Bifröst – Mana Ewah

Bifröst nebudou většině čtenářům známým pojmem, ale ti, již dobře znají post-depresivní, v Česku docela oblíbené, Harakiri for the Sky, by na toto jméno měli slyšet téměř okamžitě. Matthias Sollak – to je na druhou stranu jméno, které tyto dva a pak další, v tomto případě však nepodstatné, spolky pojí. Zatímco v Harakiri for the Sky se Matthias oddává svým vnitřním démonům se svým souputníkem Jimbem, v Bifröst naopak vždy nacházel (minulý čas zde má jistý význam) odreagování a útěchu pozitivních písniček (tohle slovo má taktéž význam). Minulý čas jsem použil z důvodu, že Bifröst už nejsou aktivní kapelou a nemá cenu pátrat, proč tomu tak je. Možná, že Matthias přestal spatřovat význam ve folkových radovánkách a svým vnitřním démonům, své melancholické nátuře a Harakiri for the Sky podlehl již definitivně.

Možná se někomu jméno Bifröst vybaví, pokud zmíním Hell Fast Attack. Moravský, avšak také už v minulém čase skloňovaný festival, na němž se rakouská pagan metalová akvizice představila. V tom období jsem ještě netušil, kdo Matthias vlastně je a co všechno tento sympaťák na scéně buduje. Show to byla dobrá, zábavná a především energická a chytlavá. Od té chvíle jsem si opravdu oblíbil jejich melodický pagan/black metal, prezentovaný rakouskou řízností domovského jazyka. Škoda jen, že jsem Rakušáky nezažil v koncertním hašteření s poslední tvorbou, neboť stojí opravdu za to a na pódiu by jí to slušelo.

Starší tvorba Bifröst v podobě tří alb Schlachtklänge, Heidenmetal a Tor in eine neue Welt, se nesla ve znamení primitivního a chytlavého metalu, odkazujícího směrem ke kapelám jako Månegarm (z Vikingů však táhne severská škola, proto je to pouhé nahodilé přirovnání, které neberte zase až tak doslovně). Snadno zapamatovatelná melodika se kloubila s chytlavými refrény, krátkou stopáží skladeb a do blacku zbarveného vokálu, dodávajícímu písním šmrnc agresivity, ale agresivity s pozitivním nábojem. Prostě pohodová úsměvná muzika, nic víc, nic míň. A v tomto počínání Matthias a jeho doprovod pokračoval i na poslední řadovce Mana Ewah. Ta však nabízí jistá překvapení, s nimiž jsem při čekání na materiál nepočítal.

Co mě při prvním poslechu mile překvapilo, bylo celkové vyznění produkce. Ta je mnohem tvrdší, než tomu bývalo u rakouské hordy dříve zvykem. Bicí party mají perfektně “plný” zvuk, který je podložený příjemně hutnou baskytarou. Mana Ewah, a tomuto přirovnání se nevyhneme ani v následujících řádcích, má zvuk v podstatě totožný jako poslední album Harakiri For the Sky III: Trauma. S tím rozdílem, že je možná lépe finálně zhotoven (v případě III: Trauma nezněla produkce tak krásně živě, jako v případě Bifröst). To, co však písničky činí zcela odlišnými od těch staršího data, je to, že se Matthias nechal zcela ovlivnit svou hlavní kapelu a to tak, že zní Bifröst mnohdy jako folk metaloví Harakiri for the Sky, což mnohým může znít vtipně…

Jenomže, když ono to opravdu funguje. Mana Ewah je díky tomuto vlivu často hnáno vpřed až post-black metalovými kytarovými linkami, které připomínají především III: Trauma (ano, opět jsme u něj). Ale zároveň nenarušují podstatu Bifröst, kteří si zde drží zuby nehty svoji pagan metalovou tvář. Tím chci říci, že se v případě recenzovaného počinu určitě nejedná o post-black metal, ale o ten stejný pozitivní neškodný pagan metálek, jaký od Bifröst známe už z minula. Oblékl si však plášť odlišného zabarvení, aby se lépe sžil s Matthiasovím hudebním cítěním. Mana Ewah díky tomu prostupuje důraznější syrovost. Folkových nástrojů razantně ubylo, housle se dají slyšet maximálně ve Waffenbruder Niedergang a dudy kupříkladu v poslední Ohne Euch, stejně tak se děje v případě akustických kytar. Tím se ale rakouská akvizice vyhýbá standartnímu klišé pagan metalového žánru a nesází za každou cenu na lidové instrumenty, stejně tak jako nevyužívá za každou cenu co nejvíce folkových, mnohdy až otravných melodií, které jsou v tomto případě ke slyšení převážně v sólově kytarových tóninách a sborových chytlavých refrénech.

Musím však přiznat, že některé folkové radovánky zde působí mírně rušivým dojmem, ale je to spíše mé zaujetí riffy od dvorního skladatele, protože popravdě miluji výraz Harakiri for the Sky a ta říznost, syrovost a ostřejší výraz mi prostě imponují, přičemž poté vždy následují folkové tance, na které se neumím přeladit. Tohle bude ale každý vnímat odlišně, především pokud má člověk folk metal raději nežli já. Nemůžu skupině nijak křivdit, vlivy vně kolekce skladeb působí vyváženě, až mě to propojení dvou odlišných světů udivuje. Zatímco ve Verräters Geschick řežou syrové a až melancholické riffy, píseň je hrána v převážně středním tempu, také s důrazem na agresi (ale nevyprchává z muziky pozitivní náboj, naopak), tak v takové lidovce Waffenbruder Niedergang vás zasáhnou veselosti doprovázené houslemi či nenápadný, ale líbivý klavír v kousku Gesichter des Todes.

 

Materiál je pestřejší, než se přes zmíněný syrový plášť zdá. Podobných kompromisů naleznete na desce povícero. Agrese a syrovost doprovázená pozitivní náladou, ale vždy protkána folkem a hymnickou aurou. Aranže jsou navíc tak šikovně zakomponované, že si jich mnohdy ani nevšimnete, a to mě na muzice velice baví. Vokály jsou v black metalové rovnici, ale nečekejte bubáky. I hrdlo, jakožto v tomto případě něco, co vede skladby do boje, zní spíše povzbudivě, pohodově, příjemně, ale i tak, prostě ta agrese v tom je a je sakra řízná.

Mana Ewah uzavírá kapitolu Bifröst s pocitem, že za sebou sympatická rakouská kapela zanechala dosud své nejpovedenější album, které však svým zněním poukazuje na odlišné hudební cítění Matthiase, jehož to jasně táhlo směrem od folk metalu spíše k post-black metalovým melancholiím Harakiri for the Sky. Možná je Mana Ewah albem, které už tím, jak zní, křičelo do světa o blížícím se konci kapitoly skupiny. Tento křik byl ale natolik působivý, že si pod ním automaticky vybavím jméno Bifröst. Ne staršími alby, ani jedním, i přes jejich kvality je to právě Mana Ewah. Syrovější, ostřejší a agresivnější verze Bifröst, nesázející na klišovité a nucené postupy, zaběhlé ve folk metalovém žánru, nesázejíc na co nejvíce folkových nástrojů, ale především na sílu sdělení kytar a rakousky řízného jazýčku.

Tracklist:

Himmelsfall

Verräters Geschick

Mana Ewah

Waffenbruder Niedergang

Gesichter des Todes

Tobendes Herz

Ohne Euch

Sestava:

Matthias van Matterhorn – kytara, klávesy, psaní skladeb

Severni Veter – bicí

Nordolf – kytara

Ragnar – vokály, texty (skladby 1, 3, 5-7)

Mario – basa

Label: Einheit Produktionen

Datum vydání: 05.02.2016

Žánr: Melodic pagan/black metal

 

Bifröst - Mana Ewah

Bifröst - Mana Ewah
7

Skladby

7/10

    Originalita

    6/10

      Produkce

      9/10

        Zpěv

        6/10

          Instrumentální složka

          7/10

            Klady

            • Produkce
            • Agresivnější výraz
            • Smysl pro pestrost
            • Syrovost a energičnost
            • Harakiri for the Sky vlivy

            Zápory

            • Nic objevného, jedná se o příjemnou poslechovku, nic víc, nic míň

            Podobné články

            Bifröst – Mana Ewah

            About The Author
            - Vášnivý milovník black/pagan/post metalu, pravidelný návštěvník koncertů a festivalů, redaktor webzinů Mystic Webzine, Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk, Schammasch Czech Republic

            *

            You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>