Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Jako rtuť, jako tekuté písky, jako neklidné moře, tak by se dala charakterizovat existence doomové formace Clouds. Schválně nepoužívám slovo kapela, protože line-up se přelévá, zaniká, vzniká a mění se. Jako tekuté písky, jako rtuť. Jen jedno zůstává. Podivuhodná hudba, která tepe v rytmu obnaženého srdce na dlani. Album „Durere“ předestírá opět příběhy hlubokého smutku, poznání vlastní smrtelnosti a křehkosti, ukryté hluboko v našem nitru. https://www.youtube.com/watch?v=u2aV0pZZ7Ps Clouds v jistém smyslu opravdu nejsou hudební skupinou, Clouds jsou oblaka jediného nebe, představovaného jedinou postavou. Daniel Neagoe je naprosto unikátní umělec na poli doom metalu, osobnost, která je vlastně neviditelná pro ty, kdo neprošli zasvěcením.…

O švédských Soliloquium už jsem před nějakým časem psala a představovala je českým posluchačům. Vzhledem k tomu, že v březnu letošního roku vyjde třetí dlouhohrající album těchto švédských progresivních doom metalistů, asi by bylo dobré existenci nenápadné kapely znovu připomenout. Prosadit se na velmi zaplněné švédské metalové scéně není nic snadného, protože na nejvyšších příčkách se pevně drží ostrými drápy pěkná řádka vrcholných predátorů, jejichž kvality oceňuje celý svět. Švédsko ještě stále platí za metalového tahouna, i když jeho pozice v mnoha ohledech slábnou. Další nebezpečí pro méně známé švédské kapely dřímá na druhé straně monitoru, kde sedí dravá kritika.…

Temní nositelé světla Purmana vyrážejí na další pekelnou bitvu a jejich silnou zbraní je nyní nové, v řadě druhé album „Flame of Rebellion“. Celý příběh začíná velmi zdařilým intrem, které je jenom potvrzením toho, že tenhle boj nebude žádnou pohádkou, ale bude se jednat o cestu nasáklou černotou, dynamickou a hřmotně pulsující energií. Svůj death-metalový základ, který nádherně předvedli na debutu „Lioness“, Purnama nezapře, ale k mému potěšení je zde přidáno více blackového koření v podobě uhrančivých riffů, které mají tendence si vás obmotat svými pařáty a strnout až do hlubin melancholické temnoty. A věřte, že se necháte strhnout…

Morna. Kapela, která na svém rodném Slovensku vzbudila poprask na hudební scéně. A není divu. Tato parta je plná hudebních profesionálů a rozhodně stojí za zmínku. Každá skladba je plná melodických pasáží, ze kterých by nejeden z vás dostal eargasm. Obzvlášť si tady přijdete na chuť vy všichni, kteří posloucháte kapely, jako je Opeth nebo Porcupine Tree. Celé album „Entient Cultist“ je výborně propracované. Osobně jsem se při prvních skladbách zaposlouchala do každého tónu a byly to okamžiky, které mě vyvedly mimo realitu. Ty okamžiky, při kterých jsem zapomněla na vše kolem a byla jsem pouze ve světě složitých, zato…

Není tu nic špatně, ale na druhou stranu tu není ani nic, co by mohlo nadstandardně zaujmout. Právě taková slova mě napadla při poslechu stále aktuální nahrávky kapely Darkwind z Frýdku-Místku – „Ventum Tenebris”. A stále si za těmito slovy stojím. Darkwind jsou ale sympatičtí, a to zejména tím, že nikomu nelezou do prdele jako jiné české kapely (některá jména vás jistě napadnou), plus nemají žádnou trapnou image a k tomu potřebné pózy. Jsou to jednoduše srdcaři, kteří se za nic neskrývají a hrají ten svůj oldschoolový metal.  V červenci minulého roku pánům a dámě vyšla v pořadí teprve druhá…

Autorský projekt Tuomase Saukkonena se vrátil v plné síle a v nové podobě. Album „Waves“ z dílny Dawn of Solace ukazuje jinou, jemnější a meditativnější tvář osamělého finského vlka a přesvědčuje nás o tom, že Saukkonen na poli finského metalu ještě neřekl poslední slovo. https://www.youtube.com/watch?v=xpjP5PXc-1k Torba jeho posledních let patřila plně Wolfheart. Do tohoto projektu napnul Saukkonen všechny svoje síly, čas, energii a finance. Určitě se vyplatilo. Wolfheart vylétli do výše a upozornili na sebe natolik, že už jsou dnes považovaní za finskou stálici, i když jejich historie ve skutečnosti není tak dlouhá. Naopak Dawn of Solace, to je vzpomínka, uspaná Růženka.…

Na sklonku minulého roku vydali britští The Drowning pod hlavičkou indického labelu Transcending Obscurity Records album „The Radiant Dark“, které se svou temnou atmosférou váže na šedou oblohu, husté mrholení a prochladlou zem. Plnotučný doom s elegantním podkresem je pro úzkou skupinu speciálů, úchylných na všechno, co se velmi, ale velmi zvolna rozkládá… Páté album britských The Drowning je syrové a jednoduché, nechce nás oslnit paletou výstřednosti. Rozhodně nejde o vycizelovanou, technicky opulentní hudbu, jde jen o projev, který vám pomaličku rezavým struhadlem sedře kůži ze zad, a pokud se budete zrovna topit v depresi a uvažovat o nedostatku vitamínu D,…

On Thorns I Lay už po dvaceti osmi letech na metalové scéně zaslouží titul řeckého metalového pokladu. Mistři teskné melancholie, škrábané do alb směsí zřetelně rytmiky a klávesové opulentnosti i čistých a elegantních kytarových sól, vydávají u Lifeforce Records novinku s názvem „Threnos“. Poslechli jsme si ji a můžeme se začít kochat. Od doby, kdy řecká kapela Paralysis vstoupila na scénu, do doby, kdy už jako On Thorns I Lay vydala své deváté album v řadě, uplynulo dlouhých osmadvacet let. Na metalové scéně se mezitím událo mnoho změn, ale kapela zůstala věrná death doomu, který ji dokonale definuje. Řekové mají cit pro…

Poslouchat novou desku Schammasch je jako důvěrné setkání se starým přítelem, který vám do života vnesl nečekané zážitky, nezapomenutelné prožitky, pronikl do skulin vaší duše a zanechal v nich esenci toho, po čem vždy toužila. Když slyšíte jeho jméno, vaše srdce začne bušit rychleji a čas se zastaví. Proto při zaznění prvních tónů „Srdcí beze světla“ pro mne přestává existovat běžná realita a ponořuji se do mnoha spekter jejich verze black metalu. Rukopis hlavního srdce kapely C. S. R. je i zde rozpoznatelný hned od začátku. Vrstvené riffy podpořené tajemnou basovou linkou zařezávající se do nicoty, pomalé rozjezdy, změny tempa…

Nové album kapely Postcards from Arkham. Poslouchám jej už potřetí a stále ho nemám dost. Jejich síla a energie jsou tak nakažlivé, že vás to chytne za ruku a jen tak nepustí. Ale pojďme s recenzí této novinky začít trochu netradičně. Ráda bych začala s hodnocením toho, jak se prezentují po vizuální stránce. Říká se: „Nesuď knihu podle obalu.“ Někteří grafici by nad tímto moudrem mohli zaplakat. To se ovšem netýká kapely Postcards from Arkham a člověka, který vystupuje pod pseudonymem Frodys. To on se zasloužil o to, že nové album „Oakvyl“ vás zaujme na první pohled. Třemi slovy –…

1 2 3 4 5 37