Kapela Thalarion byla svého času zřejmě nejúspěšnější slovensko metalovou kapelou a celkově vzato je i přes roky neaktivity stále jednou z předních slovenských kapel. Thalarion dosáhli vrcholu na přelomu milénia, kdy také zažíval své nelepší období doom/goth/symphonic metalový žánr, kterému vládly kapely jako The Gathering, Tristania nebo Theatre of Tragedy. Death/doom jako žánr se od té doby trošku vyvinul. Moderní kapely jsou často buď víc extrémní (víc atmosférické, tíhnou více k funeral doomu), nebo naopak vytěsňují extrémní prvky a naplno jedou v symphonic/goth linii. Při poslechu Thalarion je těžké ubránit se pocitu nostalgie. 

Západoslovenská sestava byla aktivní od poloviny 90. let, ale odebrala se na odpočinek v roce 2006 poté, co ji opustila nejdříve zpěvačka Nela Horváthová (ta tou dobou natočila tři LP a je také součástí obnoveného line-upu) a potom i bubeník Peter Schlosser, který dostal nabídku na místo bubeníka v slovenské hardrockové legendě Tublatanka. Poté se s kapelou rozhodl seknout také frontman Juraj Grežďo. V době ukončení své aktivity měli Thalarion na kontě pět studiových alb, z nichž tři vyšly u známého dánského metalového vydavatelství Mighty Music. S ním nejdřív podepsali smlouvu na dvě alba, a následně u Mighty Music vyšla i deska „Tunes of Despondency“. Dále se objevili na řadě kompIilací a na velkých domácích i zahraničních podiích.

Úspěch Thalarion byl nepochybně podepřen kvalitou jejich hudby. Byli vždy v jádru extrémní kapelou, která chce hrát hudbu, která má kontrast a drama. I když po vydání alba „Tales of the Woods… Thus Was Written“ (1998) se jejich hudba stávala postupně víc melodická a snová a Grežďův growl jakožto primární vokál nahradil zpěv Nely Horváthové, nikdy z ní nezmizela agrese. V sestavě Grežďo (zpěv, klávesy), J. Schlosser (kytara), Bartakovič (basa) a P. Schlosser (bicí) už fungovali pod jmény Bastard a Fatal Infection od začátku devadesátých let a jejich death/thrashový základ je ještě silně cítit na debutu „Towards the Obscure Slumberland“ (1996), i když už se jedná v podstatě o doom/death album.

Drama a kontrast mezi tvrdými a melodickými pasážemi se s dalšími alby prohluboval, stejně jako komplexnost skladeb a aranží. Nela Horváthová se stala hlavní zpěvačkou a growly o něco ustoupily do pozadí a skladby se staly melodičtějšími. Extrémní základ nikdy nebyl potlačen, ale spíš vysublimoval v něco méně prvoplánového, ale neméně silného, stejně jako tomu bylo s legendami žánru jako My Dying Bride nebo Anathema. Thalarion se také nikdy nebáli míchat do svých songů prvky z různých žánrů. Některé momenty můžou lehce připomínat třeba Cradle of Filth. Spolupráce se zahraničním labelem pochopitelně umožnila posunout zvuk na vysokou úroveň, stejně jako vizuální prezentaci. Např. přebal „Four Elements Mysterium“ (2000) namaloval oblíbený finský výtvarník Juha Vuorma

Páté album „Hellium“ už skupina natočila zcela bez Nely Horváthové a už se také schylovalo k odchodu Petera Schlossera. Skončila také spolupráce s Mighty Music a album vyšlo u domácího vydavatelství KRV Records. Nedlouho poté se Thalarion rozpadli a až loni se po patnáctileté pauze vrátili v plné sestavě, v níž natočili album „Dying on the Scorched Plains“. Z tohoto alba je jasné, proč svého času tolik vynikli: jsou to dobří muzikanti, kteří umí složit pamětihodné songy plné emocí a dramatu. I když se jedná o trochu nostalgický zážitek, určitě se vyplatí ponořit se do jejich mimořádné diskografie. 

Thalarion na síti:

Facebook 

Instagram 

Bandzone

Spotify

O autorovi

Satan is real.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x