Zadání znělo, jak ovlivňuje místo vzniku hudbu dané oblasti. A zadání jsem dostala od šéfa. To se nebere na lehkou váhu, protože šéf má přeci jen dva hrůzně vyhlížející psy…

Takže řekněte specialistovi na finský metal, aby psal o svém oboru a popíše lehce dvě stě stran. Pokud se bude chtít zbavit otázky, použije dostupné stereotypy jako finská melancholie, finské podivno, vztah k přírodě a chuť se svléknout do naha i ve fast foodu, protože sauna je sauna. Pokud znáte deset finských kapel, můžete si stereotypy dovolit. Pokud jich znáte pár stovek, máte problém. Protože můžu psát o finské melancholii, ale co potom třeba Hevisaurus? Kapela veskrze finská k melancholii možná dožene vás, sama o sobě ale depresivní není. Finské podivno se může zarazit o kapely, které podivné vůbec nejsou a zničí tohle klišé svou normálností. Pár desítek zcela normálních finských kapel znám dokonce i já. Vztah k přírodě? Výborně. Skvělé téma. Jenže co potom všechny industriální a elektronické kapely typu Turmion Kätilöt, které se bez vlků v lesích docela dobře obejdou? Zní finský black metal o tolik jinak, než norský a švédský? Přiznám se, opravdu nevím.

Určitě se můžeme chytit jazyka. Ti, kdo zpívají finsky, jsou asi velmi finští. Pro ty, kdo znají Kauan je to ale problém. Kauan zpívají finsky, ale jsou Rusové. A Finntroll jsou tak finští, že zvolili švédštinu za svůj úřední trollí jazyk. Tudy cesta nevede. A co symboly? Ve finském metalu je jistě víc labutí, lesů, občas nějaká ta Tuonela, nějaký ten medvěd a třeba i sob, ale v mnoha písních jsou bary, auta, rozvody a Twin Peaks.

Co třeba sláva? Jsou více finští Lordi, Nightwish a Apocalyptica, než třeba Albino Rhino nebo Sinamore? Asi ne. A co třeba stylovost? Finové milují velice propracovaný hudební design. Ale Hanging Garden asi nebudou více finští než takoví Saatanan Marionetit, kteří na nějaký ten design kašlou.

Co je typické pro finský metal, jsem velice dobře věděla v době, kdy jsem znala zhruba patnáct finských kapel. Po pár stovkách dalších už nemám jistotu. Jistě. Když budete chtít slyšet něco opravdu finského, něco tak finského, že z toho bude při poslechu vypadávat salmiakki, sáhnu po Amorphis, Korpiklaani nebo Moonsorrow. Já jsem na finském metalu závislá, je to má třináctá komnata, takže když mi řeknete: „Pusť mi jakoukoli úžasnou hudbu, z jakékoli části světa,“ sáhnu samozřejmě nejdřív po Swallow the Sun a budu pokračovat zhruba dalšími třiceti kapelami, než se propracuji k jiné části světa, až někam k Nicku Caveovi. Proč to tak je, nevím.

Osobně mám na finském metalu ráda finské metalisty. Jestli něco charakterizuje finský metal, pro mě je to civilnost, přístupnost a normálnost jeho tvůrců. I ti slavní a zářící vám odepíšou na mail a chovají se jako by byli vaši sousedi. A co mě naprosto ničí? Jejich píle. Ty dlouhé noci způsobují, že recenzent, specializovaný na finskou hudbu nestačí sledovat rychlost jejich skládání a nahrávání. Finové jsou pilní a urputní. Nevěříte? Zkuste psát pro nějaký finský label a prsty vám budou krvácet do klávesnice. A co je ještě typické pro finské hudebníky? Mají smysl pro humor. Dokonce i ti depresivní.

Protože neznám odpověď, dovolila jsem si zneužít pár hudebníků (jen písemně) a zeptat se přímo jich. Ostatně, proč se trápit článkem pro šéfa, když znám tolik ochotných Finů, perkele?

Nico Heininen

(Marianas Rest)

Jaká nátura, PERKELE?

jinak k otázce, řekl bych, že jo. Jestli tou národností myslíš, že jsme se náhodou narodili jako Finové, tak jo. Ty dlouhé, temné zimy zanechají stopu, ale neplatí to jen pro Finy. To samé platí i pro další severské národy. Je asi jedno, z jaké jste země nebo jaké jste národnosti. Jestli tou národností myslíš to, že jsme strašně pyšní na naši zem takovým tím amíckým způsobem, tak bych řekl, že ne tolik.

Pokud jde o mě, tak v temném období jsem hodně aktivní při skládání nové hudby. Možná to souvisí s tmou, možná ne, ale to sezení doma na prdeli a nicnedělání, protože počasí je na hovno, mě prostě vede k tomu, abych se věnoval hudbě.

 

 

Jaako Mäntymaa

(Marianas Rest, ID:Exorcist)

Je tak trochu naše tradice, že ukazovat emoce na veřejnosti není moc cool. Myslím, že tenhle přístup se mění, ale pomalu, což alespoň částečně může být kvůli tomu, že muži mojí generace hromadí všechny strasti svého života uvnitř vlastní hlavy. To není vždycky chytrý postup, protože ten tlak se někdy prostě provalí. Dobré řešení (mnohem lepší než se ožírat do bezvědomí a šílet) je dostat ze sebe ten tlak prostřednictvím hudby. Ve většině hudby, která tu vzniká, je nějaká ta stopa melancholie. Takže, abych odpověděl na tvoji otázku, myslím, že naše národnost je jednou ze základních složek naší hudby. Není snadné se jí zbavit, i kdybys chtěla. A když to zkusíš, tak se to taky projeví.

Ale k tomu je třeba dodat, že ne všichni Finové jsou nastavení stejně. Například lidi ze severu a lidi z Helsinek jsou tak trochu jiný odchov.

 

Markus Hirvonen

(Frosttide, Noumena)

 

Hej, žijeme někde, kde je skoro furt zima a tma. Takže…

Jsme furt nasraný!

 

 

 

 

 

 

Eero Ahonen

(Drearyym)

Všichni v Drearyym cítíme, že v naší hudbě určitě zaznívá ona „finskost“. A to my srdečně vítáme, ale samozřejmě se nebráníme jakýmkoli vlivům bez ohledu na to, z jaké země pocházejí.

 

 

 

 

 

Mikko Kotamäki

(Swallow the Sun, Kuolemanlaakso)

Všichni zpěváci, na které si teď vzpomenu, a kteří by asi mohli vysvětlit, odkud se ta melancholie bere, jsou mrtví. A ti nehráli metal. Topi Sorsakoski a Rauli Somerjoki, například. Moji rodiče tenhle styl hudby poslouchali hodně, takže pro mě je to naprosto přirozené už od mládí. Nemá to co do činění s finskou náturou, protože když se Finové cítí mizerně, tak si jen na všechno stěžují a jediné, co dělají, je, že sáhnou po flašce.

 

 

 

Tritonus Satan

(Saatanan Marionetit)

To, že jsem Fin, někdy ovlivňuje moji hudbu co do textů a témat. Skladby píšeme ve finštině a švédštině, ale také ve španělštině a (hlavně) v angličtině. Některé texty popisují krajinu, která je opravdu hodně finská (temné lesy, jezera, muchomůrku, labutě atd.)

Nejvíc mě ale ovlivňuje literatura a filmy (obzvláště ty brakové o příšerách, sci-fi a horory), lidové příběhy a docela běsné brainstormingy s celou kapelou.

Nejsem patriot, takže nemám tendenci si nijak romantizovat svoje okolí, ale dokážu si z toho dělat srandu, předstírat, že jsem strašlivý vlastenec a napsat nějaký text i z téhle perspektivy

Vzato kolem a kolem, moje národnost mě v umění ovlivňuje, ale je to jen jeden kousek skládačky.

Když píšu text k nějaké skladbě a popisuju tam krajinu, tak je pro mě přirozené vybrat si tu, které je mi blízká. Kdybych ale skládal třeba country, tak by to bylo plné vysokých skal a vlnící se trávy nebo tak něco, ale to by bylo hodně domýšlivý… teda, pokud bych to nezasadil do nějakého příběhu o fiktivním vyhnanci jménem Arizona Jim nebo něco takového… Arizona Jim vs. Satan… oooooo super nápad!

 

Delacoix

(Project Silence)

Osobně si nemyslím, že se v naší hudbě odráží naše národnost. Někdo by ale možná nesouhlasil. Je hodně věcí, které různí lidé pochopí různými způsoby. Ale je pravda, že finská národnost a temné zimy ovlivňují mnohé finské kapely.

Já jsem nikdy úplně nehořel pro psaní o finských tématech. Není to něco, co bych chtěl dělat, přestože mám rád kapely skládající o severských nocích, melancholii atd. Možná, že v naší hudbě je něco, kvůli čemu pak zníme jako finská kapela, možná je to něco tak malého, že to jako skladatel nevidím. Někdy jsem dost překvapený, jaké významy lidi v našich textech najdou.

 

 

 

 

 

 

Vesa Salovaara

(Vorna, Ephemerald)

Řekl bych, že s naší náturou to nijak nesouvisí. A z vlastní zkušenosti bych řekl, že žádná specificky finská nátura ani neexistuje, pokud nepočítáme stereotypy. Je to víc o kultuře jako takové a taky o geografické poloze. Počítám, že většina skladatelů (mě nevyjímaje) bere inspiraci ze svého okolí. A tady je obvykle tma, zima, prší atd. A to má určitě vliv na náladu a směřování myšlenek. Navíc, ve Finsku je naprosto společensky přijatelné, když zpíváte o melancholických tématech. Myslím, že finský šlágr je nejdepresivnější hudba na světě.

 

 

 

 

Images: ©Toini ©Katja Gessner ©Mari Davila ©Marc Sabat ©Susanna Raitamaa and personal archive of artists

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x