Recenze: Lunatic Gods – Turiec

Lunatic Gods figurují na slovenské hudební na scéně už pěkně dlouho, konkrétně od roku 1994. Dnes tuto devítičlennou (podle Metal Archives) formaci už lze snad označit za ansámbl a ne kapelu, z původních členů zůstali ve skupině dva. (Pro zajímavost: bubeníkem je Martin Marthus Škaroupka známý z Crade of Filth.) Přesto se mi zdá, soudě podle poslechu jejich první desky „Inhuman and Insensible“, že původní duch hudby z časů jejich založení zůstal, jenom se posupně vyvíjel a zrál. Styl, který hrají, by se dal popsat jako mix progresivního death metalu, black metalu a folku, ale v základu je jejich hudba progresivní – a progresivní hudba není, jak říká Mikael Åkerfeldt, žádný specifický styl, nýbrž přístup k muzice. Album „Turiec“ vyšlo letos a to, jak se zdá, na vlastní náklad. Větší labely ale snad rychle zpozorní, protože album je, lidově řečeno, pecka.

Album začíná dvanáctiminutovou písní „Rieka“. Skladba začíná ponurým, black metalem říznutý folk metalem, tato část je ale ozvláštněna akustickým folkovým refrénem (zní zkrátka jako lidovka s houslovým doprovodem), objeví se tu také nosná houslová melodie harmonizovaná s kytarou. Následuje svižnější pasáž, ve které vyniká progresivní riffování trochu až připomínající Opeth. Nabízí se srovnání s Enslaved, kteří také kombinují prog s viking metalovou atmosférou, Lunatic Gods ale tento recept ještě vylepšují symfonickou omáčkou. Skladba střídavě zvolňuje a opět nabývá intenzity, jedna folková pasáž, ačkoliv je nezaměnitelně slovenská, svou arkánní silou trochu připomíná dark folk/ambient ve stylu Wardruna. Po skladatelské a muzikální stránce je „Rieka“ trefa do černého, psát takto dynamické, stylově rozmanité, a přesto ucelené sklady je kumšt, nedokáže to jen tak někdo.

Na začátku „Zabudli sme dýchať“ ladné tóny akustické kytary a klavíru posluchače hladí po duši skoro celé dvě minuty, než tuto idylu přetne řízný riff sloky, který doprovází stejnou měrou rázný zpěv, následující refrén s tklivými houslovými harmoniemi je přímo majestátní. Akustický bridž je překvapivě hned za prvním refrénem, což dává písni trochu progresivní charakter. Song „Oriana“ začíná rychlou cimbálovou tancovačkou a na ni navazuje trilkový kytarový riff, který následně přejde k folkovému motivu a prolíná se s melodickou linkou cimbálu. Po svižném začátku skladba zpomalí, pomalu se vrství melodické linky nástrojů a folkórně znějící sborový zpěv, skladba graduje a vrcholí opět v majestátním refrénu. Hravost a neotřelost songu mi je velice milá, ale co mě, lidově řečeno, „zabilo“, byl deathmetalový breakdown, který následuje po refrénu. Vnucuje se mi představa slovenského junáka v národním kroji, jak dělá metalcorového „kraba“.

Album neztrácí dech a následující skladby „Na Tlstej rastie zlatá tráva“ a „Pod Lyscom“ v ničem nezaostávají za předchozími písněmi. První jmenovaný song je „nasranější“, ale hněv se tu střídá s tklivými atmosferickými pasážemi. Finále je přesným opakem jeho začátku, jako jediný song na albu končí fade-outem, který umocňuje tesknost a zasněnost melodie. „Pod Lyscom“ je naopak pomalejší melancholický song, kde střední tempo je jen občas narušeno blast beatem. Skladba ale nabere grády a po atmosferické pasáži se sborovým zpěvem a „kmenovým“ bubnováním přijde melodický blackmetalový riff a blast beaty. Závěrečný song „Na Ostrú“ je stejně dynamický jako ty předchozí: dokáže hladit po duši, ale také být pěkně tvrdý a v závěrečné třetině ještě užijete cimbálovku.

Tím se dostáváme k textové stránce alba, která je s hudbou integrálně spojená. V jejich podtextu je jungovský postesk nad odkouzlením světa a vymíráním duchovna. Třeba v „Zabudli sma dýchať“ se zpívá: „V prachu chradnúcich kultúr, zabudli sme dýchať! Pred múdrosťou predkov, viac netajíme dych“. Text písně „Pod Lyscom“ se pěkně doplňuje s jeho majestátní atmosférou. V refrénu „Pod Lyscom“ se zpívá o tom, že „hledáme štěstí, myšlenek příval“, a na konci zpěvák zpěvák zašeptá: „Našli jsme štěstí v záplavě ticha“. Je tu pochopitelně i dostatek přírodní lyriky, jak už je vidno z názvů písní. Texty jsou poetické, kondenzované a plné romantického patosu, před textaři Šimem a Jakubcem smekám klobouk.

České a slovenské posluchače Lunatic Gods jistě osloví už kvůli tomu, jak dokáží mísit domácí lidovou hudbu a metal, bude to ale jistě platit nejen pro ně, protože muzikantská úroveň této desky je špičková. Deska má všechny kvality, které od progresivní metalové desky může posluchač chtít: dynamický songwriting, výrazné nosné melodie a riffy. Písně jsou velmi emotivní, ale této emotivnosti není docíleno na úkor tvrdosti, spíš naopak. Jestli Lunatic Gods (zatím) nemají smlouvu u velké nahrávací společnosti a mezinárodní věhlas, tak kvalitou jejich muziky to určitě není.

9

Skladby

9.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

9.0/10

Zpěv

9.0/10

Instrumentální složka

9.0/10

Podobné články

Recenze: Lunatic Gods – Turiec

About The Author
- Satan is real.

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na