prochladlými paprsky po účastnících skončených lamentací. Pozůstalí se rozcházejí a sledují světlo. Zní hudba, ve které je citelná úleva. Ano, úlevná hudba. Krásná múza Aleah Starbridge zemřela v roce 2016. Prošla tímto světem proto, aby se ho dotkla a vzlétla. Finové mají krásný mytologický obraz, cestu ptáků, tvořící Mléčnou dráhu. Cestu zemřelých duší, které putují… kam asi? To nevíme. Aleah vzlétla a zmizela za horizontem,…

Někdy na konci roku 2018 mi zapadl jeden černý kousek za nehty, a protože jsem hovado, tak jsem si jej vybral až na začátku roku 2019, abych zjistil, že se jedná o novou desku Frýdecko-Místecké Tortury „Psychopompos“. Kvasil celkem vydatně a už začal i trochu hnisat, takže mám teď ruce mírně zčernalé, nicméně přehrávač mi desku přehrál. No jo, ale již nevydal. Temnota pokryla integrované obvody a do stroje zanesla jen chlad a zmar. Rozhodně budu mít co dělat, abych to odtama dostal. Klika od dveří mého pokoje zmizela, nebe padlo a z reproduktoru počaly téct proudy krve. To je prosím…

„Zvrátil hlavu, otevřel doširoka ústa, vdechl vesmír a ve slabinách ucítil divoký tep. Potom se zhoupla nebesa a gejzír, doprovázený křikem vyvrcholení, vítězství a úlevy, naplnil prostor pod klenbou nekonečných nebes, přecházejících na modravém horizontu do zpěněných mořských vln…“ I tak může znít hudba. A symfonický metal často přechází z jednoho orgasmu do druhého. Když se nás nezasvěcení potom ptají, proč posloucháme metal, obvykle nám běží hlavou, protože tohle prostě Lady Gaga neumí. Ale i tahle nekonečná, hřímající linie permanentního vyvrcholení, nazvaná symphonic melodic death metal, může mít své trapné, slabé nebo příliš kýčovité interprety. Švédští Meadows End patří k tomu kvalitnímu…

Nedávno se mi dostalo do sluchátek album „Taming the Chaos“ této death/power metalové bandy z Ruska a musím říct, že z něj mám opravdu velice smíšené pocity. Ani nevím, jestli se spíš přiklonit k negativní, nebo k pozitivní části, protože i když kapela nevypustila nic originálního, ani nic extra zajímavého, a některé momenty vyřešila poněkud nešťastně, jsou tady i chvíle, kdy to opravdu šlape a kdy stojí za to si album poslechnout. Při začátku každé skladby jsem si říkala, že to zní velice slibně. Intro nahodilo správnou atmosféru, jakou byste od tohoto žánru čekali; různé zvukové efekty, foukání větru, tajemno,…

Finští Volucrine začínali v roce 2009 jako kapela s prostým názvem „V“. V roce 2011 vydali, ještě jako „V“, dlouhohrající album „The Year of Relinquishment“ a potom zmizeli ze scény, aby se objevili o tři roky později, prakticky ve stejném složení a s novým názvem, Volucrine. Skupina z finské Kouvoly, města, o které se ve finské historii tahali všichni, kdo se na daném území zrovna nacházeli, jako by symbolizovala místo svého vzniku. Volucrine je těžko zařaditelná hudba a nevejde se do žádné škatulky, označené jasným názvem. V podstatě si kapela zachovává melodeathový ráz s progresivními prvky, které ráda občas obohatí o thrashové postupy. Občas je ale schopná…

1 2 3 4 5 33