Finští Nightiwish jsou kapelou, která u svých posluchačů vyvolává spoustu emocí. Zatímco jedni preferují původní zpěvačku Tarju Turunen s klasicky školeným hlasem, jiní vychvalují její nástupkyni Anette Olzon, jež ukončila své působení v kapele v roce 2012. Jaké diskuze vyvolá jejich nejnovější frontmanka Floor Jansen? Ačkoliv se objevila již na DVD Showtime, Storytime, dnes vydané album Endless Forms Most Beautiful je bezesporu největší zkouškou nové vokalistky a jedním z nejočekávanějších symfonických alb letošního roku.
Úvodní skladba Shudder Before the Beautiful je se svými chytlavými motivy velice slušným rozjezdem, předvídajícím, že album bude pořádně šlapat už od začátku. Po úvodním slově posluchač naskakuje do rozjetého vlaku plného smyčců, chórů i ostrých kytar, které Floor zjemňuje svým hlasem. Skladba je svěží a energická a svými aranžemi plynule navazuje na předchozí album Imaginaerum. Toto živé tempo nezpomalí ani ve druhé skladbě Weak Fantasy. Je to temná skladba s poněkud ponuřejším textem. Zpěvačka zde mění jemný vokál v čarodějnický řev a větší prostor zde dostane i hlas Marca Hietaly. Mocná kytarová kila opět doprovázená orchestrem vytvoří hutnou atmosféru a příznivci tvrdších pasáží si tak přijdou na své. Poté je načase zjemnit – další skladbou je singl alba Élan. Zde dostane větší prostor i další nová krev kapely Troy Donockley se svou irskou píšťalou i doprovodnými zpěvy. Skladba je jemná, až pohádková, s lehce komerčním zabarvením, ale je třeba si ji pustit několikrát, protože své kouzlo opravdu dobře skrývá. Její popový nádech má za úkol zaujmout fanoušky i mimo okruh symfonického metalu a rocku a Floor zde tedy nabídne pouze něžný vokál. Po oddechové Élan přichází Yours Is an Empty Hope. Tuomas na albu sliboval mnohem více heavy melodií, kdo by však čekal další Romanticide či Slaying the Dreamer, mýlil by se. Píseň postrádá jejich sílu a střídání orchestru a kytar pomalu začíná být ohrané. Křehká Our Decades in the Sun romanticky zpomalí tempo. Ve srovnání se staršími baladami Nightwish však nepřináší nic nového a krom příjemné gradace toho zvlášť moc nenabízí. Zato pozitivní My Walden projasní celé album. Dudy, flétny, sbor a kreativní text odhalují atmosféru, která je ve tvorbě Nightwish zcela nová. Bohužel postrádá větší hloubku a v kontextu celé desky spíše zapadne. Při poslechu nadcházející Endless Forms Most Beautiful se povahou textu vracíme k prvním CD kapely. Její téma je bezpochyby inspirováno dílem Richarda Dawkinse. Chytlavý refrén je ve skvělém kontrastu s říznou kytarou a zajímavou mezihrou. Osmá píseň nese zajímavý název Edema Ruh. Vrací nás do časů Oceanborn, bohužel bez procítěného klasického vokálu, který sice Floor umí, ale zatím jej bohužel téměř nepředvádí. Skladba má však krásné téma a vypadá to, že, co se aranží týče, Tuomas si uvědomil, že méně je někdy více. Zajímavé kytarové sólo se rozvine v pohlcující dvojhlas obou zpěváků a skladba tak patří k tomu nejlepšímu, co lze na albu najít. Song Alpenglow je typická „nightwishovka.“ Poutavý refrén a skvělý rif jsou jejími nejsilnějšími znaky. Floor zde mění hlasovou techniku, což v kombinaci s hlasem Marca dělá skladbu ještě zajímavější. Opět další z vrcholů alba. Instrumentální The Eyes of Sharbat Gula upozorňuje na problém dětí ve válce. Skladba je velmi dramatická, protkaná temným klavírem. Zpovzdálí slyšíme teskný vokál i melodii píšťaly. Její natažení na 6 minut však lehce působí jako snaha prodloužit stopáž alba. Závěrečná The Greatest Show on Earth se svými 24 minutami potvrzuje Tuomasův trend překonat nejdelší skladbu posledního alba. Tato píseň obsahuje spoustu skvělých skladatelských nápadů. Dočkáme se klasického vokálu, děsivých promluv, zvířecích skřeků, promluvy pana Dawkinse i celkově majestátného vyvrcholení alba.
Nové album Nightwish je plné skvělých nápadů, ale i hluchých míst. Ačkoliv má nová zpěvačka velký hlasový potenciál, na albu ho neukázala. Floor své party zvládá dobře, i přes to je pro mne její výkon mírným zklamáním, což je ale především chyba skladatele. Dalším problémem je nevyrovnaný zvuk samotné desky a zvláště pak podivně zkreslených kytar. Na druhou stranu bych ocenila jeho rozmanitost a hravost. Je krásnou kombinací alb Imaginaerum a Oceanborn, prolnutím fantazie a velkoleposti. Do nejlepšího kousku kapely má však stále poměrně daleko.
Hodnocení: 7,5/10
Nejsem žádný zarytý fanda metalu, ale Nightwish si mě získali poté co vyměnili Tarju za Anetu, protože mi její hlas byl sympatičtější než operní árie Tarji. Musím ale říct, že do tohoto alba, které je zasvěceno velkolepému tématu evoluce, by se hlas Tarji hodil daleko vííc. Floor mi vubec nic nerika a priznam se misty na me jeji zpěv působí až rušivě, proto mam mnohem radsi instrumentalni verzi alba. Každopádně co se týká instrumentální stránky, Endless forms most beutiful je hodně zdařilé album, které drží laťku nastavenou vynikajícím Imaginaerum. Nejlepší skladby alba jsou podle mě epické kousky Shudder before the… Číst vice »
Co se týče poslechu celého alba, velká část skladeb jsou v některých pasážích téměř identická se skladbami z předchozích alb. Připadá mi, že Tuomas už asi vyčerpal svou originalitu a tvořivost… Taky si myslím, že ani z poloviny nevyužil hlasové možnosti Floor, cože je škoda.
I přesto hodnotím album kladně, čekala jsem sice víc, ale zase takové zklamání to není.. 🙂
Zda se mi, ze stejne jako Dark Passion Play bylo dle meho nazoru urceno spis pro Tarju, je i Endless Forms Most Beautiful urceno spis Anette. Jeji hlas by mi tu sedel mnohem vic. Uvidime na dalsim albu (Imaginareum bylo skvely a Anette tam uz zapadla), jak si Floor povede.