Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Někdy na konci roku 2018 mi zapadl jeden černý kousek za nehty, a protože jsem hovado, tak jsem si jej vybral až na začátku roku 2019, abych zjistil, že se jedná o novou desku Frýdecko-Místecké Tortury „Psychopompos“. Kvasil celkem vydatně a už začal i trochu hnisat, takže mám teď ruce mírně zčernalé, nicméně přehrávač mi desku přehrál. No jo, ale již nevydal. Temnota pokryla integrované obvody a do stroje zanesla jen chlad a zmar. Rozhodně budu mít co dělat, abych to odtama dostal. Klika od dveří mého pokoje zmizela, nebe padlo a z reproduktoru počaly téct proudy krve. To je prosím…

„Zvrátil hlavu, otevřel doširoka ústa, vdechl vesmír a ve slabinách ucítil divoký tep. Potom se zhoupla nebesa a gejzír, doprovázený křikem vyvrcholení, vítězství a úlevy, naplnil prostor pod klenbou nekonečných nebes, přecházejících na modravém horizontu do zpěněných mořských vln…“ I tak může znít hudba. A symfonický metal často přechází z jednoho orgasmu do druhého. Když se nás nezasvěcení potom ptají, proč posloucháme metal, obvykle nám běží hlavou, protože tohle prostě Lady Gaga neumí. Ale i tahle nekonečná, hřímající linie permanentního vyvrcholení, nazvaná symphonic melodic death metal, může mít své trapné, slabé nebo příliš kýčovité interprety. Švédští Meadows End patří k tomu kvalitnímu…

Nedávno se mi dostalo do sluchátek album „Taming the Chaos“ této death/power metalové bandy z Ruska a musím říct, že z něj mám opravdu velice smíšené pocity. Ani nevím, jestli se spíš přiklonit k negativní, nebo k pozitivní části, protože i když kapela nevypustila nic originálního, ani nic extra zajímavého, a některé momenty vyřešila poněkud nešťastně, jsou tady i chvíle, kdy to opravdu šlape a kdy stojí za to si album poslechnout. Při začátku každé skladby jsem si říkala, že to zní velice slibně. Intro nahodilo správnou atmosféru, jakou byste od tohoto žánru čekali; různé zvukové efekty, foukání větru, tajemno,…

Finští Volucrine začínali v roce 2009 jako kapela s prostým názvem „V“. V roce 2011 vydali, ještě jako „V“, dlouhohrající album „The Year of Relinquishment“ a potom zmizeli ze scény, aby se objevili o tři roky později, prakticky ve stejném složení a s novým názvem, Volucrine. Skupina z finské Kouvoly, města, o které se ve finské historii tahali všichni, kdo se na daném území zrovna nacházeli, jako by symbolizovala místo svého vzniku. Volucrine je těžko zařaditelná hudba a nevejde se do žádné škatulky, označené jasným názvem. V podstatě si kapela zachovává melodeathový ráz s progresivními prvky, které ráda občas obohatí o thrashové postupy. Občas je ale schopná…

Deska této české kapely vydaná ke konci roku 2018. Měl jsem již dříve možnost Mallephyr vidět i naživo, takže se těším na aktuální album. Jedná se především o black/death metal v čisté nástrojové podobě, bez zbytečných počítačových úprav, umělých zvuků a samplů. Kapela má za sebou již jedno demo z roku 2014 a jedno dlouhohrající album „Assailing the Holy“ (2016), takže to nejsou žádní nováčci. První song zvaný „The Temple of Nothingness“ hned jasně nastavuje duch a atmosféru hudby, jež bude následovat. Střídají se zde krásně těžkopádné a pomalejší části velmi hutných a zkreslených kytar, z kterých navíc lezou příjemné disonance. Mimo…

Finská thrash/melodeathová kapela Rifftera se narodila v roce 2010 ve Vaasa a otec zakladatel Janne Hietala ji dodnes neopustil. Ostatně, kromě změny bubeníka, která se odehrála před dvěma lety, kdy místo bubeníka přijal Ville Härkönen, kapela zůstává prakticky neměnná, takže se může vyvíjet be přerušení a náhlých změn v line upu. V lednu tohoto roku si Rifftera naplánovala druhé dlouhohrající album „Across the Acheron“, které vydává pod hlavičkou Inverse Records. Mám maličko rozporuplné pocity z nového alba, kterému se snažím přijít na chuť. A samozřejmě jsem nucena srovnávat s předchozím albem „Pitch Black“ z roku 2015, kterým se Rifftera uvedla na scéně. Nejprve musím asi přiznat,…

Dostal se ke mně tento zajímavý běloruský projekt a s chutí se těším, co album „Rujnuj“ nabízí. Hned na úvod bych rád zmínil, že projekt má na svědomí skladatel Arthur „Dzivia“ Matveenko a je to již jeho druhý počin. Jako první je k vidění obal, který má poměrně pěkné grafické zpracování, i když osobně nepovažuji kombinaci mystické ženské postavy s parohy (nejspíš dryáda) a obřích vlků za příliš originální – působí jako klišé, které má zvýšit atraktivitu „zaručeným“ způsobem, což na mě působí spíš jako drobné mínus. Navíc se mi k hudebnímu obsahu ani moc nehodí. Grafika, negrafika, jde především o hudbu.…

Jsem fascinovaná novými a naprosto neznámými kapelami. Líbí se mi ty procesy a úskalí počátků, které se postupně přetaví v profesionalitu a někdy i v mistrovství. Už jsem viděla počátky kapel, které v dnešní době umí s přehledem vyprodat sál. Ale pel těch slavných mě nijak zvlášť nefascinuje. Raději hledám další nováčky a prokousávám se alby různé technické úrovně. Blood Region byli před pár lety přesně taková kapela. Poslechla jsem si, v mozku zařadila do bedny s nápisem „možná použitelné“ a zaklapla víko. Občas se mi ozvali s novinkou, občas jsem slyšela úryvek z nahrávání. Blood Region byli sympatičtí svou nekonečnou finskou urputností. A po vydání EP „For…

Rok nabitý hudbou, mail praskající ve švech a tolik žádostí, že člověk musí selektovat i kdyby nechtěl. Vždycky na konci roku je mi líto těch, kterým jsem se nemohla věnovat a o jejichž hudbě jsem nestihla napsat ani řádku. Každoročně při probírce toho, co mi uniklo, najdu nějakou skrytou perlu. A tentokrát to přirovnání nekulhá, protože Vermilia je opravdu perla. Zajímavá finská umělkyně si možná říká o to, abych ji přirovnala k Myrkur, ale po pravdě, tohle je mnohem ostřejší, syrovější a krutější hudba, ne tak estetická a víc zahalená black metalovým závojem. Trochu jsem se bála, že v oblasti pagan a…

Italská kapela Lacuna Coil patří k nejúspěšnějším italským hudebním vývozním artiklům a na domácí půdě v podstatě nemá konkurenci. Zpěvačka Cristina Scabbia navíc působí jako porotce v televizní talentové reality show a patří k influencerkám se značným dosahem na sociálních sítích. Když se pak úspěšná kapela rozhodně oslavit dvacáté výročí existence bilančním koncertem, mnou si manažeři ruce. V tomto případě jde o management labelu Century Media, který si Lacunu Coil pochopitelně hýčká, a ke koncertu, který se konal 19. ledna 2018, přichystal koncertní záznam „The 119 Show – Live in London“ se vší parádou, tedy s BluRay kvalitou, rozsáhlým doprovodným…

1 2 3 4 5 32