Na Obscuro.cz se můžete setkat se severským metalem. Představujeme vám novou rubriku, která bude mapovat metalovou tvorbu severu Evropy. Chceme vás seznámit se známými i neznámými kapelami, novinkami a aby, která už možná nejsou horká novinka, ale neměla by ujít vaší pozornosti. Doufáme, že si novou rubriku užijete.
Čas nejrůznějších žebříčků se naplní už brzy. I Finský koutek bude bilancovat a hledat nejlepších deset alb roku 2017. Ale poslední alba ještě nevyšla a my si dáme trochu načas. Zatím si můžeme projít všechno, co doposud vyšlo, a vybrat ne alba, ale jednotlivé songy, které se mimořádně vyvedly a kterých je dobré si všimnout. Výběr několika metalových kousků, které vznikly na finské půdě, možná někoho neoslní, možná někoho zaujme. Rozhodně ale dobře zmapuje trendy na jedné z největších metalových scén a ukáže, jak se vyvíjí. Dobrých singlů vznikla pěkná řádka a je opravdu složité vybrat reprezentativní zástupce, nicméně z kvality…
O Beast in Black se lze těžko bavit bez odkazu na skupinu Battle Beast, jednak protože je to projekt jednoho jejich bývalého člena, jednak kvůli hudební spřízněnosti obou kapel (pokud vás zajímá backstory kapely, přečtěte si rozhovor naší redaktorky s Antonem Kabanem). Battle Beast úspěšně debutovali s albem Steel, které by se dalo charakterizovat jako velice zábavný tribut kapelám jako Accept, Gamma Ray či Grave Digger. Album vyšlo jenom ve Finsku, ale bylo natolik úspěšné, že na něj koupil licenci Nuclear Blast. S následujícím albem kapela vyměnila nejen zpěvačku, ale i zvuk, který začal být mnohem popovější a kytary v něm ustoupily…
Dnes vychází pod hlavičkou Inverse Record melodický heavy metal v podání kapely z finského Äänekoski Scars of Solitude. Melodický kvintet je hodně mladá kapela, která se pohybuje na finské scéně teprve dva roky a zatím sbírá zkušenosti. S prvním dlouhohrajícím albem tedy přichází klasická otázka. Bude z téhle kapely jednoho dne jedna z vlajkových lodí vydavatelství, zanikne anebo se transformuje do něčeho jiného? Začátky. Málokterá slavná kapela debutovala s vybroušeným a skvělým albem (až na čestné výjimky). Většinou jsou začátky trochu úporné a je na nich znát, že se hudebníci hledají ve spleti vlivů. Scars of Solitude mě v tomto ohledu dojali, protože mám v počítači připravený článek…
Zadání znělo, jak ovlivňuje místo vzniku hudbu dané oblasti. A zadání jsem dostala od šéfa. To se nebere na lehkou váhu, protože šéf má přeci jen dva hrůzně vyhlížející psy… Takže řekněte specialistovi na finský metal, aby psal o svém oboru a popíše lehce dvě stě stran. Pokud se bude chtít zbavit otázky, použije dostupné stereotypy jako finská melancholie, finské podivno, vztah k přírodě a chuť se svléknout do naha i ve fast foodu, protože sauna je sauna. Pokud znáte deset finských kapel, můžete si stereotypy dovolit. Pokud jich znáte pár stovek, máte problém. Protože můžu psát o finské melancholii, ale…
Tak, čtenáři Finského koutku se mohou těšit na nový příval ze severu. Nejsou známí, nejsou slavní, na scéně jsou chvíli, ale minout jejich koncert by byla určitě chyba, protože obě kapely, které dorazí v únoru do Prahy a do Brna, jsou nejen slibné, ale též zatraceně dobré. Takže, začátkem února určitě zveme do Modré Vopice a brněnské Melodky na Death Design a Post Pulse. Hodně zajímavý finský death určitě najde svoje fanoušky. Brzy představíme obě kapely blíže a podíváme se na to, co nám mohou nabídnout.
Why writing, or in your case reading a portrait of Olli-Pekka “Oppu” Laine? Easy answer: He is a bassist of mesmerizing skill. He is playing with the Finnish masters of Barren Earth and Amorphis. And he is a composer of enchanting tunes and a strong affinity to progressive death metal. That’s why! The songs Olli-Pekka Laine has written for Barren Earth so far are profoundly progressive, abysmally dark and oppressively heavy. It takes time and even a good deal of effort to access them and explore their complexity to the end. Their diversity is a gloomy labyrinth and just like…
Hier geht’s zu: Raskasta Joulua – ein finnisches Weihnachtsmärchen “Christmas truly is the time of miracles”, Erkka Korhonen states in a post thanking audience, musicians, and all helping hands enabling the Christmas concert of Raskasta Joulua in Finland becoming a story of success. The big success is the result of hard work, careful planning and taking risks but perhaps most of all believing in the concept of the shows. The story started thirteen years ago and by then today’s reality seemed no more than a dream or faint hope. Obscuro.cz presented the history of the concerts in four-parts interview with…
My task was to write about how music is influenced by the place of its birth. I got this task from my boss. And one must take that seriously because, after all, the boss has two haunting looking dogs… So, try to tell a Finnish metal specialist to write about his field of expertise and he’ll easily fill two pages of text. If he’d like to get rid of the question and run away from it, he’d write some old and well-known stereotypes, such as Finnish melancholy, Finnish weird, the urge to get naked even in the fast food because…
Red Moon Architect, melodičtí doomoví mágové z Kouvoly, tento rok srší sprškami depresivních jiskřiček a nezdolnou kreativitou. Potom, co oslnili skvělým albem „Return of the Black Butterflies“, které jsme na Obscuru recenzovali v dubnu, už se zase vrhli do práce. A výsledkem je stylová píseň s dokonalými proporcemi finského melodického death-doomu. Tentokrát ostřejší a svižnější nájezd, doprovázený magií křehkého hlasu vokalistky Anni Viljanen pod zkušenou taktovkou hlavního tvůrce kapely Saku Moilanena, s názvem „Rising Tide“ přímo vyzývá k otázce, jestli Red Moon Architect pracují na nějakém dalším, objemnějším materiálu. Pokud ano, „Rising Tide“ je hodně zajímavou ukázkou nové tvorby. https://obscuro.cz/recenze-red-moon-architect-retur-of-the-black-butterflies/ „Rising Tide“ jistě zazní i na…
Den po koncertě. Znáte to. V uchu vám šumí tinnitus, hlava je tupá a všechno vás bolí. Zatracený headbanging! Plíce zahlcené nikotinem a pocit, že by člověk rád snědl feferonku posypanou cukrem a zapil jí lákem z okurek. Příznaky zoufalství. A někde dole, pod všemi vrstvami, letmý dotek štěstí. To štěstí pochopí jen jistý druh lidí. Srdcaři… A všechny tyhle pocity se ještě prohloubí, pocukrovanou feferonku nevyjímaje, když jste to vy, kdo ten koncert zorganizoval a táhl za sebou na provaze jako těžkou loď. No, tak jsem si zorganizovala koncert. Přiznávám, v novinách se o něm nepsalo. Nenaplnil kyslíkovou arénu zástupem vřeštících fanynek,…