Recenze: Awrizis – Gears of Fear

Jak si asi člověk představuje příchod Satana? Někomu se vybaví film The Pick of Destiny, někdo si Satanův příchod spojuje s plameny a zapálenými kostely. Mně naprosto změnila pohled na věc skladba „Where The True Nature of Human Dwells in Shadows“. Awrizis se s tím ani trochu nepárali. Hned úvodní song vám dá takový kopanec, že si připadáte jako v úplně jiném světě. Nevíte, jestli jste ve snu, nebo jestli je to skutečnost. Musím říct, že hned ze začátku mi z těchto pocitů naskočila husí kůže. Celá skladba se totiž otáčí kolem jednoho základního a hodně silného riffu. A to je přesně to, co mě jako posluchače na první dobrou zaujalo a co mě drželo v pozoru. Člověk tuší, že se něco děje, ale vlastně pořádně neví, co. Často, když se jedná o úvodní skladbu alba, slyšíme nějaké pomalu narůstající napětí, tajemno, máme různá očekávání. Ale tady ne. Awrizis do toho šli po hlavě, a to mi přijde naprosto kouzelné.

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

Výjimečně jsem, protože mně první skladba opravdu chytla, nezačala úvodem a přešla jsem rovnou k samotné tvorbě. Teď tedy něco málo k tomu úvodu.

Kapela Awrizis je český hybrid metal a není tomu tak dávno, co vydala další album „Gears of Fear“. Mistr Frodys se opět se svou partou předvedl v parádním světle a my vám nyní tento počin představíme. Na co se těšit, co by mohlo být jinak a co si vlastně představit pod zmiňovaným pojmem „hybrid metal“? Pro stálé fanoušky je to balzám pro uši, jiným může chvíli trvat, než se v tom najdou. Tak pojďme do toho!

Hybrid metal je v tomto podání směska melodic, death, black, thrash a groove metalu. A v každé jednotlivé skladbě je to opravdu cítit. Nejen, že je tohle album pořádný nářez plný growlů a agresivních riffů. Kapela se stejně tak nebála smíchat tuto temnotu s cinkavými tóny čistého zvuku kytary a jemných, houpavých melodií. Například ve skladbě „Broken Clocks“ to vyloženě působí jako jakýsi „rozhovor“ mezi těmito dvěma světy. Je to úplný opak od již zmiňované „Where The True Nature of Human Dwells in Shadows“, kde se zběsilá sypačka ani na vteřinu nezastaví. A tento kontrast se mi hodně líbí. 

Skladba „The Racing Heart“ je opět úplně jiná. Přesně ten typ skladby, u které si nevědomky kýváte hlavou do rytmu a vypadá to o to komičtěji, pokud, stejně jako teď já, sedíte ve vlaku v plném kupé se sluchátky na uších. Skladba je ale skvělá. Nakopávací intro, svižné i táhlé rytmy a instrumentální složka, která zde dostala trochu více prostoru než v jiných skladbách. Dokonce i náhlá změna tempa tady krásně sedí. Může to podle popisu možná znít, že je tohle dílo trochu přeplácané, ale není. Všeho je v něm akorát, nic nepřebývá, nic neschází. No a pak najednou přichází „Quarantined“, a to vás nenechá chladnými (už jen podle názvu). Opět jsem se přistihla s husí kůží na rukách. Skladba je na můj vkus možná už moc temná, ale zároveň je v ní něco, co mě donutilo si ji poslechnout víckrát a vychutnat si každý tón. A to se zase tak často nestává.

Jestli ale čekáte, že album končí sypačkou tak, jako sypačkou začalo, jste na omylu. Kapela přeci jen hodně zmírní, ale pořád si v sobě udržuje onoho drsnějšího ducha, který je pro celý počin nejvíc charakteristický.

Toliko k některým jednotlivým skladbám. Co ale klady a zápory celého alba?

 Jako velké plus beru, že ač je každá skladba úplně jiná, udržují si všechny dohromady společné charakteristické znaky a vlastně do sebe neskutečně zapadají. Opravdu mě tohle album ani na chvíli nenudilo. Jak se mi sem tam stane, a myslím, že vám se to taky kolikrát stává, že celé album nějaké kapely nevědomky přepadne do pozadí vašeho vnímání, tady se to nemůže stát. Kdo zná Frodysovu tvorbu, ví, že jeho počiny mají vždy říz. A tady tomu není jinak.

Pokud bych si ale přeci jen měla vybrat, čeho by se mělo ubrat, byl by to kopák a celková řežba na bicí. Občas je méně více a dokážu si představit, že na živém koncertě tento zběsilý kobercový nálet přebije celou kapelu a z celého instrumentálního obsazení vznikne jeden velký chumel. To je ovšem jediná výtka. Jinak, jak jsem již psala, je album velice povedené a určitě doporučuji si jej poslechnout.

Navnadilo vás to? Hned pod touto recenzí si totiž tohle album můžete celé pustit! A nezapomeňte se přidat příští sobotu 26. prosince v 18 hodin na náš stream, kde kromě úžasné Dahlien a skvělého Daniela Frimla vystoupí právě i Frodys.