Německá kapela pohybující se ve vodách melodického black metalu Dark Fortress již patří mezi velká jména metalové scény, avšak svoje postavení si musela vydobýt slušnou a poctivou dřinou. Její kořeny sahají do roku 1994, od kterého procházela postupným vývojem, pokaždé ovšem přišla s kvalitním materiálem, který mohl nadchnout fanoušky melodičtějšího blacku s klávesami.
Zároveň vždy oplývali dravostí a zlobou, která však nikdy nepřekážela atmosférické stránce muziky. Celé uskupení kupředu vede kytarista V. Santura, který působí i v doom/blackových Triptykon a je také producentem, nutno podotknout, že velice kvalitním. Kapelu dále doplňuje Asvargr – kytara. Draug basa, Serapth – bicí, Morean – vokály. Ten je ve skupině členem nejnovějším, ale má s ní za sebou už třetí desku a posunul je ještě dále kupředu, svým pestrým vokálem.
Zatímco album Eidolon bylo přímočaré, agresivní, tak Ylem, které mám osobně z tvorby těchto Němců nejraději, bylo mnohem pestřejší a mělo hypnotickou atmosféru, která člověka doslova ovládla, a ten byl pohlcen celým děním. Obsahovalo spoustu brutálních pasáží, agresivních skladeb, které na koncertech mohou vytvořit pravé peklo v kotli, ale ty byly vyrovnány uhrančivými, atmosferickými prvky, díky jimž působí tak mocně. Vlastně mu nešlo nic vytknout a skupinu to vyšvihlo na ještě vyšší příčky. Očekával jsem, že se kapela bude pohybovat v tomto uvedeném směru a bude se snažit vybrousit ho k naprosté dokonalosti. Ovšem již při první skladbě jsem byl naprosto zaskočen a zklamán, protože přišlo něco, na co jsem vůbec nebyl připraven. Něco, co mě vyvedlo z velikého omylu. Mé vysoké očekávání bohužel zůstalo nenaplněno.
To, co na mě totiž z repráků vyskočilo, znělo jako nějaký psychedelic rock. Po chvíli se ovšem objevují první, lákavě znějící riffy, které působí vcelku i nadějně, i když se nejedná o nic tak světoborného. Venereal Dawn nabírá na intenzitě a chvíli se nechávám unášet tou smrští, kterou ovšem k mému nemilému překvapení zlikvidují čisté sborové zpěvy, které se k této hudbě naprosto nehodí. Ne, ne, tohle mi nesedí, zní to nepřirozeně a do tohoto soundu nezapadají. Rozhodně neshazuji čisté vokály v této muzice, ovšem možná měly znít trošku jinak. Co mne zasáhne nejvíce negativním dojmem, je ale fakt, že kapela najednou ujíždí v progresivních vodách.
To je celý kámen úrazu. Muzikanti se totiž pustili do něčeho, co vytváří jiné kapely, jako například Enslaved nebo Opeth v death/doom metalu. Snaha přiblížit se těmto spolkům ovšem skupinu shazuje, nepasuje to k jejich celkovému vyznění. Celá tato progresivita, ano, někdy to zní spíš než black jako nějaký progressive metal, s až rockovými prvky, zabíjí atmosféru celé desky, likviduje tu blackmetalovou zuřivost. Nemohu popřít, že například kytarová sóla jsou mistrovská, líbí se mi, příjemně ladí k muzice, mají nějaký smysl a nápad, ale tyto progresivní vyhrávky bych vynechal. Co se mi ještě nezamlouvá, je umělý zvuk. Další aspekt, co ubližuje celé atmosféře a působivosti materiálu. Zní rovněž nepřirozeně a kapele ubírá na její originalitě a živosti, energii a dynamice.
Abych ovšem na nahrávku a také skupinu jen nekydal hnůj, musím pochválit vokalistu Moreana. Má čím dál tím větší rozsah. Pohybuje se jak v blackovém skřeku, křiku, tak i v hlubokém, záhrobním hlase, který umí sám o sobě navodit tolik pocitů, až je to k nevíře. To již sice známe z minulé desky, ale zde to posouvá muziku na další mety, jde vidět, že pan zpěvák roste. Celé CD je na technické úrovni, ano, to nepopírám. Instrumentálně se pánové předvádí, ale přijde mi, že je to již stokrát slyšené. Stokrát slyšené postupy, které nezaujmou. Dark Fortress byli vždycky sví, ale tímto klesli do hlubokých, temných propastí, ze kterých se snad někdy příště vyhrabou zpět na povrch, pevně v to budu doufat.
Za povedenou skladbu považuji klipovou Chrysalis. Již známá, perfektní, až hypnotická atmoška, především díky temným, vybrnkávaným melodiím, které se vzájemně překrývají, a hodně hlubokému vokálu, který vyznívá až pohřebně a dodává písni na děsivosti. Skvělá práce, takhle se mi kapela líbí. Musím připočíst i luxusní melodiku a rytmickou sekci.
Plusem je i použití akustických kytar, které můžeme v pozadí často zaslechnout, kupodivu mi to tak nějak v materiálu sedí. Skupina je používá, jen když si to situace opravdu žádá, nenuceně.
Za zmínku také stojí pro mne vrchol desky, a tím je píseň zvaná Odem. Začíná dosti nenápadně, jako ostatní skladby, tedy jemně, atmosfericky. Myslel jsem, že nastane přesně to, co u ostatních songů, ovšem najednou se na mě vyvalily zběsilé, útočící riffy. Blackmetalová bouře, jakou si pamatuji z dřívějších dob této hordy. Tohle mě uchvátilo. Nadšení, že aspoň něco zní tak, jako dřív mne zasáhlo v plné míře. Při tom song obsahuje i ty polohy, co posluchače uvedou do transu, temné, jemné pasáže, které uklidní dění, se také najdou. Skladba je barevná a souběžně si drží temnou atmosféru a ostrý výraz. Bravo, více takových písní. V podstatě by se hodila na předešlý Ylem.
Lucifrom je další zajímavou kompozicí. Je sice až nezvykle melodická, na tuto skupinu, ale její drtivý a zároveň velice chytlavý rytmus uchvátí na první poslech. Velice dobrý experiment, a co víc, skladba má tu pravou atmosféru a krásně zahrané melodie, které vás donutí třepat hlavou do rytmu. Snad ji kapela bude hrát i živě, spíše než ty progresivní položky. Zpěv se pohybuje na hranici skřeku, místy až křiku, a zní emotivně. Nejpestřeji nahrané vokály na desce. Poslední skladba Of Fever Wings na mě také zapůsobila rozporuplným dojmem, jako první písně. Začíná klavírní melodií, rovněž nepoznávám Dark Fortress. Opět se zde střídají tvrdší pasáže s těmi složitějšími a klidnějšími, až psychedelickými. Co je ale nejvíce překvapivé, je ženský vokál, který nezní moc dobře, nehodí se, není na místě, působí nepříjemným dojmem. Celou situaci zachraňuje mužský zpěv, jenž kupodivu není takovým propadákem. Ten mohl být i v titulní skladbě, hned by zněla o poznání lépe.
Jako celek je pro mě deska veliké zklamání. Sice jsem si v něm postupně našel pár momentů, co mě baví, kompozice jsou silné v blackových, rychlých a více přímočarých částech, ale jak jsem již uvedl, progressive metal měli Němci nechat jiným spolkům, tohle mě upřímně vůbec nenadchlo. Nemůžu si pomoci, ale k tomuto albu se už asi nevrátím. Možná si tímto někoho tito hudebníci získají, ale já preferuji předešlé Ylem a starší díla. Negativem je i to, že je CD až moc dlouhé, měl jsem problém udržet pozornost až do konce. Pocity, kdy doufáte, že album skončí, a těšíte se na to, až si spravíte chutě něčím jiným, by neměly být na místě. Kdyby kapela osekala ty technické vyhrávky a materiál by byl dravější a kratší, byla by mohla jeich práce dopadnout jinak. Bojím se, aby se chlapi nesnažili více a více pronikat do těchto vod, co přináší novinková nahrávka, aby neztratili svůj ksicht, je jich totiž škoda. Mají rozhodně na víc, ale uvidíme, co přinese čas. 5.5/10
1.Venereal Dawn – 11:03 
2.Lloigor – 7:07
3.Betrayal and Vengeance – 7:10
4.Chrysalis – 6:29
5.I Am the Jigsaw of a Mad God – 8:33
6.The Deep – 3:09
7.Odem – 6:29
8.Lucifrom – 7:25
9.On Fever’s Wings – 11:12
