Hell Fast Attack, ne jen pro mě nejočekávanější festival letošního roku oslavil své desáté účinkování na pagan a black metalové scéně nejsilnější sestavou kapel svojí historie. Kdy naposledy jste mohli spatřit bok po boku klasiky, jako jsou Kroda či Khors? Ukrajinskou smetánku bok po boku, tvořící silné duo, hrdě nesoucí vlajky této národnosti, prezentující svou vlast tou nejpůsobivější hudbou? Nebo severskou legendární Hornu, smečku, podílející se na vzniku finské podzemní scény spolu s temným projektem Baptism či minimálně koncertně aktivními old school okultisty Funeral Winds? Už od prvních chvil zveřejňování jmen line-upu bylo zřejmé, že se bude jednat o nevšední zážitek. S jeho završením se tyto domněnky prohloubily a po skončení festivalu potvrdily.
Chystání se na festival jsem tentokrát pojal opravdu zodpovědně, abych stihl všechny účinkující, před tím se rozkoukal, oslovil známé a to vše v normálním, přirozeném tempu. Proto jsem byl k odjezdu přichystán z části již ve čtvrtek, zbytek jsem doladil ráno a už jen odpočítával celou akci zbytečně brzdící čas, který jako by utíkal schválně pomaleji a pomaleji. Při čekání na šalinu jsem nabral zbloudilce, netušícího směru ani pozice brněnské přehrady. Cesta tím pádem utíkala krapet svižněji, na přestupní zastávce u zoologické zahrady proběhlo další náhodné setkání, avšak žádní další černooděnci v dohledu, což mě mírně znepokojilo, neboť jsem čekal zástupy maniaků jdoucích na festival i přes fakt, že brzy měla začít první kapela. (minule to tak bylo).
Tím se dostáváme k prvnímu dojmu při vejití do prostorů útulného rodinného areálu Obora. Návštěvníků nebylo tolik, v kolik jsem doufal. Nevím, zda jsou “fanoušci” opravdu tak líní, či za to mohl i německý Under the Black Sun festival, konající se bok po boku s HFA. Nechci vytvářet unáhlené závěry a teorie, netuším, kolik lidí festival přišlo podpořit, ale dojem jsem z pohledu na plac neměl moc valný, stejně jako z chabější atmosféry, nedosahující bouřlivosti minulého ročníku.
Samozřejmě jsem byl i tak velmi spokojený, neboť jsem po roce uvítal pohled na příjemný areál, jehož útroby již obléhaly zvuky mému uchu velmi známé. Stíny Plamenů jsem letos viděl teprve podruhé. Morbivoda mám koncertně zažitého více s Trollech, proto jsem se na Stíny těšil, leč už jsem se nemohl dočkat zahraničních skupin. Musím pochválit zvukaře, i v první lajně byl zvuk čistý, tím pádem šlo rozumět každému slovu, unikajícímu z hrdla zpěváka jako krysy prchající před deratizací. Musím se přiznat, že poslední dvě desky “Propadlé vody” a “Šum v pološerech” mým uším nelahodí tolik jako starší tvorba. I tak mě však set bavil, mohlo za to i showmanské vystupování lídra Morbivoda.
Silva Nigra však ukázala, kdo je českým pánem pekla, zasluhujícím usednout na ohnivý trůn. Kapela má venku čerstvou fošnu “Světlonoš”, na níž se formace zdá být v životní formě a to smečka potvrdila na pódiu. Na své si přišli jak fandové starší tvorby, tak i ti, co vyznávají novou podobu Silva Nigra. Nové skladby jsem nepoznal, album jsem v té době neměl poslechnuté, ale dojem mi to nijak nepokazilo. Osobně bych uvítal více písní z alba “Bible bolestných nářků”, i tak mně tito satanáši podlomili kolena pod náporem drtivého old schoolu, plného nekonečné agrese a nenávisti.
Vspolokh byly jednou jedinou kapelou, kterou jsem neznal a neměl poslechnutou. Jejich muziku jsme vnímali z dáli, při obhlídce stánků, v nichž labely prodávaly velmi kvalitní výběr CD i kazet, LP a dalších zajímavostí, jako tištěných hudebních novin. Cenově malinko dražší než stánky na minulém devátém ročníku, i tak se jednalo o velmi přátelské částky. Zpět k muzice. Z toho, co mé uši zachytily, mě muzika pagan/blackové hordy z Ruska nijak nebrala a nepřinutila mou tělesnou schránku napochodovat před pódium s pěstí zaťatou a připravenou k hrození, tudíž jsem se věnoval jiným věcem a vyčkával na 20:10, kdy měli pódium obsadit okultní mystici z Polska – Blaze of Perdition.
Blaze of Perdition zahráli na atmosferičtější, nepřístupnější notu, s obměněnou image. Live vokalista Rattenkönig vystřídal zlatou elegantní masku za černou, zlejší a větší kapuci.(Kapela měla v roce 2013 nehodu, při které byl dvorní zpěvák vážně zraněn a kytarista skupiny zemřel). Kytaristé, oděni rovněž v kápích s černými brýlemi, působili trošku avantgardně, sázeli však jeden lepší riff jak druhý. Jen doprovodná kytara možná mohla mít hlasitější zvuk, více v popředí. Občas mi sound Poláků přišel málo hutný, málo vyplňující prostor, právě díky absenci kytar v popředí. Jako frontman dominoval baskytarista, jediný moc nezapadající vzhledově, o to více na sebe strhával pozornost.Kapele by však mnohem více bodla tma, ladící k okultnímu počínání. Přes den se jejich snažení vytrácelo a mírně sláblo…
Baptism měli zpoždění kvůli opožděnému letu, proto jsme se ve 21:30 dočkali první ukrajinské kapely z trojice potvrzených jmen. Kroda byla pro mě v ten večer splněným snem. Celkově však zanechala dojem velmi rozporuplný. Co za to mohlo? Především žalostný fakt výpomoci playbacku (čisté sborové vokály ve “Schwarzpfad IV (Heil Ragnarok!)” – a to se to frontman snažil skrývat) či zařazení tří cover verzí. (dvě od Temnozor, jedna od Burzum). Chápu zklamání fanoušků, co kapelu viděli dříve a zaznamenali ji v silnější formě. Pro mě tohle byla první zkušenost, a tak Ukrajincům tyto drobnosti odpustím, jako celek mě muzika strhla na svou stranu.Taky by Erika nezabilo, kdyby v ruce třímal flétnu a občasně nám něco zahrál, přeci jen by to znělo trošku živěji, než v případě samplů. Ale popravdě, aby Kroda uhrála vše, co její hudba skýtá, musela by mít minimálně dva další muzikanty. Eisenslav rovněž působil statičtěji oproti vystupování minulosti, kdy proháněl divoce hřívu a víc se dění oddával. Celkově nová sestava, nová image.
Opoždění Baptism přivezli do areálu chlad a mráz ze svých končin. Lord Sargofagian byl frontman jak se sluší a patří, se svým krkavčím skřekem nutil i mou osobu fanaticky hrozit a z úst vypouštět úryvky textů. Sg.7 (Horna) a bicman LRH (Horna) byli pro mě nejvyšším bodem, k němuž jsem směřoval svou pozornost, neboť jsem se na tyto headlinery těšil nejvíce. Co mě ovšem doslova přinutilo k posedlosti v kotli, bylo zařazení kousku “Morbid Wings of Sathanas” z mého nejoblíbenějšího, stejnojmenného alba diskografie projektu. Zazněla i jedna novinka v podobě “Devil’s Fire“, pocházející z chystané fošny “V: The Devil’s Fire”.
Horna zmasakrovala celý festival, všechny účinkující a s naprostým přehledem kázala, jak má znít pravý black. Horna měla největší sílu v syrové energii, špíně a všudypřítomném zlu. Spellgoth disponoval chorobným, místy až nemocným projevem. V jeho těle je satan, duše uvnitř něj je posedlá. Se svým pentagramem zavěšeným na růženci, držíího v rukou proklínal všechny přihlížející. Sehranost dodávala koncertu na dojmu získaných zkušeností. Stála před námi časem zvrásněná kapela zkušených lidí, co si na nic nehráli a naprali do nás jednoduše špinavou kvalitu bez zbytečných příkras. Bodejť ne, Horna je stará kultovka, co moc dobře ví, jak se kuje černý kov. Hrálo se z novinky “Hengen tulet”, ale také z klasického díla velechorobnosti “Sudentaival”, i když jsem se nedočkal hymnusu “Black Metal Sodomy”, což mě zklamalo. Bylo mi sympatické, že finská úderka se snažila zastoupit co nejvíce svých dosud nahraných alb, každý si přišel na své.
První den za námi, první den natřískaný nejkvalitnější porcí zážitků. Jako omráčený jsem nechápal, čeho jsem byl právě svědkem. A to mi ještě nedocházelo to, že mě čeká den druhý, se stejně mocným playlistem jmen. Také jsem netušil, že mě čeká test v psychické i fyzické síle a také v dokazování lásky black metalu, neboť jsem se dozvěděl, že festivalové taxi nejezdí do města. Zůstal jsem uprostřed ničeho, na opuštěné zastávce. Spoje v noci nejezdily, zhruba pěti až šestihodinové bloudění hraničící s bezmocí a beznadějí skončilo ranním příchodem domů s odhodláním už nikam nejít a padnout do peřin na věčný odpočinek. Samozřejmě jsem i přes krutou únavu nedokázal pomyslet na zničený Hell Fast Attack a připravení se o mnoho dalších zážitků, a tak jsem se pořádně prospal a i tak znavený jsem byl další den připravený vyrazit bojovat dál, i když díky delší hibernací trošku pozdě…
Autor fotek: Marek Maślanka – celé album zde
Report ze soboty brzy..
Line-up:
Stíny Plamenů
Silva Nigra
Vspolokh
Blaze of Perdition
Baptism
Kroda
Horna
