Recenze: Wheel – Resident Human

I když jsem si chtěla dát na čas od recenzí pokoj, stalo se mi to, co se kritikům občas stává. Můj pokoj cosi znepokojilo. Přestavělo, dupalo v něm a naléhavě žadonilo o pozornost. Tak je to pokaždé, když se chci zaměřit na oposlouchaná alba a nepřidávat už tak přetíženému mozku další. Jenže „Resident Human“, nové album Wheel, je až příliš znepokojivé, příliš vábivé a nejednoznačné. Nebudu mít klid, dokud se nezbavím svého náhledu na něj a dokud si neutříbím myšlenky.

Nejdřív se asi sluší představit kapelu, která zatím není natolik známá, aby čtenáři zabrali na první dobrou. Finsko – britská progresivní kapela Wheel byla založena v roce 2015 a představila se debutovým EP „The Path“. Už na něm je dost znatelná brilance, s jakou zakladatelé kapely zpěvák a kytarista James Lascelles a bubeník Santeri Saksala přistupují ke své tvorbě. V roce 2018 vyšlo EP „The Divide“, které bylo ještě uspořádanější a stylovější. Dá se říct, že kapela přeskočila dětství a růst. Rovnýma nohama se postavila do dospělosti a když představila v roce 2019 své první dlouhohrající album „Moving Backwards“ a excelentní skladbu „Vultures“, bylo jasné, že jde o hudební počin, který se rozhodně nedá udržet na lokální úrovni. O kvalitách Wheel ostatně svědčí i fakt, že se zúčastnila evropského tour se švédským progresivním gigantem Soen. Pánové ze Soen by si s sebou rozhodně nevezli druhořadou záležitost.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Je dost obtížné se prosadit v progresivním metalu. Hudebníci si tváří v tvář maličko znuděným a vysoce náročným prog snobům nevystačí jen se „srdíčkem“ a nadšením. Progresivní posluchač vyžaduje přesnost, variabilitu, technickou dokonalost a navrch špetku originality. Navíc je většinou obeznámený do detailu s tvorbou těch nejlepších představitelů žánru, takže odhalí nejen drobné vykrádačky, ale i vlivy a nedostatky. Progresivní posluchači jsou nekonečně nevděčné publikum, málokdo je nadchne, jejich vlažnost je u nich podmínkou existence. Navíc, finský progressive není v této době na špici, tam vládnou Švédi a Norové, pokud zůstaneme nohama na kontinentu. Finsko bylo od počátku doménou maličko jiných subžánrů a nástup technicky vyspělého progressivu trochu zaspalo. Ne, že by v něm neexistovaly žádné kvalitní progresivní kousky, ale přeci jen seznam finských kapel v tomto subžánru není zdaleka tak dlouhý jako v melodeathu, folku nebo blacku a zahrnuje i ty, kteří si zkusili a odmítli pokračovat. Tento faktor na druhou stranu mohl Wheel dost pomoc, protože se mohli prezentovat na velice nezaplněném poli. To by ale samozřejmě nestačilo k tomu, aby si nového alba „Resident Human“ všimla světová kritika.

„Resident Human“ je puristicky progresivní už od prvního pohledu. Minimalistický design coveru do dost velké míry předjímá obsah, který rozhodně šetří opulentností.

Sedm skladeb tvoří elegantní sestavu, představující většinu poloh Wheel, od jemně jazzových doteků přes elektronické vlivy až po typicky progresivní postupy a nádherná kytarová sóla, jejichž autorem je špičkový kytarista Jussi Turunen, o jehož kvalitách nemůže být sporu. Jussi vstoupil do Wheel v prosinci 2020 a jeho vliv je v kytarových partech neobyčejně patrný. Ovšem nejen excelentní kytarista, celá kapela funguje fantasticky. Musím vyzdvihnout i basové party, které zajišťuje velice jazzový Aki Virta. Santeri Saksala za bicími je učiněný luxus. Nádherné jsou souzvuky vokálů, skladby v sobě obsahují vyváženou porci napětí i uvolnění a nejsilnější jsou v klidných pasážích.

Jussi Turunen
foto: Ville Juurikkala

Stejně tak i samotný vokalista James Lascelles předvádí kvalitní práci. Není to silný hlasový leader, na první poslech zapamatovatelný hlas. Je to spíš nenápadný muž, který má přirozený dar dokonalého frázování. Ostatně hned v úvodní skladbě „Dissipating“ dokazuje svou technickou vyspělost a přesnost. Žádné velké emoce, spíš nenápadné houpání ve skoro djentovém rytmu. Hned v úvodu si člověk bezděky vzpomene na německé The Ocean. Dojem budí Wheel velice podobný, ale frontman nevyužívá harsh, zůstává od začátku do konce melodický. Líbí se mi, že se James Lascelles nenechal zlákat severským trendem skoro popové blýskavosti hlasového projevu, jaký charakterizuje třeba Einara Solberga nebo Joela Ekelöfa. Dalším příjemným zjištěním je fakt, že se Wheel ze skoro post – metalového začátku postupně dostávají do klasicky progresivních vod. Skladba „Movement“ nenechá nikoho na pochybách, tohle je čistý prog, a je skutečně omamný.

Asi nemůžu zastřít, že jako fanoušek britských Haken právě v „Movement“ slyším dotek svých oblíbenců. Jistě, že ho slyším a nedivím se, Haken jsou natolik typičtí, že se jejich vlivů dá těžko zbavit. Přesto Wheel rozvíjejí maličko jiná hudební témata a nejsou takoví rabiáti jako Haken. Zůstávají velice uměření, neexperimentují. Jejich důraz je kladen na harmonické vyznění, nelibují si v disharmoniích nebo postupech, které by šly proti uchu posluchače. Jsou jemnější, víc nesení jazzovou linkou.

Ve skladbě „Ascend“ prokazují své zaujetí elektronikou, což je především Turunenův zájem. Nikdy ale neopustí akustickou jistotu, asi by se nepustili do elektroničtějších vod.

Skladba „Hyperion“ vychází z knihy Dana Simmonse, jak ostatně přiznává v názvu. Do jisté míry „Hyperion“ charakterizuje celou tematiku alba, tedy jistou míru dehumanizace lidstva. Wheel volají po lidskosti, zabývají se tím, co člověka činí bytostí, která si zaslouží pozornost.

Osobně mám moc ráda skladbu „Fugue“, protože je variabilní, jazzová, ambientní a taková večerní. Má překrásnou basovou linku, která jí probíhá jako mícha páteří, obsedantně opakovaný kytarový motiv je do velké míry zneklidňující. „Fugue“ je podařený melodický konstrukt (a ano, jsem zase u Hakenu).

Nosná skladba, která dala celému albu jméno, tedy „Resident Human“, je tak trochu bonboniérou, ze které se dají vyjídat jednotlivé linky. Vynikající rytmika, kytarové hrátky na malých i velkých plochách ticha, to je nesmírná pěknost pro labužníky.

A závěrečná „Old Earth“ je vybraná přesně tak, aby nás vyprovodila ze dveří plných hudby pomalým krokem. Probouzí zasuté vzpomínky, osamění a nastávající ticho.

Celkově „Resident Human“ představuje vrchol finského progressivu a Wheel se díky výbornému albu stali jistě lídry tohoto subžánru v zemi jezer. Jejich technická brilance je vysoko posazenou laťkou, kterou budou překonávat těžko i oni sami. Mají nakročeno do vyšších sfér. Musím se přiznat, že natočili mnohem lepší album než výše zmiňovaní Soen. Zajímavější, techničtější a nosnější i tematicky. Nezbývá než věřit, že vzestupná tendence bude pokračovat.

©images: Wheel

James Lascelles – guitar/vocals
Santeri Saksala – drums
Aki “Conan” Virta – bass
Jussi Turunen – guitar

label: OMN Label Services

http://wheelband.net/