Každý rok mezinárodní doomová formace Clouds vydá jedno album. Každý rok jedno špičkové album, opřené o atmosférický doom, který čerpá z nekonečného zdroje stylizovaného smutku. I tento rok Daniel Neagoe vydal novinku. „Despărţire“ je další cestou do osudových míst, ze kterých není návratu.

O Clouds pro Obscuro píši už od nahrání jejich prvního alba „Doliu“, které spatřilo světlo světa v roce 2014. Považuji za štěstí, že jsem mohla s tvůrci elegantního smutku projít celou cestu, a nenechala bych si ujít recenzi, opatrnou a takřka pietní, která nahlíží za oponu poslední novinky. Pro ty posluchače, kteří Clouds neznají, ale musím vysvětlit, o jak náročný a komplexní projekt se jedná.

Recenze: Clouds – Durere

Všechna ta tíživá temná mračna drží na svých pevných ramenou jediný Atlas, Daniel Neagoe, jeden z nejaktivnějších hudebníků, které znám. Daniel je zakladatel a člen mnoha skupin, jakými byli a jsou například Shape of Despair, Aeonian Sorrow, Pathogenic Virulence, Ennui, Deos, God eat God,  Eye of Solitude nebo Colosus (jen opravdu malý výčet jeho projektů). Bubeník, výtečný harsh vokalista, basák, kytarista a skladatel, který asi pil Draculovu krev v rodném Rumunsku, protože jinak se nedá jeho nezničitelnost vysvětlit. Zakládá kapely, hraje v nich, vytváří nahrávky a nikdy se nesníží k horší kvalitě. Neagoe není člověk, ale jev, přírodní úkaz. Když jsem ho zaznamenala na pražském koncertě Aeonian Sorrow, seděl za bicími, nijak výrazně se neprojevoval a na konci koncertu se choval jako vzorný bedňák. Při své mohutnosti dokáže být naprosto neviditelný, tichý a skromný. Hudební dříč, který si vybudoval cestu na vrchol žánru, který má tak málo fanoušků. Svým způsobem je nepochopitelné, že takto mrhá talentem a vysiluje se kvůli funerálnímu subžánru, který víc lidí spíš odpuzuje, než zajímá. Jeho sisyfovská urputnost je nepochopitelná a sympatická. Daniel je král bez koruny, který se stydí usednout na trůn a raději sedává daleko za ním a pozoruje lidi okolo sebe.

Přitom skládat doom a psát tak náročné texty vyžaduje jistě velké množství mentálních sil. Žalozpěvy, které tvoří, člověka bolí u srdce. Nevím, jak je možné udržet ten lamentující tón veškerého umění bez nádechu a pocitu, že musím na chvíli vidět alespoň paprsek světla.

Neagoe má rád různorodost, nikdy se nechtěl věnovat jen jedné kapele a jednomu druhu doomu. Clouds si tak trochu vysnil, nejde o tradiční kapelu, ale o volnou formaci, která pracuje především s hostujícími umělci. Takový funerální cirkus s depresivními klauny a naříkajícími artisty.

Během osmi let existence Clouds se na nahrávkách i živých koncertech vystřídala pěkná řádka skvělých umělců. Vzpomeňme na fenomenálního Jóna Aldará (Barren Earth, Iotunn, Hamferð), Mikka Kotämäkiho (Swallow the Sun, Kuolemanlaakso), Mihu (Abigail), Gogo Melone (Aeonian Sorrow), Pima Blankensteina (Officium Triste) nebo Kaylu Dixon (Witch Mountain). Díky účasti dalších umělců z mnoha zemí hudba Clouds mění barvu, náladu, atmosféru a tak snadno se neoposlouchá. Sám Neagoe je vynikající growler, má sugestivní vokální styl a dokáže rozechvět bránici nejednomu posluchači.

Na novince „Despărţire“ se tentokrát objevili tři hosté, kteří opět zaujmou. Především Aaron Stainthorpe, spojený s ikonickými My Dying Bride, a dále pak Mick Moss (Antimatter). Oba velikány světové melancholie doplňuje rumunský vokalista Mihu. Všichni tři zajímaví pánové jsou zárukou kvality a řádného smutku. „Despărţire“ neslibuje žádnou veselou taškařici.

Samotná kapela pro rok 2021 představuje spojení sedmi umělců a její jádro tvoří Daniel Neagoe, který je schopen obstarat většinu nástrojů, dále Mihai Dinuta, který se věnuje kytarovým partům, a charismatický flétnista Andrei Oltean. Dalšími členy jsou Alex Gheorghe, kytarista rumunských Machiavellian God, a další hudebníci, o kterých se informace nedají sehnat tak lehko. Uvedu je tedy tak, jak je uvádí Clouds na oficiálních FB stránkách. Alex C., Corina V a Casian V. Umělci prominou, ale pátrací služba se nám zasekla. Sestava už je tedy výsadně rumunská, ale v případě potřeby se zřejmě může namíchat tak, jak je nutné.

Může jít o obrázek one or more people a people standing

Clouds 2021 image: Clouds

Album je oproti předchozímu „Durere“ ještě o kousek intimnější, sevřenější. Odráží v sobě možná izolovanost doby, ve které vznikalo, a blíží se pomalými krůčky k absolutnímu doomovému minimalismu.

Kromě zvukově bohatší skladby „In Both Our Worlds the Pain is Real“, ve které účinkuje Aaron Stainthorpe, jde o uzavřenou formu, ze které nic nevyčnívá ven. „Despărţire“ připomíná vánoční ozdobu z foukaného skla, ve které se odehrává veškerý děj. Je to dokonale introvertní album.

Osobně nebývám příliš okouzlená použitím dechových nástrojů v metalu, ale Olteanova flétna je decentní a líbivá, její průniky skladby odlehčují a dávají jim lyričtější nádech. To je znát především na něžném kousku „The Door We Never Opened“, ve kterém hostuje Mihu.

Mihu (Mihai Ilie) je tváří a hlasem rumunských doom/death/gothických Abigail, kteří už jsou na scéně od 90. let, a Mihu rozhodně ví, jak navodit atmosféru, která posluchačům urve kus srdce. Jeho skladba na albu Clouds je určitě nejsilnějším posluchačským zážitkem a troufám si říct, nejoriginálnější žánrovou skladbou tohoto roku.

Mick Moss se objevuje v druhé skladbě alba, „This Heart, a Coffin“, která nese jeho zřetelný, autorský podpis.

Clouds do jisté míry představují galerii nejlepších světových mistrů growlu. Na každém jejich albu se objevují špičkoví interpreti, kteří by zahanbili hravě i urostlého grizzlyho. Ani album „Despărţire“ v tomto ohledu rozhodně nezklamalo.

Samozřejmě, na podobných albech není příliš co kritizovat. „Despărţire“ patří k nesmírně originálnímu projektu, který nemá v takové míře obdoby a je jedinečné už tím, že patří do řady vynikajících doomových kousků. Ve skutečnosti je spíš pokračováním teskné ságy než samostatnou jednotkou. K jeho jedinečnosti patří i formáty, ve kterých je prodávané.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Tentokrát neputuje ke sběratelům v ručně vyřezávaných dřevěných boxech, ale v boxu, potaženém kůží, zřejmě ze zad vokalistů, kteří neprošli konkurzem. S adjustací si kapela hrála od počátku, na její překrásné kousky se stojí virtuální fronty.

Nicméně ti, kteří nemusí za každou cenu vlastnit malonákladovou kuriozitu, si vystačí s hudbou, která dalece přesahuje nejen hranice zemí a žánrů, ale i našich představ.

Album Despărţire vyšlo 14. října 2021

all images: ©Clouds

 

9.4 Srdcovka
  • SKLADBY 9
  • ORIGINALITA 10
  • PRODUKCE 9
  • ZPĚV 10
  • INSTRUMENTÁLNÍ SLOŽKA 9
  • Hodnocení Čtenářů (1 Hodnocení) 4.9

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x