Asi se odvážu hned v úvodu recenze a napíšu, že Kauan vydali asi nejlepší album své kariéry. A pokud není nejlepší, pak je jistě nejdospělejší. Deváté album rusko-ukrajinské, atmosférické formace, která si neláme hlavu s žánry a styly, překračuje dalece podobné projekty a nese emoce posluchače na chladné vlně dost daleko od civilizace.
Hudební minimalismus jako by odporoval tak tvrdému žánru, kterým je metal. Přesto v něm má své nezastupitelné místo a ikonické reprezentanty, kteří umí přejít po tenkém laně mezi doom metalem, folkem, ambientní hudbou a post-metalovými postupy. Kauan uměli takové provazochodectví geniálně od svého debutového alba „Lumikuuro“. Teď už ale umí chodit i po zmrzlém vlasu, nataženém přes severní moře. Anton Belov jako zručný chirurg umí odoperovat z těla světa všechny emoce a vložit je do tónů, kterých se jen zlehka dotýká. Jako by svou hudbu nacházel, ne skládal. Je to poezie tónů, kterou Belov vyhrabává ze sněhu a vrší vedle sebe. „Ice Fleet“ je jedno z nejikoničtějších alb, která tento rok vyšla.
Kauan, které skladatel a multiinstrumentalista Anton Belov založil ve svých šestnácti letech v roce 2005, od počátku využívali jako svůj výrazový jazyk finštinu. Přestože jde o kapelu původem z ruského Čeljabinsku, do velké míry se Kauan v průběhu času stali jednou z nejfinštějších kapel světa. Z jejich alb čiší chlad, rozlehlost, nekonečné vzdálenosti, melancholie a křehkost Severu. Ruské tendence k vyhraněné emotivnosti a sebeprožívání jsou v hudbě Kauan potlačené. Je to designová tvorba, připomínající skleněné vázy Alvara Aalta. Jednoduché, jasné linie, dokonalost tvaru a stylová čistota. Kauan pochopili principy finské duše a ve svých albech vyznávají finský purismus, zbavený východní zdobnosti.
Každé album kapely je dovedené do dokonalosti, žádné nemá slabiny a všechna jsou stylová. Posluchače, který potřebuje dynamiku a sílu projevu, ale může odradit jejich snad až nudná důkladnost. To ale naprosto neplatí o posledním albu „Ice Fleet“, které stálo tvůrce dva roky tvrdé práce. Novinka se liší v mnoha směrech, nejen v tom, že jde o první album Kauan, které nese anglický název.
Sedm skladeb je provázaných zmrzlými lany, které slyším hned v intru. Při poslechu se cítíte, jako byste se plavili na lodi, která pluje po chladném moři, a vrzání zmrzlého lanoví je jediným zvukem, který narušuje okolní ticho a má takřka filmový charakter. Je zajímavé, nakolik cover harmonizuje s obsahem nahrávky, která zní… modře. Hluboká modř alba, modrá temnota, ve které pluje bílá loď, je elegantním ztvárněním všeho, co člověk slyší. Album se rozjíždí klidně, prochládá, posádka je tichá a nic nenasvědčuje tomu, že by na světě existoval život. Začátek je pro Kauan typický, něžný a jemný, pozvolný. Ale už v něm se ozývá vzrůstající drama, které postupně sílí, aby vyvrcholilo ve skladbě „Raivo“, která je mocným vrcholem celého opusu. Právě postupné zesilování účinku, dramatizace, posilování motivů, struktura skladeb, promyšlená do posledního detailu dělá z „Ice Fleet“ výjimečný počin.
Je to precizně vymyšlená hudba, přesto neztrácí emocionalitu. Slyšíme v ní drama i záblesky naděje, osobně tlačíme loď skrz chlad a doufáme, že dorazí do míst, kde bude tepleji, že se posádka zachrání. Anton Belov napsal ne příběh, ale celý film, který se nám odvíjí před očima. Podivuhodné album nemá jedinou vadu, nenašla jsem hluché místo nebo nepříjemný postup, ani hudební klišé. Jde o naprosto originální, přitom ale nesmírně harmonický počin, který nemá za úkol šokovat inovacemi, ale nabízí je velice obezřetně, po kapkách, po velmi chladných kapkách.
Myslela jsem si, že to nejlepší, co jsem od Kauan slyšela, bylo album „Sorni Nai“ z roku 2015, které působilo jako zjevení. Kauan ale dokázali, že umí jít ještě dál. Svou hudební brilancí a hrou se silnými motivy velice připomínají Dead Can Dance v jejich vrcholném období. Umí dát svému dílu stejnou velikost a rozmach, a přesto zůstávají skromně uzavření ve své prochladlé bublině a nechlubí se tím, že by byli skvělí. Ale jsou.
Nemá cenu analyzovat jednotlivé části alba, tím by se narušil celý koncept. A nemá ani cenu překládat krátké, lyrické texty, které nevypovídají o ničem jiném, než o čem vypovídá i hudba. Jsou to lyrické obrazy, ve kterých pluje loď modrým chladem. Kauan zacházejí s finštinou jako s hudebním nástrojem, ne jako s jazykem. Absolutní elegance v neotřelé formě, ikonicky nádherná hudba.
Kauan vydali své životní album, to si myslím teď, v roce 2021, ale vůbec se nebráním tomu, aby ho překonali. Cítím, že se nezastavili, že jejich dokonalost má kam růst. Nevím kam, ale říkám si, že i kdyby bylo „Ice Fleet“ jejich posledním uměleckým počinem, nemuseli by se stydět. Dokázali překročit vlastní i cizí stíny a zajistit si nesmrtelnost, obalenou modrým chladem nekonečného prostoru.
Kauan
Ice Fleet
9. dubna 2021
Label: Artoffact Records
all images: ©kauan
-
SKLADBY
-
ORIGINALITA
-
ZPĚV
-
INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA
-
PRODUKCE