Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Recenze: Lahmia – Resilience

Od miklaras on 15.2.2019 Recenze

Italský melodický death metal, citlivě mixovaný s matnými gotickými náznaky, má svého velmi dobrého a stále se zlepšujícího představitele. Je jím Lahmia, kapela, která už se pohybuje na metalové scéně od roku 2001 a za tu dobu už si stihla udělat poměrně pěknou skupinu fanoušků, takže nejde o úplně neznámý band. Lahmia se dost let hledala a střídala styly. Nakonec se přimkla k melodickému death metalu skandinávského typu, ale nechala si některé prvky italské zvukomalebnosti a melancholie. Přesto bychom v novince „Resilience“ medonosnou Itálii rozhodně nehledali. Lahmia si prošla mnoha pády, kterých bylo víc než vzestupů. Paradoxně nejhorší roky zažili její členové v roce…

Číst Dále

Recenze Arallu – Desert Battles

Od Xen on 13.2.2019 Recenze

Izraelská/Jeruzalémská kapela, žánrově především black metal okořeněný jihovýchodními nástroji a folklórem. V jejich hudbě je použito více etnických nástrojů, kromě základní metalové sestavy (bicí, kytary, basa, zpěvy) můžeme slyšet navíc nástroje jako živě nahraná darbuka (malý bicí nástroj, obdoba bonga), netradiční dechy a také saz (nástroj jako by vznikl zkřížením loutny a balalajky). Ve skladbách jsou často používány kytarové techniky jako tremola, flažolety a power akordy. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to je vlastně pořád na jedno brdo. I když kombinace etnických nástrojů a orientálních prvků působí hodně exoticky, unikátně a vytváří jistou cizokrajnost, čistě metalová složka je složena jen…

Číst Dále

Recenze: Behemoth – I Loved You at Your Darkest

Od Radek Chlup on 8.2.2019 Recenze

Neextrémní v extrémním metalu Pamatuji, jak jsem poprvé podlehl kázání Adama Michala Darskiho a jeho učebnic rouhačství „Evangelion“. Pamatuji, jak jsem byl uchvácen ze zběsilé zuřivosti, temné aury a barvitých uměleckých podobenství, přičemž ono hluboké umění dýchalo z démonických přebalů alb i z videoklipů, nemající obdoby ve svém provedení a promyšlenosti. Pamatuji na následující desku „The Satanist“, spíše do black metalu černě zbarvenou sbírku skladeb, které se k posluchači nedrásaly tak drsně, hrubě a zuřivě. Spíše se plížily jako stín, promyšleně a kultivovaně. Tou dobou popularita kapely rapidně vzrostla, leč korunu králů extrémního metalu si Behemoth nasadili již roky před…

Číst Dále

Recenze: Vanha – Melancholia

Od miklaras on 6.2.2019 Recenze

Švédský label Black Lion Records má velmi šťastnou ruku na dobré kapely. Poslední vynikající vydavatelský počin se odehrává ve velmi trudnomyslném doomovém tempu. A nutno říct, že label objevil černou perlu. Protože Vanha je jako cejch, vypálený do duše. Bolestně krásná, křehká, a přitom neskutečně maskulinní. Je to doom, který zvolna odtrhává svaly od kostí. A přitom nepohne člověkem víc, než mu posluchač sám dovolí. Vanha rozhodně není početná kapela, ve skutečnosti ji tvoří hlavně Jan Johansson, multiinstrumentalista s nádherným, sytým hlasem, plným nekonečně tísnivého smutku. Jan Johansson, který je ještě hybatelem black/folkových Frostvang, je typický severský solitér s dlouhými vousy, dlouhými riffy…

Číst Dále

Recenze: Emerald Shine – Misty Tales

Od Kirma on 30.1.2019 Recenze

Poslechněme si jeden příběh mladých bardů, kteří svou tvorbu započali v roce 2013. O rok později začali vystupovat živě a v roce 2016 vyšlo na svět EP „Beneath the Stars“. Mezitím došlo k větším změnám v sestavě a nyní skupinu tvoří 6 členů. Šestice minulý rok, s osmičkou na konci, vyšla na světlo světa s novým debutem „Misty Tales“. Jedná se o Emerald Shine, velice nadějnou formaci z Novojičínska, jejíž žánr je v podstatě nedefinovatelný. Najdeme tu folk metal, symphonic metal, classic rock, ale i tvrdší odnože. Nechci tudíž škatulkovat, album je krásně rozmanité a v tom je to kouzlo.…

Číst Dále

Recenze: Swallow the Sun – When a Shadow is Forced Into the Light

Od miklaras on 26.1.2019 Recenze

„And the fire burns at the edge of the dawn…“ Stíny, které vystoupily ze života tesklivého runopěvce, se pomalu a nikoli bez bolesti mění v matné světlo nezapadajícího slunce. Smutek ho ještě celé nespolkl, naděje šátrá prochladlými paprsky po účastnících skončených lamentací. Pozůstalí se rozcházejí a sledují světlo. Zní hudba, ve které je citelná úleva. Ano, úlevná hudba. Krásná múza Aleah Starbridge zemřela v roce 2016. Prošla tímto světem proto, aby se ho dotkla a vzlétla. Finové mají krásný mytologický obraz, cestu ptáků, tvořící Mléčnou dráhu. Cestu zemřelých duší, které putují… kam asi? To nevíme. Aleah vzlétla a zmizela za horizontem,…

Číst Dále

Recenze – Tortura Psychopompos

Od Gord on 18.1.2019 Recenze

Někdy na konci roku 2018 mi zapadl jeden černý kousek za nehty, a protože jsem hovado, tak jsem si jej vybral až na začátku roku 2019, abych zjistil, že se jedná o novou desku Frýdecko-Místecké Tortury „Psychopompos“. Kvasil celkem vydatně a už začal i trochu hnisat, takže mám teď ruce mírně zčernalé, nicméně přehrávač mi desku přehrál. No jo, ale již nevydal. Temnota pokryla integrované obvody a do stroje zanesla jen chlad a zmar. Rozhodně budu mít co dělat, abych to odtama dostal. Klika od dveří mého pokoje zmizela, nebe padlo a z reproduktoru počaly téct proudy krve. To je prosím…

Číst Dále

Recenze: Meadows End – The Grand Antiquation

Od miklaras on 16.1.2019 Recenze

„Zvrátil hlavu, otevřel doširoka ústa, vdechl vesmír a ve slabinách ucítil divoký tep. Potom se zhoupla nebesa a gejzír, doprovázený křikem vyvrcholení, vítězství a úlevy, naplnil prostor pod klenbou nekonečných nebes, přecházejících na modravém horizontu do zpěněných mořských vln…“ I tak může znít hudba. A symfonický metal často přechází z jednoho orgasmu do druhého. Když se nás nezasvěcení potom ptají, proč posloucháme metal, obvykle nám běží hlavou, protože tohle prostě Lady Gaga neumí. Ale i tahle nekonečná, hřímající linie permanentního vyvrcholení, nazvaná symphonic melodic death metal, může mít své trapné, slabé nebo příliš kýčovité interprety. Švédští Meadows End patří k tomu kvalitnímu…

Číst Dále

Recenze – Instorm a jejich Taming the Chaos

Od Curly Redhead on 14.1.2019 Recenze

Nedávno se mi dostalo do sluchátek album „Taming the Chaos“ této death/power metalové bandy z Ruska a musím říct, že z něj mám opravdu velice smíšené pocity. Ani nevím, jestli se spíš přiklonit k negativní, nebo k pozitivní části, protože i když kapela nevypustila nic originálního, ani nic extra zajímavého, a některé momenty vyřešila poněkud nešťastně, jsou tady i chvíle, kdy to opravdu šlape a kdy stojí za to si album poslechnout. Při začátku každé skladby jsem si říkala, že to zní velice slibně. Intro nahodilo správnou atmosféru, jakou byste od tohoto žánru čekali; různé zvukové efekty, foukání větru, tajemno,…

Číst Dále

Recenze: Volucrine – Skywards

Od miklaras on 11.1.2019 Recenze

Finští Volucrine začínali v roce 2009 jako kapela s prostým názvem „V“. V roce 2011 vydali, ještě jako „V“, dlouhohrající album „The Year of Relinquishment“ a potom zmizeli ze scény, aby se objevili o tři roky později, prakticky ve stejném složení a s novým názvem, Volucrine. Skupina z finské Kouvoly, města, o které se ve finské historii tahali všichni, kdo se na daném území zrovna nacházeli, jako by symbolizovala místo svého vzniku. Volucrine je těžko zařaditelná hudba a nevejde se do žádné škatulky, označené jasným názvem. V podstatě si kapela zachovává melodeathový ráz s progresivními prvky, které ráda občas obohatí o thrashové postupy. Občas je ale schopná…

Číst Dále

Previous 1 2 3 4 5 … 33 Next